Stenografický záznam reálného příběhu, kterej měl a má moc mě odvádět od vlastních smutků.
... asi jsem měla používat kurzívu, je to trochu nepřehledný.
Budu upřímná.
Nedávám to. Dělá se mi z toho skoro až fyzicky nevolno. Násilí na dětech mi vždycky připadalo jako jeho nejodpornější forma. A nejděsivější je, že tyhle příběhy nemaj nikdy happy end.
Ale chápu... v kontextu tohohle jsou všechny naše smutky jen šumění větru.
Co se však týče literárního počinu, je to jen zkrácený záznam.
... je dobře, pokud to tak vypadá. Jakože obecně je dobře, když to vypadá, že autor se s tím nějak nenadřel, že to je jak mu pero na papír přineslo. Ale dovolím si nesouhlasit. Už jenom najít tuhle formu a osekat to tak, aby to ten účinek mělo - to ode mě vyžadovalo poměrně velký tvůrčí nasazení. Vím, že to nic neznamená, že kolik autor dílu věnuje, je vedlejší - ano, spousta blbostí vznikla z velkého a zbytečného úsilí...
Ale snažím se zprostředkovat svůj autorskej pohled.
Měla jsem vzor v Prévertově Snídani:
Nalil kávu
do šálku
Přilil mléko
do šálku s kávou
Vhodil cukr
do bílé kávy
lžičkou
Zamíchal
Vypil bílou kávu
a odložil šálek
aniž na mě promluvil
Zapálil si
cigaretu
Vyfukoval kroužky
z kouře
Oklepal popel
do popelníku
Aniž by na mě promluvil
Aniž by se na mě podíval
Vstal
Nasadil si
na hlavu klobouk
Oblékl plášť do deště
protože pršelo
A odešel
do deště
Aniž by na mě promluvil
Aniž by se na mě podíval
A já jsem schovala
obličej do dlaní
a plakala.
A jinak hurá hurá, že Tě zas slyším po nějaký době :)
No, dobře, ale.
V Prévertově Snídani, tak jak čtu, jde řekněme pouze o vnitřní drama, které je krátkými slovními spojeními, tak jako např. někde jinde v próze je účelem zvyšovat napětí.Prévertův text něco takového potřebuje, páč na tom, že si někdo udělal kafe, zapálil si a odešel nic není. U této snídaně šlo nejspíš o jakýsi druh pohrdání nebo psychického tlaku na druhou osobu, nevím. Nečetla jsem ji. Ovšem Tvůj text napětí zvyšovat nepotřebuje. Jakákoli forma Tvého obsahu by byla pro normálního člověka zasahující, páč je to samo o sobě hrůza (po příběhové stránce). Tudíž předložená forma na mě působí spíše jako zkrácený záznam kriminalisty ze složky ke které případ přísluší. No, mohla bych tady říct, že ses nadřela a že je to dobrý. A i když sis třeba při psaní sáhla kam jindy ne, neřeknu Ti to. Od toho jsou tu třebas jiní. A třeba to tak i vnímají. Já však bohužel, přicházím jen s tím co mám. Ještě pořád se neplácáme po zádech jen tak, ne? Tak se na mě pro to nehněvej. Navíc můj názor nemusí být nijak směrodatný.
nikdy sem si nebyl jistej, a ani doposud nedohledal -
je tohle (vlastním slovem, jen co vzpomínám si) Prévert??
rudá prostěradla na lůžku
bílá prostěradla ve skříni
dítě ve své matce
jeho matka v bolestech
otec na chodbě
chodba v domě
dům ve městě
město v noci
smrt v jediném výkřiku
Dlouho jsem uvažoval, jakej koment k tomuhle dílu napsat.
Někdy maj tyhle příběhy i (snad) lepší konce. Pár jsem jich zažil a snad se mi povedlo v nich sehrát nějakou pozitivní roli, byť malou. Je to na dlouhý povidání a nějak tomu nedovedu dát, abych tak řekl, písemnou podobu.
Někdy maj tyhle příběhy ty konce strašný. Potom se člověk ptá, jestli třeba nešlo udělat něco víc, nebo něco jinak. Bezmocný točení se v kruhu.
Bez ohledu na Préverta, nebo právě s ohledem na něj, tohle nejde napsat jako jednolitej text, to by člověk musel mít místo mozku mikroprocesor a místo srdce palivovou pumpu...
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
