Půjdu dnes obzvlášť pomalu
vždyť ani mé srdce už nebije rychle
nechám si ujet autobus
a v dalším pak
sednu vedle nagelovanýho kluka v kožený bundě
co vypadá na patnáct
bude mi řikat slečno /Nemáte oheň slečno?/
Jenže já už zapálila oblohu
a v hořících mračnech
na prut chytala pečený holuby
jó hochu
já už sem stihla věcí
a tebe
tebe bych jednou mohla milovat
a červenou fixou mu na levou tvář nakreslim
velký červený X
teď seš můj chlapečku
já si na tebe počkám
už neni cesty zpět
Porodim ti pět dcer a dva syny
a budu sakra mizerná matka
a sakra mizerná manželka
a prochlastáme spolu sedm roků
pak si sbalim kufry
a vodpoklonkuju se do nejbližšího báru
kde v kostýmu kočičí ženy
budu zpívat
vo tvojí zatracený lásce
žes na mě neměl čas
a žes mi
utíkal
A venku před tim bárem
k všeobecnýmu pohoršení
vrazim do oblohy deštník
a budu plavat
v moři co naprší /víš já sem hrozně divná ryba
ryba co mluví
ryba co nedokáže mlčet/
Do prvního ranního autobusu
uteču před rozběsněnym davem
těch co neuvízli v propíchnutym nebi platí se u řidiče
a vy si postupte dál do vozu
protože já už nikam
škrtnu sirkou
a prstem na okno ti napíšu vzkaz
že už se nevrátim
že už sem taky shořela
od Stinohra
dne 06.12.2012 09:41 ·
33 Komentářů ·
955x čteno ·
hm, je to zajímavý, tohle vzniklo prakticky během deseti minut v tý hlavní kostře a s úpravama mi to nezabralo dýl než půl hodinu a ani jsem to nenechala uležet, což obvykle dělám, s předchozím textem jsem se babrala dva tejdny a stejně z nějakýho důvodu nefunguje... no, nic, někdy se to asi tak prostě přihodí, nebo u mě platí, že čim míň přemejšlim tim líp...
...a ani jsem to nenechala uležet, což obvykle dělám...
no je to spíš výjimka - dobrý rozpoložení, blízký téma, jasná představa toho, co vlastně chci říct, a k tomu hodně pevně se kolem krku držící múza. Pak se to stane, občas...:)
Dobře Oldo, máš absolutní právo na to, aby se ti tahle věc nelíbila. Jednoznačně. Tvoje argumenty budu vždycky brát jako adekvátní, jako kritika si tě velmi vážím, ALE vykradené od Luisy? Promiň, to je trochu silné nařčení. Luisa je moje oblíbená autorka a rozhodně bych jí ani nikoho jiného záměrně nevykrádala. Za tím si stojím jednoznačně a naprosto sebevědomě! Dokonce bych řekla, že tu báseň jsem ani nečetla. Mohu to však tvrdit s jistotou? Asi ne, prakticky denně jsem na nějakém lit. serveru a přečtu toho opravdu hodně. Tuhle báseň si nepamatuju a mám dojem, že jsem jí před tím nečetla (je možné to nějak zjistit? někdo z adminů?) a pokud jsem jí četla... co to dokazuje? Když mám pocit, že použitý obraz by nemusel být můj, VŽDY to uvedu do prologu nebo komentáře! Udělala jsem to i u jednoho svého díla tady, tady jsem ten pocit neměla.
špatný text i špatná báseň
jsem ochotná ti dát za pravdu, ale nařknout mě z krádeže je trochu silná káva.
Tak a ještě k tvojí kritice... 1. život je samozřejmě kontinuum, pokud však vzpomínáš nebo myslíš do budoucnosti, pak vysekáváš určitý výrazný momenty (teda já ano).. nevím, kde postrádáš spojitou logiku?
2. zapálená obloha... vážně tě nenapadá, co by to mohlo být? Nebudu vysvětlovat, ne, nechce se mi (jo, sem otrávená)
3. už není cesty zpět ... ano, to je pasáž, která by se dala osekat, jednoznačně, souhlasím.
4.
A ještě to červený X fixou - ta postava, kterou popisuješ, tak u sebe červenou fixu mít nikdy nebude. A jestli v tuhle chvíli popisuješ sebe, tak ty bys mu zase nebyla schopná tou fixou to ix na xicht nakreslit.
proč? co to je za blbost? Nebyla schopná nakreslit... nerozumim, ty mě jako znáš, že víš, čeho jsem nebo nejsem schopná?
5. kradená obloha propíchlá, už jsem se vyjadřovala.
A ještě to červený X fixou - ta postava, kterou popisuješ, tak u sebe červenou fixu mít nikdy nebude. A jestli v tuhle chvíli popisuješ sebe, tak ty bys mu zase nebyla schopná tou fixou to ix na xicht nakreslit.
troufám si říct, že vím jak to Olda myslel (jasně že to nevím, ale to je teď jedno) . A dala bych mu za pravdu - zčásti. Nemyslím si, Stínohro, že bys tu fixu měla Ty, ne tak jak znám Tvé básně - ber to asi jako mou představu, ne nutně skutečnost, ta je nám v literatuře zakázaná (?). Ta postava, kterou popisuješ tu fixu podle mě měla. Potkala jsem ji minulej rok za tmy na Halloween v šalině. Měla nabarvený vypelichaný vlasy, lacinou černou sukni z takovejch těch kanýrů, které si dovolím nazvat Vietnamskými, u nosu nakreslenou bradavici na víčkách linky a na spánku pavouka, rudou vysmátou pusu a prázdný oči. A taky dlouhou černou kabelku přes rameno. A kreslila tomu klukovi fixou; která měla už pravděpodobně na svědomí bradavici, linky i pavouka; na obličej. Divili byste se, co všechno lidi na Halloween nemají.
Vzhledem k Halloweenu chápu i "už není cesty zpět". Mám ale asi výhodu oproti ostatním čtenářům :)
První tři strofy podle mě psychologicky i atmosféricky sedí. Ne však jazykově, hned to "mé" v druhém verši mě zarazilo atd. A asi by to chtělo ještě propracovat.
Poslední dvě strofy. Je tam ten deštník, jistě. Ale jinej. Můj byl taková nevinná veselá věc, tenhle bude spíš... černej?
Ne, vážně, nebuďte otrávení ani unavení, jste básníci, takže tím pádem ti poslední, kdo na to mají právo. Tak.
Tu fixu, přátelé, máme všichni, ať už jí máme nebo nemáme a je to myšleno čistě teritoriálně. Ale to je úplně jedno, je to představa, proč by měla nutně mít reálnej podklad v autorovi (resp. proč by tam nutně mělo být to, čeho by byl autor sám schopen)? A schopni toho, co jsem napsala jsme všichni... O tom střídání spisovný a nespisovný řeči, jo, já tohle dělám, vim to, štve mě to, dokonce tuhle svojí vlastnost nesnášim, ale co už. A dávám ti, Luiso, za pravdu, v předposlední sloce se trhám, což jsem i někde (asi jinde) v komentu sama uvedla.
A jsem otrávená, je mi líto. Deštník do oblohy, no jo, jinej kontext, no jo, jinej význam, no jo .... tak co mě vytáčí... to nařčení mě vytáčí, protože rozhodně nepíšu tak, že si řeknu: á pěknej obrat, to použiju, to se bude líbit (dodávám, že ani zavděčit se nikomu nechci). Samozřejmě nemůžu s čistym svědomím říct, že podvědomě sem tohle nikdy neudělala... může ale vůbec někdo z vás, můžeš ty, oldo? Ať už napíšete nebo nenapíšete cokoliv, dost silně o tom pochybuju.
Pokud máš, Luiso, pocit, že jsem ti tenhle obraz uzmula (a na názoru ostatních vlastně v tomhle ohledu nesejde), pak se ti omlouvám, věz, že to nebylo záměrné.
Žádnej okradenej pocit samozřejmě nemám - i když chápu Oldovu poznámku v tomhle směru. Je to podobné, to je jednoduše fakt. Jenže to se prostě stává. Od doby kdy jsem tu báseň napsala (a dost už o ní!) jsem podobný motiv potkala ještě v něčem co bylo napsáno dřív - a já to zaručeně předtím nečetla. Jak říkám, stává se to, neúmyslně. A - nařčená? Prosímtě. Nebylo to nic osobního, představa že by Ti Olda chtěl nějak ubližovat komentářem mi přijde směšná. To co napsal jsi rozvinula natolik, že už to prostě vůbec není ono - třeba o zavděčování nepadlo ani slovo - a... neštvěte mě kvůli takové blbosti, nebo přestaňte probůh studovat a běžte na kafe protože bez vás budu koneckonců se všema svýma básněma strašně osamělá atakdále.
Já myslela, že to tak nějak bylo, samozřejmě člověk ne vždycky chce/ může jednat jemně, ani já jsem nebyla včera v rozpoložení, kdy bych něco takového chtěla/ mohla přejít mávnutím ruky, proto jsem se ohradila. Navíc sem se teď ráno probudila a samozřejmě jsem se tu trochu chytala za hlavu, protože ta moje reakce je přeexponovaná, jak píše Luisa, prostě se mi to sešlo a hrozně mě to vytočilo, bohužel sem to nezvládla nechat uležet a reagovala v tý nasraný náladě, což vim, že nemám dělat. Tu poznámku samozřejmě chápu taky (o tom se tady vůbec nepřu) je dost možný, že kdybych věděla, že Luisa napsala takovou báseň, tak ten obraz spíš nepoužiju než použiju, ALE taky musim říct, že v básních toho bylo řečeno hodně a že je vůbec otázka, jestli existuje nějakej fakt originální obrat, kterej by nikdo nepoužil – z krvácejícího nebe se stalo klišé, je to jako bys po malíři chtěl, aby nekreslil moře, protože už ho někdo před nim maloval, jde spíš o učitou neotřelost nebo ne?... Předesílám, že za básníka se nepovažuju vůbec.
I s tou prózou rozumim, jsem spíš prozaickej typ a co do literárních preferencí i prózu čtu jednoznačně víc, než poezii. Vím, že mi dva se trochu rozcházíme v tom, co od poezie čekáme, brala jsem to ale vždycky spíš jako výhodu.
Smažme tenhle blbej spor, stejně je o ničem.
K tý obloze se vrátim, ale spíš mě zajímalo, jak to vnímaj ostatní, tak já to ještě nechám, třeba se k tomu někdo vyjádří, když sme stejně všem rozeslali avíza :) a avízo Luise.
Zrovna v lednu
(...)
že našly
někoho s nohama vzhůru a s nebem
probodaným deštníky kolemjdoucích
(...)
a Stína zas, že:
(...)
A venku před tim bárem
k všeobecnýmu pohoršení vrazim do oblohy deštník
(...)
Mi to přijde příznačný. Luisa o kolemjdoucích a Stína ta kolemjdoucí. Jednoduše to vnímám jako úžasnou doplňovačku, o který si myslim, že prostě je, že to jsme my, my všichni.
A jináč, můj osobní názor je, že všichni píšící jsou vlastně tací epigoni.Ne, plagiáoři, ale epigoni. Přebíráme jeden od druhého, někdy i sami od sebe. Jednoduše, najdi jediného, čistého, nepopsaného...
No a k textu.
Mnohé jsem si našla pro sebe, je mi to blízké. Ale pak tu shledávám detaily se kterými bych si ještě trochu hrála. Třeba jak v první ten sokolík říká jestli ta slečna nechce připálit. A ona, že už prý zapálila oblohu. Nojo, takže si ta slečna připaluje už od trochu většího ohně a dle mého vhledu, by se to dalo napsat kapku výstižněji, když už ne konkrétně.:)Zvláště proto, že oheň vyprovází až do závěru.
Ixko na tváři mě nijak neirituje, ani nebojuju s tím, co ta ženština v příběhu může nebo nemůže, nebo čeho že je schopna, anebo nakolik neschopna, páč je mi zřejmé že někdy je to to poslední o čem by se mělo podle toho vyprávění přemýšlet, nebo vyzdvihovat.Mám to ve svý hlavě totiž asi podobně jak zmínila Luisa.
A co si myslim o tý spisovný, nespisovný a hovorový? Žes to napsala, asi tak jak bys to řekla a fakt je ten, že nikdo nemluví čistě spisovně, nebo čistě hovorově. Je věta a věta a možná že při tý ještě nový státní maturitě, by se na to někoho určitě zeptali, ale poezie dneška se docela vymyká literární vědě a škatulkám a já se cítím čím dál víc loajální k textům který něco z tý poezie skutečně nesou, přesto že nejsou ještě broušený do všech stran diamantově (a kdoví jestli ta nadcházející doba vůbec dokonalost snese), to hlavní nesou a unesou. A na Poetikonu je jich ještě zaplaťpánbů dost.
Takže Stíno, dobrej nápřah, ale abys trefila do mně přesně, než ta hruška spadne na mou hlavu sama, zalévej svůj strom vydatněji i časem zrání nejen na textu, ale i na autorství.
hm, Olda dal avi, tak sa vraciam
myslím, že záleží nielen na tom, ako autor napísal
ale do značnej miery aj na tom, ako napísané čítam
či som ochotná nechať sa strhnúť do "autorovho sveta"..premiesiť svoje prežité, snívané, blúznené.....s tým jeho
a potom veľmi ľahko u mňa
v prvej strofe vôbec nejde o autobus ako taký, ani skutočnú jazdu v ňom
podobne s tou zapálenou oblohou..no hej, naskočí obraz červenkastých podriapaných oblakov..ale ja myslím na lásky a lásočky, ktorými horela až k nebu.....
a tak idem celým textom
akosi
neuvažujem nad tým, či má alebo nemá so sebou fixku
či by bola schopná niekoho ňou označiť
ani
nad dáždnikom
pretože ten vlastne nevnímam ako reálny dážnik vrazený do oblohy
skôr ako pokus rozrušiť !oblohu"..to čo za oblohu - nebo je považované.......a už radšej nepriznám, koho som obsadila do role řidiče :)
je pravda, že text možno vyčíriť
ale pocit príjemného úletu či čoho to, vo mne aj tak zostane
a ďakujem zaň
In, Marti, díky za názory. Jasně, že se ta věc pohybuje spíš v rovině snu než reality .. nebudu se hrabat v zapálený obloze, protože ste to už řekly. Nebudu se hrabat v autorství, protože k tomu sem zas já řekla, co sem chtěla. Já teď nevim, jestli sem to tu psala, ale In, tahle věc samozřejmě neni broušená, nějak sem měla pocit, že bych jí broušením spíš vzala. A to je právě ten moment, ve kterym se s mnohými neshodnu a totiž, že poezie nemusí být dokonalá ve formě, ale musí zprostředkovat prožitek, emoci, musí být vcítitelná. Na jinym serveru někdo napsal, že je to průjem a to je naprosto trefný... no, někoho to břicho holt bolí trochu jinak :)
co vám mám říct?
jo kopíruju
kopíruju slova, myšlenky, obraty
jako každej
sem nasranej na oldřicha, jeho vyjádření o kradeži je mi něco jako "hloupý", přijmi i moji omluvu
x fixou je dost dobrý jako v křížovce,
nebo jako označení stromu, kterej má padnout pile pod zuby,
sedm roku v kočičím životě, jasný, kočka přežije mnohé,
ale stále je vzpurná´, nezkrotná´viz.budu zpívat o...
báseň je jako rekapitulace, jo ještě něco
připoměla mi balíček karet... http://www.youtub...TtiwnRFa1g
pile pod zuby :) no, to je asi trefný, ona je to vždycky tak trochu destrukce... no, když už se kroužkuje, proč by se nomohlo rovnou křížkovat? no, právě, že může.
Máš zvláštní cit vystihnout věci jasně několika slovy...
piatecezdeviate - to myslíš vážně? srovnáváš zcela nesrovnatelné - Vorona píše jednoduché texty, Stínohra mnohovrstevnaté, už dlouho jsem neviděl říct takový nesmysl
piate to možná spíš tématicky viděl na Vor a mě to srovnání nijak neuráží, mám ráda její básně a každý nechť si to vyloží po svém... možná je to, wopi, také o tom, že si toho ode mě četl mnohem víc a piate toho zas víc četl od vorony, teda myslím... no, prostě se tu neshodnete, to je v pořádku...
taky si myslím...a když někdo neunese kritiku, nemám ani důvod se bránit ani se nějak mstít...a jinak si myslím, že i uznávaní autoři nemají všechny čtenáře na své straně...
to já jen, že o mně beze mně
Kdo se mstí? Já jen řekl, že asi nejsme naladěni na stejné vlně. A že píšeš jednodušejc než Stínohra. Tak to vidím a není v tom žádné hodnocení - jen konstatování stylu. Takže poznámku o zaujatosti beru jako prostou impertinenci.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
