Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Poezie - vázaný verš » Plnými doušky
Plnými doušky

upíjel jsem života
bych prázdnou sklenku
do zdi hodil

ta dvakrát už je dopita
když ze dna tváře zrcadlením
čas mi roky osamění
naposledy počítá

tu v odcházení
zastesknu si k návratu

však z mluvky zbyl jen obraz němý
jež slova zemi slané vložil
a v krku kravatu

co levá ruka vázala mi
ve chvatu

a ponížení


Komentáře
24.03.2012 22:32 Indigo
avatar Baví mě ta technika. Však řekla bych, že první půle, respektive první a druhá strofa...mám drobet ušpiněné sklo, bo jak to říci, pokud jde o vjem co prvně drží tu sklenku.

Pěkný střed, co by napojení.

Co se týče druhé časti, jaksi mě ruší a v krku kravatu ta představa mi jde mimo kontext, i když melodicky doplňuje.

Všimla jsem si, že se v Tvých textech často objevuje zrcadlo nebo jeho odvozeniny. Čím to?
24.03.2012 22:43 Jaroslav Vraj
avatar "Pracovní" název této (vždycky to tak mám), byl Sebevrah, takže tak...
Jinak na ta zrcadla si dám bacha, je dobře In, žes podotkla, sám bych si nevšiml - ale v častosti použití nebude , myslím, nějaký zásadní důvod.
Oběma díky.:)
24.03.2012 23:29 Jaroslav Vraj
avatar Možná ještě k Oldovi -
píšu bez záměru něco skrýt nebo slova skládat jen tak na efekt, pokud takhle působí, mrzí mě to, ale spíše tu hledáš nenalezitelné.
25.03.2012 08:35 Vorona
avatar mi to přijde lehce plynoucí a stravitelné...pro mne fajn
26.03.2012 12:05 rezka
avatar čtu příběh-mladík hýřil, nejen sklo lítalo do zdi, také čas lehce pláchnul, jak sklenka na střípky zbytečně rozmělněný, zbyla prázdnota, samota, beznaděj, snad jen tak kravata zbývá..?
něco jako zpíval pan Suchý: život je pro mne obnošená vesta, vše co se dalo dávno už jsem prožil..
jo za mě jo srozumitelně podané
26.03.2012 15:23 Jaroslav Vraj
avatar Celkem trefa rezko, tedy až na toho mladíka:)..., když život proběhl mezi prsty bez toho, aby něco nechal.
26.03.2012 15:29 rezka
avatar jasné, však mladíci rozbíjej, ti dospělejší už se umí i ohlédnout, podívat se na střepy, v každém se odráží kousek života jak v zrcátku..nadadá otázka co včil? žít vzpomínkama na hýření, vzpomínkama na úspěchy, nebo životu ještě něco urvat-ovšem tentokrát s rozvahou vybrat jak gurmán..;)
26.03.2012 15:30 rezka
avatar napadá..překlep sorry
26.03.2012 15:42 Jaroslav Vraj
avatar Myslím, že i v pozdějším věku umí člověk rozbít bez chuti sledovat příčiny.
Tady šlo o přímé, jasné a neodvolatelné řešení, kterého se hrdina ve finále přece jen zalekne - už tu však nejde o strach ze ztráty života, ale o strach ze smrti jako takové.
Ovšem Tvůj způsob je jistě cestou, kterou by asi zkusila většina, nemá však všechno nejvíce pravděpodobný či správný konec.:)
27.03.2012 22:55 Jaroslav Vraj
avatar
ľahkosť, ale tú čo na konci nadobúda váhu múk


Zvláštně řečeno, děkuju matty:)
19.04.2012 22:21 dali
avatar "ta dvakrát už je dopita"
tak toto ti nielen nechcem
ale ani neuverím chlapče :)
je to naozaj pravda?
19.04.2012 22:25 Jaroslav Vraj
avatar :)dvakrát myšleno úplně, do poslední kapky
19.04.2012 22:29 Jaroslav Vraj
avatar ...člověk v té chvíli ten pocit má, když cestu jako jinou nevidí
19.04.2012 22:30 dali
avatar tak vitaj medzi nami
a cíť sa s nami príjemne
:)
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop