Řekové, kteří přece tak dobře věděli, co je to přítel, pojmenovali příbuzné slovem, jež je superlativem slova „přítel“. To nikdy nepochopím. (Friedrich Nietzsche)
Tohle je město. Město a já.Já tedy obecně v užším slova smyslu, lze-li chápat tento výraz, jak míním. A jestliže je krásný prajev co by přirozená a volná příroda, pak město, jakkoli staré, bude vždy pro mě svým druhem, které jinak nechávám žít. O to hůře zaznamenatelné. Pro umělce vůbec k uzoufání obojí, neboť nic z toho nemůže být pravda, jen pravda. A tuhle já slyším znít, možná více stroze, krapet ošuntěle na vetchém mysli - těle myslitele oduševněle (fuj!to nečti), právě městkou šedí a samotou v ní samé, co začíná i končí civilizačním osvícením z monitoru.
Já z toho příliš nadšená nejsem. Nezdá se mi to kdovíjak průkopnické, podobně zpracovával svoje deníkové zápisky třeba Charms, skoro před sto lety v Rusku, takže myslím, že s nástupem internetového psaní vznik podobných textů nesouvisí.
A nezdá se mi to ani nějak poetické, poezii nelze spoutat novinářskou zkratkou všedního dne, opakuji, poezii nelze spoutat novinářkou zkratkou všedního dne, tak jednoduchý to není, vždycky uletí.
A tak bych to řekla jednoduše. Moc s tím naděláš. Příliš se snažíš umět psát. A ona vždycky uletí. Já nevim. Dokud nenajdeš odvahu něco napsat i za tu cenu, že to bude extrablbý, tak to asi ani dobrý nebude.
Poezii nejde spoutat ničím - záleží ale na tom, co rozumíme slovem spoutat.
Já si myslím, že poezie může být vyjádřená i novinářskou zkratkou, v podstatě čímkoliv. Otázka je, jestli se to autorovi tohoto textu povedlo nebo nikoliv.
Já myslím, že střípky poezie v tom textu nepochybně jsou. Na druhou stranu, deníkové záznamy mě až tak moc neberou, zejména pokud se jedná o nepatrný výstřižek... jo, jiná věc by byla číst si v ucelených denících. A nejlépe s odstupem času.
Tak v prní řadě: ten nápřah v úvodu mi příde skvělej. až k těm mořím. Pak si mi to vzal, ten původní nádech, kterej to pro mě mělo. lidé.cz a hromada známých není moje, i když by se to dalo zobecnit na: lidi odcházej a přicházej, někdy i když nechceš (na obě strany), což by moje být mohlo, ale není, resp. jsi to neřekl tak, aby to ke mě promluvilo s nějakou větší razancí.
A pak to nechápu, nechápu, jestli myšlenka dne souvisí nějak s předchozím, nebo začínáme od znovu, trháme z kontextu... je to tvůj zápis, jak říká luisa, deníkovej. Ono to tak skutečně působí. Akorát, že tohle:
poezii nelze spoutat novinářskou zkratkou všedního dne, opakuji, poezii nelze spoutat novinářkou zkratkou všedního dne, tak jednoduchý to není, vždycky uletí.
nesouhlasím. Někdy čtu noviny a vidím pasáž z básně, ne že by tam byla, jen holá fakta kolikrát, jakoby v kontextu zněla poeticky. Já nevím, není to tak dávno, četla jsem rozhovor s Josefem Formánkem a měla dojem, že by klidně okamžitě mohl vydat básnickou sbírku. To není standradní zkratka, já vím, ale prostě jsem to chtěla říct, že při čtení novim často vidím báseň. Možná je to blbost.
Ale jinak ten výsledek asi na mě působí dost podobně, jakoby tam chtěla být nějaká myšlenka a ono to pak působí hrozně, já nevim, křečovitě, možná.
Joa
Nemohu bojovat se zly, vím
a tak už léta střízlivím
tohle je blbost, bojovat se dá i když nelze zvítězit.
Někdy čtu noviny a vidím pasáž z básně, ne že by tam byla, jen holá fakta kolikrát, jakoby v kontextu zněla poeticky
--já taky, tak jsem to nemyslela.
Spíš jsem chtěla říct, že poezii nacpat do novin mi přijde dost těžký, dost ošemetný, to, že se to někdy povede - to jo, ale to asi jen mimochodem, ne vždycky. Usilovat o to mi přijde trochu zbytečné, jsou možná schůdnější cesty, cesty po kterých se už nějakou dobu chodí. Ale jinak souhlasím.
já bych se ráda ještě zastala...svýho názoru.. :) o Tebe, Egone strach nemám
aspoň co já vnímám blog... jeho podstatou je automatickej text. Jde o nahlížení způsobu .. přístupu k realitě obklopující. Blog dle mého nemá další ambice, ze své podstaty.
elektronickej zápisník. glosy. postřehy. osobní každodenní WTF. a podle toho čtu.
blog maj z mejch přátel, co vím, jen dva a čtu je hlavně ze zájmu o ně. jeden je z úvah o duchovnu, druhej z reportáží ze života. tohle budu číst ze zájmu o Egona, pokud. Prostě.
myslim, že jít s takovou kůží sem mezi nás... vypovídá částečně o značné schopnosti exhibice - pokud ty texty nevyprofiluješ někam do míň osobna
a částečně o ohromný důvěře ve vztahy - i jen mezičtenářský. Zde beru text včetně člověka za ním. Zde nacházím literární místo pro empatii.
ale jakejkoli odkaz textu - souhlasím částečně s Indigo, proč neizolovat - tedy i 'poslání do háje' z nějakého důvodu, může být i v této kategorii přínosem. Jako že nechci nikoho usměrňovat, aby bylo jasno.
No, ona ta kategorie...včera jsem měla dojem, že Egon zařadil do volného verše, dnes už blog, i když jsme o tom prve hovořili a samozřejmě štrejchli o výraz - status díla v souvislostech.
co nemá status díla? Jak jsem už včera naznačila - status díla je mýtus.
Jsem ráda, že se nám Blog narodil a budu ráda, když do něj bude psáno. Jak jsem totiž pochopila (i mi bylo jaksi několikrát řečeno), mnoho i zdejších autorů raději publikuje jinde z důvodu jakési svévolné internetové sugesce, že na Poetikonu jsou publikovatelné jen lepší kusy. Díky této vlně se nám sice zde nemnoží přílišně bezduché a bezprizorní plácání formou i slovem, nicméně zase bují jakási obava, že se cítíme být něčím víc, než-li bandou umělecky založených amatérů. Lidi ztrácejí odvahu vejít.
Ne, nejsme víc než tamti. Jediné na co Poetikon skutečně trpí je odvaha vidět věci po svém.Sláva tomu a sem s Blogem, či s čímkoli jiným, co právě chcete psát.
Jasně, usilovat se o to nedá. já jen, že někdy vysloveně cítím prachsprostou touhu to autorovi z novin ukrást, když on to nepsal proto, aby to byla báseň. To se tu jen přiznávám ke svým mrzkým tendencím. cheche.
Ale ano, samovolně to vzniknout může, cíleně asi moc ne. Je to takovej záznem dne, co mě zaujalo, čeho si všimnu, podle mě to jde udělat poeticky, ale člověk musí vycházet z předpokladu, že jeho postřehy jsou natolik zajímavý a natolik zajímavě podaný, aby to zajímalo i ostatní. Už jsme se asi o tom, luis bavily v souvislosti s Igorem Chaunem, jestli si vzpomínáš... já jako uměleckej artefakt, můj náhled, moje situace jako dílo. Podle mě je tenhle typ projevu docela svérázná disciplína, která se taky dá vypilovat k něčemu aspoň vzdáleně podobnému dokonalosti.
A odtut vlastně k Cvrčce:
Blog dle mého nemá další ambice, ze své podstaty.
minimální ambice blogu je svým zaujmout ostatní, bez ambic nemá vlastně smysl vůbec nic dělat. I empatie, vcítění, sdílení může přijít jen tehdy, zaujme-li mě autor - řekne: hele, včera sem měl v rohlíku tři šváby... a já si řeknu, nojo, šváby v rohlíku, to já mam furt... Pokud jde o mě jsem čtenářsky naprostej sobec, mě autor nezajímá, mě zajímá, co z toho, co píše, můžu vztáhnout na sebe.
A - mám technickou.
Ono totiž když jsem o tom včera přemýšlela, říkala jsem si, že pokud bych chtěla využívat zdejší prostor k 'blogování', ráda bych možnost listovat jen v konkrétním od autora a od blogu.
A teď mi to dozrálo v návrh - co se týče kategorie, co kdyby byla přejmenována na 'dílna' a co se týče blogů, tak prostě umístit trvalý odkaz na postranici... protože ono - jak už třeba midi - tento způsob zápisu je trochu stravitelnější víc pohromadě.
B - moje 'blogy' jsou výhradně konkrétním lidem, kterejm to nemůžu anebo nechci říct, ale tvořej mi stohy textů v hlavě.
Pořád s někým hovořím.
Takže si je už asi tři čtvrtě roku píšu do šuplíku a řikám si HA jednou z toho bude (možná) best seller, protože můj život (pravděpodobně) nabude ještě nepravděpodobnější obrátky. jak jsem viděla kategorii 'blog' okamžitě mi začalo cukat v koutku, protože z určitýho úhlu pohledu mi přijde zajímavý už jen prostě napsat, jaký lidi jsem tenhle týden potkala, a pak cyklicky..
a to zas protože
v průměrném týdnu se dostanu tak cca na 10 a to někdy musim počítat svoje děti dvakrát. což mi nedělá problém, zvlášť když je ten týden dlouhej
jo a vztáhnout na sebe. no to právě až v publikaci jaksi se dá říct. A že mně teda Egon tady řek dost i jen tím dvojverším v začátku ale i tím 'konstatuji, zrušili'.
Psanej projev bez aspirace mi přijde jako výjimečná možnost další roviny přátelství. eru tak i třeba dávno mrtvý autory... pokud čtu deník.. tpspch, je to ze zájmu o autora, né? tak prostě vnímám blog. a je jasný, že někdy si prostě asi řeknu, jééé, to je Egonův blog, tak to teď nedám
a jindy zas si jich přečtu šestnáct a napíšu, že to je boží život a kde ho koupil.
hm. próza, dlouhá próza na pokračování. nemám ráda krátkou a nemám ráda na pokračování. ale s tou osobní rovinou je to prostě zajímavý, no.
blogy nemusím -
přečtu, minu..., občas kejvnu, jo, to jo,
jen se mi většinou nedokážou tahle slova semknout v hlavě natolik,
abych je zaznamenal jako obvzlášť k setrvání patrný, k setrvání vhodný,
důležitý, a pak stejně tak hodný brzkýho znovudohledání, v představě
"pářit" se s nimi v očekávání dodatečnejch, snad pozdních příchutí,
pozůstání...
moje 'blogy' jsou výhradně konkrétním lidem, kterejm to nemůžu anebo nechci říct
tak když někomu něco nechci říct, tak mu to neříkám žádnou cestou, komunikace typu: já to sem napíšu, ty si to přečteš a pochopíš, že to myslim na tebe, ale nechtěla sem ti to říct, tak jsem to napsala... to mi příde asi zbytečně složitý, teda.
A jinak ...
upřímně doufám, že textů, který nechtěj nic říct a ke všemu je jim jedno jak, že takovejch textů nebudu číst moc.
Pokud při vší snaze budu chtít blog vnímat jako formu komunikace (protože na mě to spíš působí jako: jsem tady, než že by cílem byla nějaká výměna informací), pak nutně/ smutně musím říct, že mi to připadá naprosto zbytečně komplikovaný. Jako chci-li někomu něco říct, tak mu, do prkýnka, prostě zavolám, pošlu pohled nebo tak něco. Přece.
Nehledě na to, že i zápisky tohodle typu (jestli tomu chceš říkat blog nebo dílna, mi je v zásadě šumafuk) můžou bejt psaný tak, že mě to vezme, že mě to bude bavit, bez ohledu na to, kdo je autor. Čistě ze zájmu o autora bych asi dobrovolně nepřečetla nic, stejně jako čistě ze zájmu o Woodyho Allena nebudu koukat na film od něj, kterej mě zoufale nebaví, jen proto, že ho natočil on.
A já nejsem náročná, co do pobavení. Ocenim trapnost, vtipnej moment úsek rozhovoru mezi lidma, který neznám, nebo moc dobře neznám, nebo jenom po pracovní stránce znám. Jako třeba minulej měsíc. Doteď se směju nad rozhovorem vedoucího haly a šéfa procesní skupiny:
Vilém (smutně): tak mi řekli na účetním, že bych se měl oženit, že se mi to jako finančně vyplatí, kvůli daním a tak… (rozhlíží se kolem, hledá někoho, kdo pochopí a pak pokračuje) ale já nevim, mě je to takový blbý ženit se pro peníze…
Pavel: tak to zkus z lásky, vole.
Ano, je to banalita, banalita, která mě bavila, která mě na chvíli vytrhla ze všednosti pět minut před pohovorem. Ale že bych žila v domnění, že moje věci někdo bude číst jen z čistýho zájmu o mě, tak v takovym domnění nežiju. Myslim, že po pěti takových příspěvcích by moje díla, co do komentářů, zela prázdnotou.
eh, Stínko, kromě citovaného je tam ještě, že si ty hovory píšu do šuplíku. jinými slovy, že je nečte vůbec nikdo.
no. a pak mi přijde že nikdo nikomu neřiká tady mezi náma už nic, s čím by se měl ten druhej potýkat.
Já jsem nechtěla, abys reagovala jinak na Egonův blog. Pokud mám zopakovat ten názor tak přece na film od Woodyho, pokud víš, že je od něj, se taky můžeš začít koukat ze zájmu o něj, a teď myslim tu jeho část, kterou do svýho projevu používá. A sorry, ale u mě to normálně i tak funguje, většinou aplikuju filtr: autor/název/obal někdy v opačným pořadí, pokud autora neznám.
bulvár. i kdyby mě iveta bartošová zajímala sebevíc, noviny o ní číst nebudu, pro ten způsob. jenže ten způsob a ten autor už jsou si dle mého hodně blízko. teda nezajíma/zajímá mě jeho způsob. (pod pokličkou?)
a veskrze souhlas. (i s Jarkem)
a jasněže se uvidí.
Já teda abych k tomu taky něco napsal, omluva špatným avi.
Původně jsem to sem nechtěl cpát, viz Inka
.....z důvodu jakési svévolné internetové sugesce, že na Poetikonu jsou publikovatelné jen lepší kusy.
a ještě pošťouchla vpřed, šel jsem do toho, tak trochu jako test, povídám.
Možná jsem doufal, že místní osazenstvo vložení vezme trochu lehčeji a méně zádumčivěji než se stalo, ale jsem za to nakonec rád mnohem víc, musím přiznat.
K tomu provedení, trochu jsem se ušlíb u Luisy
Příliš se snažíš umět psát
s čímž právě v tomto případě celkem nesouhlasím, ačkoli ne tvrdohlavě. Napsal jsem to tak lehce, jak jen člověk může do textu poslat. Aniž bych dvakrát kalkuloval. Je radost vidět se tuctem cizích očí, parádní.
Jarkovu a Midiho příspěvek tuším a vcelku s ním souhlasím. Blog je cosi lehkého. Slovy klasika až příliš lehkého. Přesně jak to vyjádřila Cvrčka, automatickej text.
Zareagoval bych i na Stínu, ale nečetla to, prý, tak za chvíli, ha.
Co bych ještě vypích, jo. Ty verše v textu. Z toho jsem rozpačitý ještě teď, jako hodit kousek lanýže do houbovky, asi tak. Ale nechápu to uplně tak, respektive záměr byl spíš nastřelit, hodit návnadu, než nechat čtenáře prožít verš v plné míře. Druhá věc je jakému okruhu bylo psáno, ponejprv spíš pro vlastní potřebu až později, ovlivněn větou
co je napsáno, se má číst a že status díla je mýtus
jsem tak nějak pokračoval a text z blogu jaksi vytrhl ze soukromého světa
Spousta nedorozumění a křik jeden přes druhého, tak se mně to líbí. Tentokrát.
Možná jsem doufal, že místní osazenstvo vložení vezme trochu lehčeji a méně zádumčivěji než se stalo
Možné je i neupozornění na to že máme kategorii Blog.
ale jsem za to nakonec rád mnohem víc, musím přiznat.
i já
a k tomuhle:
že na Poetikonu jsou publikovatelné jen lepší kusy. Díky této vlně se nám sice zde nemnoží přílišně bezduché a bezprizorní plácání formou i slovem, nicméně zase bují jakási obava, že se cítíme být něčím víc
celá myšlenka viz výš
když už jsme to naťukli - názor? Klidně i v souvislostech s blogem, když už jsme tady.:)
Zareagoval bych i na Stínu, ale nečetla to, prý, tak za chvíli, ha.
Hm, jsem docela překvapená, egone, neboť jsem měla za to, že z mýho prvního komentáře tady je naprosto jasný, že jsem četla, to si vážně myslíš, že si pod vaše díla chodím jenom popovídat? Když mě cvrčka psala, že nechtěla, abych dále reagovala na tvůj blog, pomyslela jsem si ve své naivitě, že máš blog kdesi na internetu, kterej jsem nečetla. Dílo, které je tady pod blog vložené, jsem samozřejmě četla.
Abych byla upřímná, už mě celkem přestává bavit vysvětlovat každou svojí větu.
A teď mimo tvůj text k Ince:
Asi mi příde divný "shodit" svůj vlastní text už zařazením do kategorie. Má blog být odkladištěm jakože horších textů, o kterých nemá ani autor valmé mínění, nebo to má bejt "žánrově lehčí kategorie", která má pobavit? Blog jako webovej zápisník? Protože to je asi v zásadě to, o čem tu celou dobu mluvim.
domnívám se, že pokud je text ke čtivu, jedno do jaké kategorie spadá. Znám pár blogů, které bych do lehčí žánrové kategorie rozhodně neřadila.
Otevřením této kategorie neměla být uvolněna cesta řekněme brakové i-netové amatérské tvorbě, nýbrž možnost volby- co které kůži bližší.
Nicméně názor na věc je vždy otevřená záležitost a jsem vděčná za každý.
Já nevim, cvrčko, no, nebudu tě citovat v místech, kde si podle mě v kontextu naposledy řečeného protiřečíš, protože jsme se tedy asi zdárně dopracovaly k tomu, že vlastně význam blogu chápeme všichni úplně stejně. Jupijou. Vážně jsem se už dlouho neangažovala v plodnější debatě.
no, kdybys citovala, tak bych se dozvěděla, kde si asi ještě nerozumíme. Jenže je zřejmý, že Tě to nebaví takže se s tím pocitem konsensu spokojme.
ještě si bez dovolení interpretuju Tvůj závěrečný výrok - neangažovala jsi se už dlouho v debatě, která by připadala míň plodná Tobě. což celkovou plodnost určuje jen částečně. A naše snahy spolu hovořit to poněkud shazuje, nezlob se. Ještě mám chuť na Tebe vypláznout jazyk, ale seš jinak dost chytrej člověk, kterýho si vážim, takže jen decentně pokrčím nos.
No jo, cvrčko, já vim, že jsem protivná. Neber si to prosím osobně. Mě asi stejně nejvíc iritujou moje vyjadřovací limity.
Jenom bych ti ráda řekla, že na mě jazyk klidně vypláznout můžeš... ale že by sis měla zapnout web kameru, protože to jinak neuvidím.
jestli jsme se správně pochopili - o mé obavy v tuto chvíli nešlo. Spíš jaksi o obavy druhých.A spíš než to cos nabídnul, přiveď někoho dalšího beze strachu, že ho ukousneme.:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
