Nezáleží mi na tom
ale budu psát do roztrhání
cupovat řádky
rvát do nich slova
která nemusí dávat smysl
mohou
ale nemusí
Budu dělat že jenom procházím
ulicí rozklíženou do všech stran
dlaždicemi do tisíckrát omletých
kočičích hlav
zatímco ty živé spí v temném kruhu
pouličních lamp
a ty co nespí
kvílí na měsíc
Budu dělat jak nenuceně
se dokážu bavit o krásných mladých mužích
na rogalech
brázdí si oblohu jak nějací ptáci
fénixové co od slunce do zad chytají rudou
a ten jeden pamatuješ? smáli jsme se mu když
uvízl na louce s hlavou v dlaních
pro vítr
pro tu protivnou hvízdající cuchtu
co se nenavíjí na prsty jako příze
neplete svetry
nezašívá ponožky
nevaří
neuklízí
Budu dělat že na ničem nezáleží
že nejsou žádné básně
dobré nebo špatné
že nejsou žádní básníci s rozervanou duší
budu slzet dojetím nad tunami nepopsaného papíru
neexistujícími hodinami tvůrčího vypětí
protože nic z toho není
nebylo
nebude
jen na louce v zelené trávě
co ráno byla od rosy
pořád ten samej smutnech chlápek
s rogalem tak trochu navíc
od Stinohra
dne 31.07.2014 23:56 ·
17 Komentářů ·
623x čteno ·
No jasně ten název - Stínohra. Připomíná mi Krásného mladého muže na létající hrazdě od Saroyana. Ale jen název.
Jinak první dvě strofy jsou asi jen na rozjezd, určitě tam musí být, protože nemůžeš jen tak zničehonic vypálit hned třetí strofou, ale pro mě jinou funkci než rozjezdovou prostě nemaj. Když jsem to četla poprvé, dokonce jsem byla zklamaná, když tu najednou se všechno zklamání u třetí strofy vytratilo, najednou jsem pochopila, že ty dvě strofy byli potřeba, abys mohla pak čtenáře chytnout za pačesy ve chvíli, kdy už je skoro na odchodu...
jinak ten fénix, to je strašně silnej moment, dostává se to tam najednou do takový fantasy krajiny, aspoň u mě, a přitom to prolíná skutečnost, funguje jen jako příměr. Takto! Ano, takto bych chtěla, aby se uplatňovala mytologie v dílech, expresí.
A pak ty tuny nepopsaného papíru s hodinama. Já si tam prostě představila normální ciferník a všechno mě to zase hodilo zpátky, Hogwarts, sovy, papíry, čas naruby. A pak zaszpátky na louku. Palec a budu se vracet abych se učila. Hledám něco podobného už dlouho.
(a přitom je mi jasný, že asi budeš kroutit hlavou nad tím, co si ta luisa nenavymýšlí... je to o něčem úplně jiným asi, jop, přeskakuju svou hrazdu a s hlavou dolů se ti směju... teď už s tím prostě nic neuděláš, básně mají vlastní životy a tenhle možná ještě bude zatraceně dlouhej)
no jo, tady ani tak nějak nechci pulsovat textem
ve snaze konkretizovat funkčnost toho či onoho
obratu -
ponechám si z těhle slov původní, vzápětný dojem
přívětivýho,
možná trochu rozmarně posmutnělýho vnímání "jinýho",
pro mě nádhernýho světa
jojó, egone, je odvážný, ale opravdu to ten název připomíná i tak, když jsem si toho všimla, uvažovala jsem, že to přejmenuju, ale pak jsem se rozhodla to nechat.
na názor se těším, ať už bude jakýkoliv...
a Luise s Martou prozatím jen poděkování, reagovat budu později.
hm,ten rozjezd mne sice až tak neuchvátil, ale
stále jsem žila v domnění, že je to dílo Luisy :-)
i když o mužích píšeš víc ty :-) styl trochu podobný podle mne...
jinak super se četlo...jsi dobrá :-)
palec
ponechám si z těhle slov původní, vzápětný dojem
přívětivýho,
možná trochu rozmarně posmutnělýho vnímání "jinýho",
pro mě nádhernýho světa
Hmm... neviem, kedy som naposledy zaregistroval slovo rogalo, nehovoriac o rogalovom krídle, nebyť gúgla, navždy by sa mi spájalo so slovom zväzarm a detstvom v osemdesiatych rokoch. Dnes je to samý paraglajding, ech.
Čtu ten text od chvíle co vyšel a s přibývajícími pozitivními komenty si připadám čím dál víc smutnější. Smutnější proto, že z tý básničky nedokážu bejt nadšená. Že mi připadá obyčejná a že ji v sobě nedokážu nechat zaznít. Prostě jsem tady smutná sama ze sebe.
Tak v první řadě děkuju, že mluvíte.
Luis - máš pravdu, já jen prostě nepřišla na to, jak začít líp. Můj problém je, že pokud ze mě text nevyjde na jeden zátah a musim provádět dělší úpravy, tedy kdy textu na první dobrou nějakým způsobem nevěřím, pak povětšinou stojí za starou bačkoru, je to prostě moje neumětelství. Osobně mi přišla ta první vůbec nejslabší, v druhou už jsem měla celkem důvěru, ale když si to řekla, tak na to koukám a nezbývá mi než souhlasit.
Ohledně SZ, luis, to se přece nemusíš ptát. To je snad jasný, že pokud tě něco zakázanýho napadne, že nejen můžeš, že musíš mi to napsat. Sakra práce. Takový votázky :)
Marti, chápu a díky. snad se jednou nad konvicí kávy setkáme.
Jarku, jsi ke mě shovívavý. Vím, že pro příště mi má slovní neobratnost tak snadno neprojde. A já stejně asi vím, v jakých místech jdu lehce do trapna, není to záměr, ale nebráním se tomu. Děkuju.
Dajaku - zväzarm sem si musela vygůglit... tohle spojení by mě nenapadlo za boha živýho, zajímací. Jinak ohledně rogal a paraglidingových křídel.. když tak nad tim uvažuju (teda na obrázkách po netu hledám rozdíl), tak to asi bylo spíš to křídlo, nějak iracionálně lepší vztah mám ale k rogalům, což možná bude tim, že se mi vážou právě na to dětství, kdy sme na ně z louky nad panelákama s bráchou koukali s otevřenou pusou. Navíc sme tu v ústí sto let za vopicema a to je dobře.
Vor - já to vidim tak, že vlastně píšu jenom vo nich. Skoro si nepamatuju věc, kde by se mi nějakej nevyskyt. Připadám si s tim už trapná (třeba luisa si to dokáže srovnat v jedný básni a já s tim furt do nekonečna, žejo :)) . Každopádně sem si teď vzpomněla na jeden koment od kohosi jinde... cosi v tomhle smyslu: že tam zas máš toho chlapa, to bych ti ještě prominul, ale že ten chudák musí furt kouřit, to je prostě už na zabití... tak aspoň to cígo už zahodil teda.
In - já nevím, ona asi je obyčejná, nebo tak něco a pokud nezní... to je asi celkem častej jev a zaznamenávám ho u sebe i u mnohem lepších textů, než je tenhle. Díky.
jsem už v automatice čekal protiklad, jako by jsi nechtěla ve dvou příkladech obejmout celek
... jako by ve dvou příkladech objemout celek šlo
budu dělat jako že...
pro nákres zdání, že se něco děje pro nic za nic
čekal bych příčinu, důvod. Proč jakoby nic.
protože nic z toho není...
a pokračování do všech zbylých časů, pro sichr, by se někdo ptal proč tam není minulost, nebo ten opačný čas.
ve třech příkladech tentokrát jde obejmout
o zdání
Je to taková past na čtenáře, něco postavit a pak to zbořit. Nebo jen představení, po kterém artista všechen nepořádek řádně uklidí.
Neumím dobře rozlišovat ty samoúčely, ale
protože nic z toho není...
je zlom do kterýho můžeš hezky říct cokoliv
a za ním něco dojemnýho
něco, co by nešlo bez podezření na samoúčel napsat samostatně
takhle to má ale minulost, záživnost a všecky plusový slova se stejnou koncovkou, přeháním.
Celý je to hezky závlačkou zajištěný v první sloce, kdy
ne že by nic nebylo, ale stát se to mohlo a nemuselo.
důležitý je, že na tom ale nezáleží.
A i kdyby záleželo, tak jenom možná.
o obrázcích
můj čtenář je zatíženej na přehnaný jinotaje a podobenství
ulice rozklížena do všech stran
a snesl bych i víc, je to delší a na spoustě míst by i text snesl víc. Ne vystřihnout a nahradit. Všechno nějaký účel splňuje, jen s otázkou kolik chuti lze vyvařit.
Veškerý ždímání, louhování a vůbec směřování k intenzitě jsou protivný, ale...
anebo víc rozpestření textu
a ten jeden pamatuješ? smáli jsme se mu když
uvízl na louce s hlavou v dlaních
co funguje s i bez. Víc vrstev. Některý zanikaj v recitacích, přiznávám.
jen na louce v zelené trávě
co ráno byla od rosy
Minulý týden jsem hrál poprvé v životě sám od sebe stánky. Jsou narvaný patosem a protože jsou tisíckrát omletý jak staletími kočičí hlavy, neměl jsem je rád a neměl a ne a ne.
Přitom sama o sobě to není špatná píseň
Nebudu ale mluvit o stáncích, haha.
tráva/rosa/ráno
vynech jedno z těch slov a hlava automaticky doplní to třetí, to je sranda co?
A jsem u předvídatelosti, která v poezii mě a mého vnitřního čtenáře nemá místo. Někdy je tak těžké si pomoci.
o tom celém a tak
Tenhle formát textu, tahle forma nebo jak tomu říct.
Je tak bombovej, že bych je jen palcem razítkoval.
Ale čekám víc, můj čtenář čeká něco ryzího, co se dovede zaseknout zarpustilostí zpětného háčku.
Něco jemného, ale pevného jako hedvábné rukavičky.
Ten největší kalibr.
Skvělej koment, egone. Vlastně dost často se mi chce vyseknout ti poklonu, když čtu tvoje reakce pod díly. Předkládáš mi věci, který by mě k textu nikdy nenapadly ...
ako by jsi nechtěla ve dvou příkladech obejmout celek
... jako by ve dvou příkladech objemout celek šlo
nebo
čekal bych příčinu, důvod. Proč jakoby nic.
a tak. To jsou momenty, ze kterých beru.
A jinak... jestli záleží nebo nezáleží je prostě už takovej paradox a myslím,že zrovna v tomhle nejsem tak úplně sama... já prostě kolikrát fakt nevím, jestli mi na něčem konkrétním (třeba vlastním psaní) záleží nebo ne, většinou mám tendenci říkat, že ne, ale asi to nebude celá pravda.
Stánky... tyjo, to je likvidační asociace. Dobrý, směju se!
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
