pro chvíli kdy nebude co říct
kam jít a co udělat
pro chvíli kdy uvěřím i já
s připitoměle namalovanýma očima
malou násobilkou
drmolením odnikud nikam
kreslením bříz a zbytečnou
radostí žít
pro chvíli kdy to zase bude jednodušší
než se původně zdálo
a k ničemu /ani k tomu aby se ujistili
že na tom nejsou nejhůř dali si kafe
a vrátili se do své souvislosti
kde naštěstí už není místo pro blbost/
pro jednoho bláznivýho kluka
co chodil každý ráno do kostela aby nemusel začínat cigaretou
a kromě bacha händela a vivaldiho
říkal všemu sračky
co se proto abych ho ráno pozdravila
pověsil nejsvětější holce s nejdelší sukní na krk
sebral jí mikrofon a do noci
zpíval písničky z kancionálu
a vždycky mi tvrdil že je to krásný
pro venouška který navzdory tomu že jsem mu vyznala lásku
šel ven s obrovskou blondýnou a psem
ve dvaceti šesti měl společnej pokoj se sestrou
a nikdy nebyl zamilovaný
pro toho anděla co uměl zpívat vánoční koledy
nepil alkohol dával pozor abych nepřevrhla flašku
a říkal že píše pěkné slohové práce
pro kluka co si v šestnácti nechal narůst plnovous
a i když jsem mu stokrát ztrhala oblohu
vždycky se cynicky usmál a řekl že jsem jen divná
/občas se ještě pokusím nerozbrečet a přijdu se omluvit/
pro kluka co jsem si s ním hrála na komtesu
on přivíral oči snažil se abych nevynadala nejbližšímu číšníkovi
a koupil mi knížku k narozeninám
pro kluka co jsme udělali ten trapas s tím oknem
vždycky spolu nakonec utíráme nádobí
a jsme uštěpační
pro toho kreténa co si ode mě odsedl v autobuse
protože jsem nesnášela jeho styl
balení řízků do alobalu balení šestnáctiletých holek
a jejich polykání
a radši než bych spala na jeho rameni
hlava mi bimbala do uličky sem tam
pro kluka co jsem mu zpívala písničky
poprvé v životě jsem lhala když jsem řekla že ho nemiluju
po letech mi omylem vlezl do sprchy a jeho sestra
mi pošeptala že mě měl taky rád
pro všechny ty zkoumavý pohledy v rozjezdu
co si o mě říkají že jsem šílená
a já schválně dělám obličeje nebo píšu básně
aby jim to bylo ještě víc líto
pro toho kluka co četl ve vlaku dostojevského
a na tričku měl nápis remember my name
pro kluka co mi posílal svý básně
chodil si k michalovi číst když pršelo
a zapomněl mě potkat
pro pařížany když byly v módě boty
s dlouhými špičkami
pro lachtana co se smál tak
že jsem nemohla přestat a dusila jsem se celou noc
ačkoli jsme spali ve vodě a kolem třískaly blesky
pro krásný kluky s jezevčíkama
bez náhubku co se za mnou občas ohlížejí
a já za nimi taky
pro toho blbečka co mě líbal
když jsme zrovna vyhrávali válku
pro pána který si o mě myslel že jsem puritánka
a od posledního plesu
mě ještě pořád nepustil k vodě
pro ty dva debily co jeden vypadal jako freeman
druhej hulil a já jim slíbila
že o nich napíšu knížku
protože takhle mě ještě nikdo neztrapnil
pro ty co tvrdí že to má být navždycky
a tohle všechno nebyla láska
pro chvíli kdy s nohou přes nohu
skleničkou v ruce zdviženým obočím
a konečně úsměvem na rtech
jenom tak abych se ujistila
že jsem neměla pravdu
povím
goodbye mr. flannnagan
goodbye
*název je převzat z blogu jedné mojí kamarádky, která se nejmenuje Malin
od Luisa
dne 09.01.2013 07:10 ·
18 Komentářů ·
1948x čteno ·
Mám ráno, vetrám, je mi chladno a sedím tu na fitlopte, čo som dostal na Ježíška, aby som sa nehrbil za počítačom, a dočítal som to do konca navzdory tomu diskomfortu – a bolo to celkom pútavé čítanie.
pro chvíli kdy to zase bude jednodušší
než se původně zdálo
a k ničemu /ani k tomu aby se ujistili
že na tom nejsou nejhůř dali si kafe
a vrátili se do své souvislosti
kde naštěstí už není místo pro blbost/
pro jednoho bláznivýho kluka
co chodil každý ráno do kostela aby nemusel začínat cigaretou
a kromě bacha händela a vivaldiho
říkal všemu sračky
pořád jsem čekala, kdy mě začneš nudit, ale nazačala si. Vsekla sem jenu část, ale bylo by hodně co vysekávat, já ti vyseknu poklonu a palec.
Oh... jste zdatní čtenáři :) ... chtěla bych umět psát to haiku, radši.
Jinak ještě prosím o opravu z "připitomněle" na "připitoměle" (4. řádek) a děkuju.
... království, princeznu a půlku koně za takový texty. Vždycky když před sebou vidím dlouhý text musím se zhluboka nadechnout aby stačil na konec. Asi se moc dojímám a zbaštil jsem to i s navijákem, ale děj moc hezky vede čtenáře po cestě (za nos) ale nezklame ani na moment. Jako bys dala za pravdu svému postoji, že na dlouhých textech není vůbec ale vůbec nic špatného - totiž předpoklad že je se stává s tímhle dílem v zádech bídným argumentem kritika.
Vzpomněl jsem si tady na závěr filmu Absolvent kdy se ti dva po únosu ze svatby tak trochu prázdně koukali kolem. Jako by si uvědomili, co se to vlastně stalo.
Egone... Na ten film se musím podívat... povíš něco bližšího?
Jarku... To sis vybral, teda... :)
maaty... ne, nejsem psychologička, jenom jsem vždycky chtěla být :)
Něco bližšího ... takový příběh člověka, který neví co se sebou. Zní tam některé písně od Simona a Garfunkela, některé tuším víckrát. 1967, oskar za režii + 6 nominací, ČSFD 89%, IMDB 8.1/10.
Snad to není zlá vizitka.
Jednou vznikla taková rozmluva o tom, zda být v první řadě žena, nebo člověk. Zda být v první řadě člověk, nebo básník. Žena nemůže být básník, jen básnířka v tom je z odvozeniny velký rozdíl.
Tady jsem doznala, že existují ještě jisté entity, které dokáží být všechno zároveň. A je to pro mě nové zjištění, zatím totiž netuším, jak moc to je, nebo není dobře, tudíž nechám si zrát...až dozraje, možná ani neopadne.
In.. entity... definice a diagnóza schizofrenního psaní? tak to mám brát? Hm. Tenhle text není báseň, to ani omylem. Nesnažím se... o nic nového. Nesnažím se... jenom se prostě dost nesnažím nepsat. Je to šíleně ukecaný, dlouhý, zavádějící a tak. Potřebuju jiné oči, jednoduše. Proto... buď na mě klidně přísná co to půjde, nebudu se pak topit ve svých jednostranných dohadech co je vlastně špatně (a že těch dohadů je!). Víš. Ono je problém když báseň osloví, protože čtenář ji pak asi nechce po technické stránce ztrhat, nebo říct, že to má být napsaný jinak... a to já potřebuju. Takže mluv pokud můžeš.
Už jsem na to po půlroce přišel drahá Luiso. Celou dobu mi to trsalo v hlavě, ale přišel jsem na to, přišel. Tohle dílko je zrcadlem známé sbírky od Václava Hraběte - Blues pro bláznivou holku. A máš to tam. :)
Pro jednu bláznivou holku kvůli které jsem se naučil hrát jazz
toulat se po nocích nebýt spokojený nemít klid
heh
pasáci poezie,
tak aspoň někdo...
Ano, tou výše uvedenou větou mě kdysi děsně naštval Václav Hrabě a když už to nešlo vydržet, tak jsem jako odpověď napsala tohle. Je to svým způsobem směšné, proto bych to neřekla, kdybys na to nepřišel. Pro úplnost - nebyl to jen Hrabě, kvůli komu ten text vznikl, pokud jde ještě o nějaké vlivy, pak tu je ještě Kajman a jeho sbírka Mých tisíc všedních lásek. A potom. Vždycky, vždycky se na něco odkazuji. Pravděpodobně jsem ještě nenapsala text, aniž bych myslela na nějakého jiného autora. Podle mě tak literatura má fungovat. A někdy mě to taky štve. Nevím.
A potom. Vždycky, vždycky se na něco odkazuji. Pravděpodobně jsem ještě nenapsala text, aniž bych myslela na nějakého jiného autora. Podle mě tak literatura má fungovat. A někdy mě to taky štve. Nevím.
Rozumím -
je tady na severu kolem mě spousta pisatelů (co se poezie)
který se prezentujou už téměř explicitně tím, že jejich dílo je poctou
nějakýmu známýmu autorovi, když půlka jejich textu téměř
obšlehává postupy i citace a osnovy sdělení onoho autora.
Anotace při autorským čtení se pak jak vejce vejci, a pokud někdo
zpochybní, autor se o to vehementněji ohání předlohou.
Tady je to jinak.
Pro Tebe je čtený impuls, kterej Tě dokáže otevřít (zcela bez patosu)
k vlastnímu vnímání asociací, třebaže právě v kontru,
a pokud bys nezmínila, jak si zmínila, nikdo by nemohl téměř nic,
teda než naslouchat
...a jestli má literatura takhle fungovat?
nemyslím si, že by se dalo takhle jednoznačně -
je to jen úlomek z povědomí o kvalitě a tvaru slova
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
