Z olší chumelí… a zas je červen
domovnice na chodbě vytřela spěch
lino schne v křečové žíly
sedím na židli v košili
s absolutně zveršovaným vzorem
našlapuji v mapách kolonií
hledám tvá ústa, mezi plaňkami rtěnek.
Chtění s čepelí vůle
prořízlo nebe
z nebe trčí len
chci ti být blízký
polibky promořen.
Až vetchost podetne tělo
budu mechu trouchnící kmen
uložím se v bytí života hmyzu
podmaněn
… si skus sýčkovat
(byť jen mukni)
můj život, že zde nezanechá otisk?
Milostenko, jak kočka předeš
toho kokonu bource něhy
osrdím kručí hlad
máš na rtu uvízlý drobek
možná tvé dužiny, semínka verše?
Heuréka!
Ráno si světlem namazalo krajíc
lásce otevíráme úložné prostory
slyším odlitý čas do zvonu
konečně, usmála ses
… za pět minut dvanáct.
od Schalamounek
dne 04.12.2020 23:04 ·
16 Komentářů ·
277x čteno ·
abych nebyla tak strohá...ta přemíra obrazů podle mne tomu dílu
ubírá na vnímavosti čtenáře
nadarmo se neříká, všeho s mírou
myslím, že kdybys trochu ubral, necítila bych z toho takovou křečovitost
tam to všechno nacpat
jinak ten závěr první mi přijde skvělej :-)
Milá Stínko. Který autor by nebyl rád, za kladná slova? Ty křečové žíly. To mě jednou napadlo, když jsem hleděle na právě schnoucí podlahu chodby paneláku. Místy v nerovnostech a bočního světla okna se mi tak zbytky vody jevily. Děkuji.
No jo, Verono. Je to už takové mé zažité vedení verše... neumím jináč! Je to tak obdobné, jako bych já chtěl očekávat, abys třeba vedla verš stylem B. Reyneka, nebo výtvarně tvořila, jak K.Saudek. Vím, že se to někomu jeví, jako blbé. Ale starého psa novému kousku nenaučíš. Možná, že nemusíme stádně psát v jedné šabloně a určitá "pestrost" v tvorbě (tedy, pokud to není úplné diletanství) nemusí být zase tak na škodu. Co by bylo za nudu, kdyby všichni dokázali dokonale tvořit, ale jen ve stylu Skácela. Musím s tím nějak žít! Tak alespoň, že si něco z toho přijala. Díky.
Smutno - krásna vec s kolísavou melódiou a množstvom obrazov.
Niekedy mi v básňach vadí prílišné nahustenie obrazov, príde mi chaotické a akoby som ich nevedela spracovať. Ale tu nasledujú pekne za sebou a dájú sa vnímať postupne, nenútene a akosi prirodzene zapadujú do príbehu.
A netuším kde sa stratil palec, rada by som dala hore :)
Takový hutný texty se tu nemíhají často. V první jsem ocenil (sebestředně) přírodovědný rozměr, když se jehnědy rozvřou, ale naléhavější mi přišlo vysoké tempo, spád textu, který bych na opačném břehu literatury raději zpomalil. Podobně v posledním textu, hutnost, skoro spěch, možná si to tak sám čtu bez vymezení času na pořádnou dikci.
Radost číst.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
