No, víš, Egone, nutíš čtenáře, by se rozhodnul jestli nejdřív obsah a potom melodii, nebo prvně melodii, prostě nenecháš to souznít. Nejde to číst souběžně a zároveň tyto dvě složky mají podobnou strukturu. Jsou složité, místy příliš překombinované, jinde zase čestvý závan, trochu úžasu i ždibec harmonie by se našel, ale tím nebem jsi mě mlátit nemusel, to je fakt blbý a nejblbější místo.Nechápu vůbec tu večerní slzu (neměla tam být saze?) jak bych měla vyrozumět celé to spojení v kontextu s tělesem. Obsah se mi místy dost vymyká a tím se pro mě stává nekoherentní (jak by jistě řekla má češtinářka) i významově.
Pravda je i to, že moc nechápu, cos vším tím vlastně chtěl.
Ale stoupání kamene do hlubiny mě teda nadchlo. Škoda, že jen jaksi vytrženě, i když právě tohle spojení by dokázalo postát i v docela jiné básni myslím vcelku dost obstojně.
mi to nedá se v tom nepošťornout
a že už je moc pozdě, tak jen významově
takhle bych to opravdu snad chápala
a taky kvůli tomu kameni a hlubině pro kterou nemůžu teď spát
zakleslý do starého uspávadla
kde kámen stoupá do hlubiny
to je se vysvléct z tělesa
od večerní slzy k potřísnění rána
vyčkávání na odraz
krucipísek, teď mě to bude nutit ještě jít něco tvořit
ty neviditelný ruce odmítaj chápat, že už sotva čučim
achjo
pravda je ta, že obsahu až tak nerozumím...ale ty verše znějí dost poeticky, i když v některých je slovosled trochu převrácený, ale nijak mi nedrhne...řekla bych, že v Inčině verzi je ten závěr trefnější...jinak řekla bych, dobré dílo :-)
Tak je to složitější, dal jsem si s tím víc práce než obvykle a jak už to bývá s jistou můzou která přijde a odejde - když jsem to dotvořil a poslal, každé slovo bych si obhájil. Ani teď bych neškrtal ale dvakrát jistý si nejsem. Jak už mám ve zlozvyku - konstantně stavím čtenáři překážkovou dráhu aby to neměl tak lehké ale dneska dopoledne si tak říkám vždyť perfektní dílo velikánů není přece nikdy žádná věda. Jen precizní převedení myšlenky do slov. Hodně jsem toho před vložením vyškrtal a mnoho přidal. Byly tam i ovečky a beran, nakonec mi skopové do toho guláše moc nesedělo. Napadá mě taky, že jsem nemusel psát těleso, když jsem tam chtěl tělo. To už je velký sousto, moc vytržení z četby.
Na začátku to byl právě ten mechanismus jak usnout. Soustředit se na kámen padající do hlubiny. On ale neklesá. On se vzdaluje a dá se tomu říkat klidně stoupání. Proč ne.
Na jiných místech zase zbytečně plýtvám arsenálem po celých strofách. Teď mě napadá jak vlastně důležitý pro autora je komentář. Je třeba naučit se číst aby se pak člověk při úpravách dokázal podívat na dílo tak nějak z dálky, očima svého potencionálního čtenáře a touhle perspektivou brousil ta díla.
Jinak když si to takhle čtu, těch překážek je tam asi až moc. Co na to říct. Jen pokračování v hledání cest a způsobů jak na to nejít. Kdybych věděl že kvůli tomu neusneš asi bych to vložil až ráno. A děkuji za pozornost.
úvodné dvojveršie navodilo vo mne takú tú beztiažovú náladu
zobliekania sa z vlastného tela do ktorej upadám nielen pri usínaní
vyčkávanie na okamih odrazu
no tam s tou slzou mám problém..určite slze?
nuž a ďalej, zrnko po zrnku si mrvím
v nich známe otázky, aké si občas kladieme stojac nad vlastnými brázdami, kde tu ozvláštnené tvojim dotykom
Já ještě dodám, že první strofa ve mně vyvolává a symbolizuje mi vodu vůbec, jak teče řeka a ty do ní hledíš, jak její proudění uklidňuje...jen pro Tvou informaci.:)
Ano, podívat se na dílo tak nějak z dálky...
Když ono je to těžké, trochu to funguje, když čteš to své tak po půl roce, pak už malinko pocit, že to psal někdo jiný, a než si vzpomeneš na tehdejší psaní toho kterého verše, nový vjem je na okamžik tady - ale, právě to ale...
- - -
Jednotlivé kusy, i ty tady výše vybrané, jsou dobře položené, z celkového textu vystupují a pozastaví čtenáře nevšední stavbou i zkoumáním významů, důvodů, proč takto.
Asi se ještě chvíli zdržím, do probuzení ještě něco času zbývá...
začátek první je vynikající, ale už vyvlečení z tělesa mě rozsekalo, ne že by sse mi to slovní spojení nelíbilo, to naopak líbí velmi mnohe, ale nechápu návaznost na předchozí a slovosledově mi to nezní, ani včerejší slza mě nepřesvědčila, vyčkání na odraz ano... a tak bych mohla pokračovat dál. místy opravdu krásné obrazy, které mlátíš pro mě nelogicky navazujícím dalším obrazem... píšeš, že jsi škrtal, je to vidět. Mě se to taky stává - napíšu text, škrtám a vyškrtám se z významu. za každou cenu chci nějaký obraz použít a neuvědomím si, že vlastně nefunguje, že může fungovat jinde. je to prostě taková tříšť skvělých a méně skvělých obrazů... jo, a ta sloka s nebem, tu prosím ne.
vytrhávám z kontextu neb mě při několikerém čtení ční jako hlavní myšlenka celého tápání proč nemohu spát, řekla bych pro mě srozumitelně napsané,
jak jeden čumí do tmy, různorodé obrazy mu tanou v mysli, spojené náhodně zaslechnutou větou, či dávno zapomenutým zážitkem, ty útržky zdánlivě nesourodé jsou částí celku, kterému rozumím, za mě palec, děkuji autore
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
