přijde mi jak Tvými "gesty" rozepsaná část děje,
možná románu, možná krátkýho příběhu slyšenýho kolem...
když už se blížím jakémusi souznění, spojení se s textem,
závěr mě (možná tím jménem, a jistě ztrátou nejen jména)
posílá i v kontextu první půlky zpátky se slovy:
"zkus to znovu, nedošels..."
to mi dost vadí, protože
všechno bylo příliš složité
kopretiny ještě nerostly a já se bála počítat
staré domy prýskaly dálnice hučely
pomněnky v trávě dráždily oči
zaprodané nebe schované v propletených prstech
tančilo v démantové trávě
šeříky křičely
zní hodně nápovědně, a já si toho zprvu nevšiml...
jenže potom zas už v jiným uchopení nedocením pasáže jako
kamenné stíny stromů
trčely k nebi
a tvrdé řasy dam
jak stará kletba pod prahem
ztrácely moc
...zní dobře, ale spíš jen jak pokus o přitvrzení atmosféry,
jako příliš abstraktní podepření okamžiků vjemů už tak
dost přibližujících -jestli se teda nevyjadřuju příliš krkolomně...
pomněnky v trávě dráždily oči
zprvu jsem četl "dláždily", a i to bylo fajn...
takže - mám rád texty, který nutěj konfrontovat pocity čtenáře
s předpokládanýma úvahama autora i formou psanýho,
umožňujou vystavět si vlastní děj, a oba pak položit k sobě -
je to dobře napsaný, a zbytek jsem si s chutí doposlechl v sobě
Ehm, ano, ten začátek i prostředek je napsaný špatně, je to takové okousané.
A jinak ta próza, no. Jela jsem malovat secesní baráky a vcelku omylem jsem dojela na židovský hřbitov, je tady velmi velký a i v největším horku je tu celkem zima, kvůli té strašné spoustě stromů a břečťanu. Je tam hodně zajímavých hrobů, malé kamenné desky i obrovské hrobky. A pak Therese, no. Socha děvčátka oblečeného podle prvorepublikové módy v (nad?)životní velikosti pod kamennou klenbou z hvězdiček. Moc toho tam není napsaného. Geporten a datum. Pak ještě jedno německé slovo, kterému nerozumím, začínající na "G" a datum. A ještě "Therese. Unser alles."
Musím to napsat, jak je vidět, líp. A díky za zastavení!
Mám jediné dvě věci, o kterých si neodpustím prohlásit, že se mi nelíbí.
Tahle strofa
už jsem se neptala kdo jsi
malí muži s pronikavýma očima
k nebesům mě to odnaučili už kdysi
první řádka mi přirozeně nepředpokládá víc mužů a nutí mě se v tom šťourat a odcházet od jinak skvělýho textu. A třetí verš Ti vyloženě nevěřím. Tedy pokud jde o nedůvěru v textu.Tím vším jsi mi jaksi rozhodila vzruchový sandál.
No a poslední řádka textu.Eh.Brr a ještě je tak naprosto zbytečná - tedy pro mě.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
