Už automaticky otvírám československej slovník, když tu vidím, že hovoríš.
Přemýšlela jsem o tom, jestli je nutné, aby tam tohle bylo - takové dopovídání:
a ktovie čo
ešte
a pak jsem přišla na to, že to na tvých textech mám asi nejradši. Tu nejistotu, vyjádřenou nejistotu. Podle mě většina autorů, co čtu, tak nějak tuší, že psaní je strašně ošemetná věc a seknout se není nic složitého... ale ty to dáváš i najevo... fajn. Fajn, Marto, chtěla jsem Ti říct, že si Tvoje texty čtu vždycky nahlas a že bych tě chtěla taky někdy slyšet to říkat. Že se usmívám, když něco napíšeš jinak, než by to asi mělo být, protože právě to si myslím, že drží Tvoji poezii pohromadě. Chyby. (A to je kompliment, to je hodně velkej kompliment, kdyby to nešlo poznat jakože to asi nejde, když se neznáme, žejo.)
Tady mi to přijde ale přesný jako hodinky. A pořád přemýšlím, jestli ta "svorka" má vztah i k štěkajícím psům. Jsem nadšená.
prudko ma trhajú
hore a dole
nikto nevie dokedy
ani ja
Mám rada Tvoje texty Marti, viac rozmerov v presahoch a hlavne hĺbku výpovede ktorá mi je vždy blízka. Poznám to ticho, pnutie, aj štekot psov. A rovnako ako ty, neviem dokedy. :)
Abych Ti pravdu řekla, nemám ráda ten název. A nevím skutečně proč, ale vždycky když ho přečtu, není mi to příjemné a ovlivňuje to nejspíš i mé další čtení pod.
Jako by ty texty byly plné bolesti a zároveň do nebe volající neschopnosti skutečně začít žít v tom smyslu, že se jenom kňourá: já bych rád, ale...
A nehněvej se pro to na mě Marto, nic tím nezamýšlím, nikam nemířím, než tam, jaký ve mně vyvolává vjem. A je to tak vehementní a nepopiratelné a světe div se, vyvolává ve mně nesmírný vztek na tu neměnnost, neschopnost pohybu. Divné. Jestli je tomu tak, pak se tedy nejspíš bude jednat o dobré texty. Nejde přece o to, vyvolat vždy pocit libý, nýbrž zásadní, což se zde u mě stalo.
In - nad názvom som kúštik premýšľala, no z lenivosti ostalo toto
(možno ďalšie tohoto druhu nechám beznázvové)
myslím, že mi celkom postačí skutočnosť, že text je zapísaný spôsobom, ktorý ťa prinútil napísať
vyvolává ve mně nesmírný vztek na tu neměnnost, neschopnost pohybu.
poznám veľa ľudí, ktorí v sebe bojujú svoje vojny týmto spôsobom - vedia pomenovať, no nemenie aby nezranili
ľudí zo svojho sveta
tak akosi
vďak
Luisa - tvoje komentáre si čítam opakovane
často ma udivuje, akým spôsobom sa dotýkaš napísaného
a isteže:
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
