Půjdu dnes obzvlášť pomalu
vždyť ani mé srdce už nebije rychle
nechám si ujet autobus
a v dalším pak
sednu vedle nagelovanýho kluka v kožený bundě
co vypadá na patnáct
bude mi řikat slečno
/Nemáte oheň slečno?/

Jenže já už zapálila oblohu
a v hořících mračnech
na prut chytala pečený holuby
jó hochu
já už sem stihla věcí
a tebe
tebe bych jednou mohla milovat
a červenou fixou mu na levou tvář nakreslim
velký červený X
teď seš můj chlapečku
já si na tebe počkám
už neni cesty zpět

Porodim ti pět dcer a dva syny
a budu sakra mizerná matka
a sakra mizerná manželka
a prochlastáme spolu sedm roků
pak si sbalim kufry
a vodpoklonkuju se do nejbližšího báru
kde v kostýmu kočičí ženy
budu zpívat
vo tvojí zatracený lásce
žes na mě neměl čas
a žes mi
utíkal

A venku před tim bárem
k všeobecnýmu pohoršení
vrazim do oblohy deštník
a budu plavat
v moři co naprší
/víš já sem hrozně divná ryba
ryba co mluví
ryba co nedokáže mlčet/

Do prvního ranního autobusu
uteču před rozběsněnym davem
těch co neuvízli v propíchnutym nebi
platí se u řidiče
a vy si postupte dál do vozu
protože já už nikam
škrtnu sirkou
a prstem na okno ti napíšu vzkaz
že už se nevrátim
že už sem taky shořela

  od Stinohra dne 06.12.2012 09:41 · 33 Komentářů · 954x čteno ·