strašně moc jsem chtěla být statečná
a nekřičet
svěrací kazajkou úsměvů
těch co nikdy neletěli na hřbetě noční můry
co neslyšeli tvůj hlas
a neviděli moje město
co mě neminuli
s cigaretou a kapučínem take away
na dně
a když už ho kupujete
naproti nádraží
dejte si ještě koblihu bez náplně
a prstem do polevy
/avšak jen pocukrovanou půlnocí/
napište jméno té
co jste jí měli sežrat
protože mávnutím ruky
rozmlátila vaší představu
o domečku z karet
a vám nezbylo než lhát
že všechny vaše talíře
spáchaly sebevraždu
a že jsem nikdy necítila tvou kůži jako žiletku
když ses holil
a já z vany fandila zamlženému zrcadlu
cos hřbetem ruky setřel
už tehdy jsem ti měla říct
že se mi nehodíš do účesu
a že všechny moje probdělý noci
a noční můry
jsou jen střepy
z rozbitých talířů
od Stinohra
dne 11.03.2013 00:11 ·
8 Komentářů ·
441x čteno ·
Poslední strofu trochu špatně čtu, protože druhá by se mi docela líbila jako závěrečná, ikdyž zvlášť její první dva verše jsou prostě skvělý.
Jinak úklona hluboká, máme v Brně taky nádraží a taky na něm jsou pozoruhodný právě ty koblihy/i když nejsou teda naproti/, někdy mám pocit, že to není možný, že musíš žít někde blíž :) Jednoduše řečeno palec.
Ani mě se ta poslední nepozdává, luis, asi sem to už spíš potřebovala dopsat a asi mě zajímalo, co mi řeknete a že já třeba najdu směr, kterym ten blbej konec předělat… přemýšlím, jestli je to blbej důvod pro vložení, když ani já jako autor si nejsem jistá. Ale něco mě napadlo, až budu mít klid, zkusim, jestli by to nedávalo větší smysl. Tak…. A Brno? Luis, já v mam Brno pod kůží a miluju ho, však sem tam strávila ňákej čas a i to nádraží znám a to nádraží je právě skoro stejně tak dobrý (takovym tim podivně šílenym způsobem) jako ústecký, ne že by vypadalo stejně.
Na začátku jsem si říkal, jestli vlastně nepromlouvá talíř v první osobě. Mají taky duši a chtějí nekřičet, než se jejich srdce vedví dá. Střípků pak text nabídne dost. Nakonec jako to zrcadlo zamžený je obraz básníka. Jen na čtenáři leží a záleží jak daleko do mlh se pohrouží. P
Nemohu popřít, že tu vidím kus té básnické nutnosti, musela být zaznamenána. Ale obsah se jaksi brání přehlednosti sdělení pro všechny ty bubliny, které tam prostě musí, musí autor natlačit. Tvůj text se chová jako jankovitý kůň uvázaný na provaze. Vyvádí, staví se na zadní, tu odskočí vlevo, tu vpravo, musím mu uhýbat, aby mě snad nepokopal. Je v něm síla a jadrnost, ale pro čtenářské pohodlí si vyžaduje ještě jiné atributy. Na to, že o talířích a talířům, jen málo prostoru právě pro ně.
málokdy mám chuť s tebou polemizovat, in, protože dost často mám pocit, že máš pravdu a navíc se mi to přirovnání ke koni docela líbí, asi by nemělo :) je to pohodlí o co tvůj čtenář stojí? nemyslím to nijak útočně. hm. málo o talířích? vždyť celý ten text je na rozmlácení talířů. díky za názor, zkusim toho koně trochu zkrotit :) příště
První sloka dala nástupem jasně najevo, kudy a kam
autor čtenáře povede.
rozmlátila vaší představu
o domečku z karet
Tady si tak uvažuju, že představy jsou povětšinou
o opaku, a jako domeček z karet se spíše vylíhnou
až posléze, až po představách v kramflecích něčeho silnějšího.
A nebo nejsem dost dobře uvnitř.
Posledním odstavcem vyloženě textu pouštíš žilou,
v tom správným slova smyslu, návrat k počátku, korespondence
s první strofou mi věc uzavírá ne že v očekávání,
ale přirozeně a k obsahu věcně, bez sentimentálních cukrlat.
A že sem takovej puntičkář na češtinu, tak jen doplním:
"na hřbetu noční můry"
"rozmlátila vaši představu"
tak se nezlob, no...:)
tam je toho víc jarku, co do gramatiky špatně (ji/jí?) :)) neumim vysvětlit, proč to tak notoricky dělám. uplně nejhrorší je, že mam dva alternativní konce, oba jsou návratem k řečenému a mě přijdou oba hrozný a nejradši bych to usekla za druhou strofou, jenže to nejde, nebylo by to celý. díky, jarku, vím, že někdo jiný by třeba lépe.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
