srdce jak kámen
melu v sůl
a ta mi bude padat do ran
dokud se nesetmí
dokud ze mě nezbude nic
než prsť a pěna
a z tvého srdce sůl
pak přijde soumrak
měkké světlo
pohladí smaragdový mech
(odhodím kolo do trávy a rozběhnu se
ucítíš vůni borovic)
ale teď
je sotva pár hodin po poledni
a nás kdosi proklel
mě jako tebe
mlýn mele kámen!
kámen mele mlýn!
všiml sis že
ten kdo nemůže vyhrát
vymýšlí kruté hry?
jestli to vydržíme
odejdeme spolu
sůl v tratolišti krve
co se víc nezpění
oba víme jak chutnají slova
polykáme je už teď
když se vracíme
každý sám
a se zmáčenou botou
zatímco bláto
ze trav odpadává
a světlo se útulně
rýsuje za okny
která nám nepatří
čím dál víc máme pocit že láska
- ač jsme bez ní nic
je pouhá sláma
můžeš ji nacpat do polštáře
a večer do něj vzlykat
má-li však hořet
musí tu být plamen
blesk z nebe
nebo nahodilá jiskra
nebo
chtěla bych
ještě než přijde soumrak
zažít tu chvíli kdy se tvrdý zápas
na zlomek ticha změní v objetí
zatím jen mlátím
pytle plné slámy
se šrámy stébel na tvářích
nevěřím
na šťastné konce
říkali ale
že každá kosa jednou padne
a ten kdo věčně hledá
s tou která marně křesá oheň
jsou kámen a ocel
ocel na kámen
ten kdo nemůže vyhrát
vymýšlí hádanky
je světnice od slova světlo
anebo od slov svět a nic
uprostřed světa soumrak světel
a nad tím vším se nerozklene
jen kámen kdesi
srdce křís
vypadly hvězdy – z neumětel
vyšel ten kovář
ještě tepe
po velkém vozu
jižní kříž
od Luisa
dne 01.03.2018 10:07 ·
16 Komentářů ·
342x čteno ·
Ach. Netušila jsem, že se nekopíruje formátování z Wordu.
Ten konec - od "uprostřed světa soumrak světel" by měla být kurzíva... aspoň takhle o tom informuju, bylo by to pak čitelnější. (ještě tam byly dvě kurzívy, ale ty nejsou až tak důležité, jako tato... a ano, měla bych se asi naučit psát bez grafických berliček)
a ano, měla bych se asi naučit psát bez grafických berliček
hmmm,
obsah je jistojistě nejtěžším a nejnosnějším základem díla,
ale možnost provádět estetickou úpravu
neberu vůbec jako berličkování, oporu textu,
když ne vždy se povede stavbou, formou tak úplně
předložit záměr -
jen upřesnění, doklad zájmu autora o dopad,
zvuk, přiblížení obsahu v důvodech provedení
No,já jsem ráda, že přihazuješ, tak dávej, co hrdlo ráčí.
Jsou tu dvě místa,se kterými bytostně nesouhlasim ... ten, kdo nemůže vyhrát,, vymyslí kruté hry... nemyslím si,že by to byla pravda. Já kupříkladu prohrávam v jednom kuse, dost často í dobrovolně...protoze kdybych vyhrála,stejně bych nezískala,co chci.... Možná jsem krutá. Ale k sobě... A pak ten moment, že bez lásky jsme nic. Nevím, mám pocit,že když jsem zrovna nebyla zamilovaná,byla jsem mnohem svobodnejsi sama v sobě...
A jinak je tam moc krve a soli... ale to bude možná o tom,že já už to takhle na hraně nevidím.
Ale jinak luis... piš a pridavej,prosím.
Ale no jo... na druhou stranu....to by se dalo říct o všem. A taky to nemusí být univerzálně, žáno, luis to mohla zamyslet jen na konkrétní situaci, ke konkrétnímu člověku. Ale já tu mluvím za sebe... Možná vyznělo moc přímočaře, to moje bytostně nesouhlasim... Ale nebylo to mysleni jinak, než k zažehnutí.
Ty jo... chalupari. Já si to už moc nepamatuju.jen že mě to bavilo. Každopádně já teď koukám (znovu) na little big britain... A to je teda ženialni: třeba hláška... jsem dáma, nosím klobouky a podobný pičoviny... umírám ;))
Začalo mě to zajímat až od kola, ale pak už jsem se vezla:) - pro mě jsou tam slabší místa, ale možná, že je to tak dobře, protože být to všechno tak hutné jak ta zbylá ... Moc dobře se to čte, to promílání a solení - a sláma a kov. Líbí se mi ty přírodní motivy a co všechno se z nich dá vykouzlit.
Všimla jsem si:) - krutých her i hádanek, jj - musela jsem o tom přemýšlet, ale je tak.
Hodně dobré čtení. Budu se vracet:)
Jako napůl lesníka mě bude zajímat ta vůně borovic a především, kde se v díle vzala? Že by se borovice vyvrátila? Ta se spíš zlomí, o tom jindy...
Nechci tady bejt na žiletky, trhat fialky dynamitem, opravovat hodinky bagrem, věšet hurvínka ani nikoho kopat do nervů, vysejřit z podoby ale některý pasáže mi připomínaj starýho Oldu, autorko těžkej pardon, jen tušená matematika ve slovech, ach.
Každým pádem autorství jistě neprší do nosu, takže hádanky nebo kruté hry?
A co ta pujčená báseň? Pujčená je?
Ještě než přijde tvrdý zápas, spolknul bych další slova. kámen a ocel, svět a nic, prsť a pěna, kámen a mlýn,
jižní kříž
ale tratoliště nech dějinám
jsem zase po chvíli četl kousek, poezie malý střípek
Asi neumím vysvětlit, je to myšleno tak, jak řečeno.
Někde před tím vyjádřením byl obraz kočky s myší - kočka si s myší hraje - no, já píšu o kočce, která předem ví, že nakonec jí ta myš uteče. O tom, jak krutá by asi pak musela být ta její hra.
Stíno to "bez lásky jsme nic" - tím vůbec nemyslím zamilovanost, blah, to bych teda nerada, aby tak vypadalo. Spíš takovýto pateticky a zbytečně znějící, ale asi i pravdivý, že by se lidi měli mít rádi. I když kdo ví. Já jsem asi nikdy nebyla nezamilovaná, i když tak říkám obdobím, kdy to prostě nebylo "tak hrozný". Prostě nikdy, snad už ve pěti letech jsem měla imaginární lásky. Doufám, že se už brzo naseru a přestane mě bavit zachraňovat, obdivovat a to všechno co s tím mám spojený. Ženská by neměla asi.
A že je tam moc krve a soli, to je teda fakt. To mi nějak uniklo.
Chalupáři jsou boží :)
Noa Egone - co tam vidíš půjčenýho? Já měla podezření jestli to někomu nekradu a jestli jo, tak potěšpánbůh. To mi řekni, ať se tu neztrapňuju kdyžtak :)
Borovice - mám k nim vřelý osobní vztah, rostou hojně na Kokořínsku, kde jsem zažila spoustu vandrů. Je to tam jako připomenutí místa, eh. A zlomí??? Já vždy myslela, že se spíš vyvrátí, že na lámání tyhle okolnostma zkroucený stromy nemají povahu. To mi tedy bereš iluze.
Olda a tušená matematika ve slovech - ano, je pravda, že jsem to psala dlouho, což normálně nedělám a tak se to tedy asi stalo. Jinak si myslím, že bys těžko hledal dva odlišnější lidi, ale to už jen tak mimochodem.
Podle mě nezodpověditelná hádanka může být krutou hrou. Je fakt, že to tam nemám napsaný.
Aha... no,já do všeho moc cpu sebe. U tebe se mi to stává dost často. Já to samozřejmě chápala tak, že třeba manipulujeme s ostatníma o to víc, čím zoufalejsi se cítíme. Ze si bereme zbraně,který sme radši měly nechat ležet...V poslední době jsem o tom možná až moc přemýšlela... že asi hrozně obdivuju lidí, který navzdory tomu,jak moc je jim z jejich pohledu ublíženo, to prostě jsou schopny vyřešit jen a jen v sobě... Já vlastně ani nevím proč to říkám...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
