Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Próza/ostatní » A měli ste básně.
A měli ste básně.


Vždycky si byl ten, koho sem znala.
A nikdys nevěděl, jak máš začít.

Stál tam dům a strom. Oba po jednom ve svý jedinosti. A tam kde nestál stůl, bylo nezmuchlaný trávy všude po kolena.
Tři bílý židle. A tví muži na nich sedávali s pusou velkou jako svět. Se svižnýma rukama zapálených vypravěčů. A deska starýho rozviklanýho stolu už víc pod tím slunce nebledla. Jen občas se prohla, než upili ste z tý červený karafy.

A měli ste básně. A pořád byl konec léta. Slunce mi vždycky zaslepí výhled. Kdyby ne, nemohla bych říct, že všechno v tý trávě bylo tak zelený. Tak mile a hezky zelený, i když tu barvu vůbec nemám ráda.
Bílej dům uprostřed divých luk. Dvě patra a vždycky otevřený dveře. Nikdy sem do nich nevešla. Nikdy sem z nich neuměla vyjít. A vy ste přícházeli po jednom a přece vždycky tak rozesmátý. Jako tý trávě vám přitom vítr čechral vlasy.

Nikdy sem k tomu stolu nepřisedla. A přece sem věděla, i tys levou půlkou tváře věděl, tou na kterou sem dovedla dohlídnout, že tu sem.
A vždycky ste byli hladoví. Hubený a hladoví. Chtěli ste bejt.
A nikdy ses na mě nepodíval.
Nikdy si nevěděl, jak máš začít a mně nešlo přestat, když už sem si vás dostala. Takovej prezent nevíš proč.
A pořád tam stojí. Dům a strom. A tam kde nestál stůl, je nezmuchlaný trávy všude po kolena.



Komentáře
15.10.2013 15:47 Jaroslav Vraj
avatar to je o čem sem mluvil - ten pocit ne úplnýho
skákání do rozvetlý louky, ale po zádech zašimrání,
a v otočení se kus Tvýho vidění a úsměv, třebaže
posmutnělej, že dobře vedený slovo umí i tohle


jsi lapená...:)
15.10.2013 19:56 Indigo
avatar A taky že jsem na Aničku vzpomněla. Ne úmyslně, nějak se mi tam během psaní vloudila.
A ano, tahle věc nese docela jinou energii. Chtěla bych se naučit pospojovat všechny ty esence do jedno kusu. A neříkej mi prosím nic o Pejskovi a Kočičce.:)
16.10.2013 14:00 Indigo
avatar
a nejsilnějš na mě působí ten moment s židlema a mužema, co kolem sedávaj


Jsi velmi vnímavý čtenář.Kéž bys nám své čtenářské vjemy nabízel častěji. Je nám jich třeba.:)
16.10.2013 20:08 Stinohra
avatar to s tou travou, kde nestál stůl mě nutí k obrazům, což miluju, jako když se koukáš na film a vidíš, to mě baví. a stejnym začít a skončit, už jsem tak psáno od tebe četla, ten návrat k začátku, neříkám, že je to špatně, naopak. Těžko se mi to teď vstřebává, ale jsem si jistá, že se jako čtenář vrátím.
a způsob vyjadřování jmi víc než blízkej.
16.10.2013 22:24 Indigo
avatar
stejnym začít a skončit, už jsem tak psáno od tebe četla, ten návrat k začátku


Máš pravdu.Dělám to tak často. Normálně když si s někým povídáš, jsou Tvoje příběhy podmíněný tím, že navazují na něco. Chápeš jeden řekne to a Ty pak přidáš svoje.Takže je to můj způsob jak říct, proč jsem to vlastně řekla.:).

jako když se koukáš na film

Je to film. A je zaseknutej ve stejných obrazech. Sen kterej se mi často zdá, i když nespím.Pořád je stejnej, taková smyčka nebo co.
17.10.2013 11:30 Wopi
avatar Vadí mi "a slunce mi vždycky zaslepí výhled" - že zrovna tohle je v přítomném čase, když všechno okolo v minulém. Jinak bez výhrad.
17.10.2013 16:10 Indigo
avatar Ano, a je to tak schválně.:) Díky za Tvé postřehy.
21.10.2013 22:10 sv Nestesti
avatar Kdybych Ti dal jen palec, asi to nebude dobré, že?
Upřímně, šílenejší a obrazotvornější ... dílo jako kritiku, jsem nečetl.
Lehce mi to rozbíjí časté "A" v začátku věty, ale ty gesta, ony to potřebují.
Všimla sis, že když v polovině prdneš "A měli ste básně." na "A VY měli ste básně." Dostaneš se úplně jinam? Proto jde kritiku, za kterou prahneme každý, jednou.
Inspirující.
22.10.2013 08:36 Indigo
avatar maaty

Vůně doby, to mě zaujalo. Které? Mohu-li se zeptat, protože to jsem nezmínila a určitý rok se tam skutečně vztahuje.
22.10.2013 09:05 Indigo
avatar Neštěstí

líbí se mi, jaks to pojmul.Ale máš pravdu, ono to přece taková kritika je.

Lehce mi to rozbíjí časté "A" v začátku věty, ale ty gesta, ony to potřebují.
Všimla sis, že když v polovině prdneš "A měli ste básně." na "A VY měli ste básně." Dostaneš se úplně jinam?


Jo všimla.A jsem moc ráda, že i Ty.
Knižní sdělení jsou prostě jedna věc a mluva mezilidská, v rozhovorech člověčích zase jiná.
Zrovna jsem někomu vyprávěla o tom, jaký mám důvody k tomu nezůstat ve virtuálním projevu jednotná. Jeden k tomu namít, že je to fakt. Že prý jednou jak kniha hovořím a podruhé jak když si totálně vyléčím mozek.:)

A to i v komentech. Nálada a vztah k dotyčnému s kterým hovoříš hraje roli. Větší však energie, esence slova, které přednášíš, největší pak to, jak to a ono chceš říct, další jak dokážeš.
Hm. Zkouším to.
23.10.2013 06:08 sv Nestesti
avatar Inka: Ono je strašně jednoduché odskakovat v textu pomocí zalomení řádku, stránky a dalších vymožeností. Ale odskakovat čtenáři v hlavě, na základě jeho vnitřní četby, to je umění.
nemohu si pomoct, ale je to kritika a za tím si budu stát; jo?
Zkoušíš to pěkně, na nás, taková past, protože pomalu si tam každý najde co chce, a ty budeš spokojená. Stejné jako říct, že tam jsou "démoni", oni tam nemusejí být, však někdo ukáže a už tam jsou. Proto se mi ten text líbí.
Hodila jsi "enegrii" do placu a teď každý sbírá, co unese.
Piš a mluv, to je ve výsledku jedno, jen ať posloucháme.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop