Vždycky si před podíváním se na obraz tipuju,
jestli mý voko prvně ulpí v zlatým řezu.
Skoro nikdy. Třeba tady rovnou, snad během vteřiny, na konturách věže vlevo (tedy po zvětšení).
Což samo sebou neznamená vůbec nic.
Vlastně jo. Že mě baví nechat pohled šmejdit obrazem, aby si sám vybral svý gró.
Věřím mu to. A moc mě to baví.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
Náhodné dílo