Ty, ženo, jejímž tělem proniknu až po palčivou pěnu, kde maso s duší se svíjejí v křečích, slyšíš strašný řev bouře, jež sebou otřásá, můj krásný korábe, jehož volná záď se kolébá jak krásná loď na provlněném moři. (Guillaume Apollinaire)
od názvu až po práci s pohybem nohou v černým pozadí -
tady u mě s klesajícím pohledem přibejvá pokývnutí, jak bys
předem určila prostor, kde se nejvíc odehraje...
někdy té řeči tvých očí nerozumím...možná že je těžké popsat někdy, co člověk vlastně vidí...
ale vždycky se těším na ty tvoje pohledy, byť by nebyly vždycky
pro mne souhlasné :-)
díky Jarku :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
Náhodné dílo