Rezi... skoro bych měla o Tebe strach, ten obrázek není smutnej. Nebo není... neměl být, no. Patří k němu jedna básnička, je krátká, ale dám ji sem. Časem teda.
To je přece zvláštní, že tý osobě nevidím nijak zvlášť do tváře, ale hned vim, že je to právě ta, co v jednom kuse nas*aná. A tak si tam sedí vykuřuje a já mám pocit, že to co okolo, je spíš v ní a proto si myslím, že ji i trochu z nám. A fakt, že si z ňákýho mně neznámýho důvodu taky myslim, že ji mám ráda. A taky ty ptáky a i tu blbou vypelichanou kytku vedle. Líbí se mi to.:)
... jsou to paneláky... a udělala jsem takovej malej výzkum a fakt všichni zúčastnění to považovali za ptáky :D tomu říkám vymknout se autorovi z rukou :)
Přidám svůj pocit, osobně mi ani nejde tak o toho člověka ... ten jeho posed a póza ... jasné "tak jo, je to na hovno, ale bude i hůř, tak co ... ze života se přece neumírá, ne?"
Více se mi líbí rostlinka, která je vedle něho. Rákos, přerostlý plevel, to je jedno, ale sedl si tam on, vedle vlastně "ničeho" a přesto to dostalo formu. Nohy přehodit přes okraj a nic neřešit, snad jen kdy odklepnout cigaretu.
Město pod ním, mno, autorova nespokojenost s šedí dnešních životů. Panáčka bych za sebevraha nepovažoval, takové úplně "mě to tady nebaví. ono to časem unaví. život baví na chvíli, ale vždyť se z toho nestřílí..."
A ti vaši ptáci? Pro můj pohled jsou to hovada nad smetištěm.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
Náhodné dílo