Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - zbylé formy » jen si tak vzpomínám...
jen si tak vzpomínám...


kouř nad vodou

a pot, krev a slzy

když dálnicí do pekla

stojej ve zdi u Strahova



policajti, co kontrolujou občanky

a bojej se, že ji nebudeš mít zrovna u sebe

aby tě nemuseli odvízt a ukázat

jak uměj na stroji



típnutý cigáro se v trávě z džointů cejtí dost trapně

vedle vylitejch kofol, podmírovýho piva a rozervaný pláštěnky

ale pořád hoří pod hřbetem ruky, a jen tak nezhasne

i když teď už jen v hlavě -



jako ty vlaky...

Komentáře
27.05.2012 00:19 Jaroslav Vraj
avatar Jen jsem popsal tu dobu (a máš pravdu, že bez zbytečnejch cingrlat kolem), která mi dost dala.
A na chvíle, když nás policajti honili po zakázanejch koncertech, a kluky z vejšky za účast i vyhazovali - na to se vzpomíná dobře právě i takovým tím zdánlivě ležérním, tenkrát cítěno rebelským, stylem.
Děkuju...
27.05.2012 11:56 Jaroslav Vraj
avatar Víš, já píšu moc krátce, takže svůj způsob pořád hledám, zkouším, ale i právě tohle mě baví, že to pozná i čtenář, a cítí to - pak vím, že sem tu správně.
Díky za tvoje slova, a pivko snad někdy vyjde :)
27.05.2012 14:44 Luisa
avatar Poslední čtyři verše - koukám s otevřenou pusou. Nevím proč ale mám takovej trochu vtíravej dojem že to je krásný. Jenomže slovo krásný se sem ale vůbec nehodí. Je to prostě... sakra jak Ti to říct.

Mám o dost starší kamarády, celkem odmalička, protože spolu tancujem a chodíme na to pivo. A z některejch je cítit právě něco z tý starší bezfejsbukový doby kdy psali po hospodách a na náměstí skládali společně básničky, pili, jezdily na výlety a hráli hry. Vlastně až na ty básničky to všechno děláme doteď. Ale, abych se tu nezapovídala, prostě tu vidím něco asi ztracenýho, něco právě z tý doby kterou jsem nezažila. Možná proto že nezažila mi to všechno připadá takový upřímnější. Jo, upřímný to je. Nebo spíš takový jednodušší než ta výstavba sítí a časů která je tu teď. Sice jsem se zamotala, ale už jsem řekla, co jsem chtěla. Takže díky. Takových víc.
27.05.2012 20:07 Jaroslav Vraj
avatar Tvoje komenty vždycky rád čtu, pro tu upřímnost, lidský pojetí a spontánnost.
A tady samozřejmě obvzlášť rád :)
Tahle jakási nostalgie provází člověka od určitého věku dost intenzivně - tím nechci říct, že už sem starej pes, kterej se jen ohlíží. Jenom mi to občas udělá dobře, psát o vzpomínkách i tak, aby byly cejtit i pozitivní stránky tý hnusný doby.
A takové pocity vás, čtenářů - to je pro mě znamení, že jste se tam na chvíli ocitli se mnou...
Díky:)
10.06.2012 22:06 Indigo
avatar No, Jarku, já Ti k tomu asi jen to, že jestli se chceš vydat tímto směrem, jsi teprve na začátku. Já to jako text-poezii tady a teď nechápu.
Jako poezii života pak ano.
10.06.2012 22:36 Jaroslav Vraj
avatar "...jako poezii života..."

takhle myšleno , a vydat - nevydat, jen jsem si tak odskočil, a bylo mi u toho fajn:)
02.07.2012 06:57 jardaJJ
avatar začalo to rockově, ale pokračovalo až příliš poklidně
s koncem co připomíná ohlídnutí za vlakem co právě ujel
mám dojem že by tomu slušelo trochu bouřlivosti a naléhavosti
přece jen
ta doba taková byla
02.07.2012 15:29 Jaroslav Vraj
avatar To byla..., a máš pravdu, i mně teď s odstupem opravdu zní jinak.
A ten konec - jo, takový ohlídnutí, za dobou i tenkrát začínajícíma Katapultama (Vlaky v hlavě)...
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop