seděly nad hromadou zažloutlých fotek
a ona vytáhla jednu a řekla
tahle je krátce po válce
před tím, než přišla měna
vybavila si dobu, kdy fotografové fotili na ulici páry a rodinky s dětmi
a pak ve svých ateliérech
holčičky s dřevěnou kočkou a kluky s plyšovým medvědem
všichni měli takový šťastný výraz
i bláznů bylo daleko míň
i město nepůsobilo tak dokonale
s oprýskanými návěstmi na obchodech
a ona si mohla vyjít jen tak
v bačkorách
.
od Vorona
dne 16.02.2014 10:14 ·
13 Komentářů ·
345x čteno ·
Obvykle se ti v textu objeví místo, který povíš jen tak mimoděk, ale dílo na něm stojí. Nemusí mít žádné pravidelné místo, často je na konci. Tady ho nevidím, snad ten závěr se snaží dokroužit do středu, kroužilo se dost dlouho. Nástin, zátiší.
Už dlouho v tvých básních koukám na tu malířskou kompozici. Metody převzaté z malby. Nacáknout, líznout, zaostřit rozmazat. Vzpomínka. Možná mi tam chybí trochu větší abstrakce, tváří se mně to skoro až prozaicky. Od té fotky (co na ní asi vlastně bylo) se posouváš do vzpomínky, ze které už nevystoupíš. A zbývá jen rozostřená nostalgie.
Egone, tvůj náhled na moji básnickou, coby malířskou kompozici, mne trochu pobavil :-)
asi na tom něco bude :-)
jinak ano, tady jsem se od abstrakce v díle, držela dost zpátky...
díky za vyjádření :-)
Hele vorčo je to fajn. Žáden šlágr, ale fajn.ty bačkory tam, no na konec, jsou zbytečný. Mám za to, že je to fuk v každý době. Prostě jdeš v bačkorách do večerky a každej, kdo to chce řešit vidí, že jdeš bačkorách.dobanedoba. Hele já jsem spokojenej
Narazil jsem na něj tehdy, tak i teď, proto by bylo příjemné něco napsat (super ... povinné znaky mám z krku).
Je to příjemná vzpomínka zasazená do určitého momentu.
Díky obrazu se dá konzervovat i oční kontakt, to je fajň, pro lidi, kteří chtějí více než text.
Já si to čtu už poněkolikáté.
Slovo nostalgie to pěkně vystihuje, připojím i druhé... nechuť se vrátit tady k nám. Tehdy bylo líp. Líbil by se mi text vedle obrazu na vernisáži, protože patří více (k) obrazu, než čtenáři. Zvolila jsi zlatou střední cestu se všemi komponenty, aby se to dalo číst a člověk měl pocit, že četl a viděl.
docela prima představa sedět nad fotkama, každá něco připomíná..
po nás další generace budou sedet nad poškrábanýma CD a uvidí jen ty škrábance...(jaké se asi potom budou psát básně..? )
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
