Mile opadanej jinane,
strkám si Tvý listí do knihy, abych nezapomněl zpozornět, když moje duše nestíhá moje tělo.
Třeba, když jdu Štefánikovou třídou a hlava zůstala v boršči na Bělé nebo když vážim tolik, co vypálený hrušky... a po kapsách pořád lovím kaštany se zvláštním tvarem jizvy od ostnaté slupky. Sou věci.
Z černý sáknu v bílou a přitom konám velkorysý a měkkosrdcatý pukrle – vím, že jsem chytrej, jak sedum blbejch, ale co na to říct? Třeba: lano, Labe, lem, lépe, lípa, lilek, loni, lodník, louče, loudí, altánek, olga, hůlka, nultý, pila, kdoule, díly, kolo, dolů, Helu, klape, lulka, libela, levandule, nezlom, Alena nebydlí daleko. He.
Než přistoupíme k vítězství, poznamenám, co si myslel ctěnej Václav Jamek:
Není nic ošidnějšího, než zjišťovat nyní, co jsem kdysi cítil, myslil, věřil: buď není žádné kdysi nebo je zcela mimo dostřel.
A i já to alibi vykutáleně zdím, abych tu stěnu mohl zase přelézt, milá čtenářko, všecko to chce čas.
Je třeba s tím dobře hrát.
Pohyb a denní světlo.
Chlad a hlad.
od Egon Sirka
dne 27.11.2023 09:59 ·
5 Komentářů ·
92x čteno ·
Gingo biloba mě nikdy nepřestane fascinovat. Kdysi jsem šla s dcerama do muzea a starší najednou: hele, mami... na zemi úplně v přesném kruhu ležely na zelené trávě sytě žluté lity jinanu. To bylo krásný. Představuju si tě jak jdeš a míjíš různý věci, bereš do rukou kaštany a tak. Je to hezký, škoda, že to není součást delšího příběhu.
Netuším, kdo se mi na koho dříve hněval. Jestli mozek na jazyk, nebo jazyk na mozek. Ve finále je to jedno.
Jsem rád, že jsem narazil na Tebe jako zlomitele pomlky.
Text se mi líbí, takové automatické braní věcí okolo. Leží, běží, nený.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
