Na světě existují věci, které jsou tak odporné, že je nutno je skrývat a zamlčovat, nejen z důvodů estetických, nýbrž z důvodů čistě humánních. Pravda například. (Friedrich Nietzsche)
tenkrát jsem to dělala jednoduše
vyšla jsem před dům
začala zpívat
a obcházela kolem zdi
po chodníku sem a tam
a dívala se k jeho brance
dokud nepřišel
a bylo mi jedno co mám na sobě
ani mi nenapadlo že neumím zpívat
a připadalo mi to normální - přece
nebudu v té zahradě sama
znala jsem velmi málo lidí
okolo pěti - z toho tři
byli moji úhlavní nepřátelé
docela mi to stačilo
a kdyby
jsme se nepřestěhovali
byla bych už rok vdaná
a měla bych syna
tak proč
to tak není
přišla jsem o dům
a o kolo
stejně jsem na něm už neměla s kým jezdit
s kým chodit do kina
a vyhrávat války
a tak
jsem četla
a tak čtu
v bláhové naději že se zase
naučím zpívat tak abych
nemusela číst o cizích zahradách
které jsou přece do jedné ztraceny
pod haldou papírů
snůškou slov a tak
a tak píšu i já protože
než by má zahrada nebyla
ztratila bych se taky
protože tak nějak doufám že slovy
dá se ještě zpívat
a taky
protože to tak není
od Luisa
dne 01.06.2013 03:09 ·
13 Komentářů ·
583x čteno ·
tady mě někdo skoro dostal..... (Luisáku!)
já teda nevim, co znamená anafora
a ani to moc nechci vědět
představuju si jí asi jako anakondu
a myslim, že tam máš jednu zákeřnou
která mě (i Tebe, nemysli si) stáhla z orbitu, kam jsi nás dostala
celým tím textem.
Ano
je to v místě
které je ztraceno
tam jsem si všimla že čtu jenom slova
a ve skutečnosti
nežiju život
jedný holky
tam jsem si všimla
že se už už schyluje ke konci a
že asi má přijít pointa
za chvíli
(ani jsem nemusela koukat periferně napřed)
místo aby mě poinat přepadla nepřipravenou a nechala stát s otevřenou pusou uprostřed zahrady
holku
na všechny strany otevřenou
pusu
a hluchou špačky kosů v uších
bez kola
nebo jen náznaku domu nebo koloběžky
přišly jsme o dům
i přesto že sakra umíš zpívat
vevnitř
takže bulim vevnitř
vevnitř Tebe
protože nedá
ovšem málem
málem to tak bylo.
(a miluju všechny, kdo ti to vezmou bez debat. fakt.)
Je mi líto, i když je to schválně, ta hrubice trhá uši. Kdyby to bylo aspoň v hovorovém jazyce a bylo tam "abysme" - ale takhle mě to odvádí od ostatního textu.
užívám si texty tohodle druhu a jsou to právě ty z mála textů, který spolku a skončim s pusou dokořán (i když přiznávám, že mi umíš vyrážet dech mnohem víc) jakoby ti bylo psaní úplně přirozený... no, ono asi je.
znala jsem velmi málo lidí
okolo pěti - z toho tři
byli moji úhlavní nepřátelé
...hehe
jinak bych ráda poznamenala, že tý "chyby" sem si všimla asi na třetí přečtení a nijak zvlášť mě to neruší
Ne, nějak nic, ani přes upozornění na chybu samotnou autorkou. Tenhle text mi přijde jako ... já nevím, nevidím v něm nic, co by mi řeklo, že je to Luisa nebo její styl psaní či vyprávění. Tělo vidím, ale je mi fuk, jestli je to muž, žena či androgyn. Přijde mi to jako mechanické cvičení pochodu v nějakém rytmu, ve kterém chceš být dobrá, protože ty chceš, nejde však o pochod.
Nebo prostě nemám správnou náladu.
uměl bych si představit spíše jako prolog
nějakého obsáhlejšího prozaického kusu,
kde bych jistě zvědavě pro další stránku
ukazovák nedočkavě voblíznul
Oldo asi prvně, protože jsem se tak rozepsala, že to musí stačit i pro ostatní :). Nevymyslela jsem si to. Já si obecně moc příběhy nevymýšlím, protože to neumím.
A že infantilně? Proto jsem tenhle text psala. Byla jsem na sebe naštvaná, už cvrčka mi psala že píšu jak malá, nemluvě o tom, že já sama to vím velice dobře. Hledala jsem příčinu. Pak jsem si vzpomněla (na hodinu Zsv, ne že by za moc stály), že infantilní chování je jedna z "nevědomých" strategií odbourávání stresu, což mě naštvalo ještě víc. Hm. Každopádně tenhle příběh ať zní jak zní je můj. Chybí tam některé podstatné detaily jakože jsem mu odmítla říct že ho miluju, což byla moje nejspíš první lež v životě a tím to jednak skončilo, jednak začalo. Haha. Jo, je to sračka, ten text. Stejně jako všechny moje podobné pokusy vysvětlit proč jsem tak neuvěřitelně blbá. A tak. Rozhodně se nehněvám.
Cvrčko, to co říkáš ty (a myslím, že i Neštěstí), se mi zdá taky pravdě podobné. Pointa. Jo. Zneužila jsem příběh, abych mohla vypsat nějakou pointu, která navíc není pravdivá. Achjo. No jo.
Wopi, ta chyba se dá jednoduše odstranit odstraněním těch dvou veršů. Nechápu jakto, že mi to nedošlo.
A Jarku - no, máš pravdu, on to prolog je, i když děsnej :)
Já asi nepovím proč mě teď napadá, že u těch Tvých textů vlastně ani moc nepřemýšlím. Asi jsem si tak uvykl, jak to po másle jde. Asi jsi neměla posledně prozazovat tu skladbu, jakože metodu. Vidím to tam, teda částečně určitě a bojím se aby se ty Tvý texty pro mě nějak nevyčerpaly abych si jednou neřek sakra přesně tohle už jsem četl asi pětkrát a přijdu si tak trochu nepřístojně. Zatím si vedeš dobře jakože teď trochu konkrétněji...
Jestli je to nějaké vodění za nos, text se ubírá jiným směrem než bych odhadl, nic zlýho/dobrýho, mám to tak. Trochu bych si zavrčel pod vousy kdybych je měl, ale stejně mě to příjemně ponouká a koumu nad tím. Tentokrát mě trochu trklo, že tam není moc nového výraziva a neošoupaných obrazů, ale ty zase déle buduješ atmosféru až mi občas přijde jestli už nezabíháš do jiných literárních forem. Báseň odpoutaná z rytmu se rozlévá a množí v útvar malé povídky, črty a nevímčeho ještě. He
Ne, Egone. To je to, co dělá mé básně tak pitomě stejnými. Lpění na stále stejném intonačním schématu. Není to asi vyloženě rytmus. A musel bys mě to asi slyšet číst, abys věděl co tím myslím, a že všechny mé básně jistého typu jsou naprosto stejné.
Že jsem vyčerpaná vím už dávno. Asi jsem trochu potřebovala aby mi to někdo řekl. Někdy přemejšlím, jestli všechny ty životní kotrmelce dělám proto, abych měla o čem psát. Asi jo. A je to dost umělé. Ale zase. Vyšla tady u nás obrovská duha. Když jsem viděla duhu naposledy, začala jsem takhle psát. Tak třeba... třeba se to změní.
Za komentáře Vám děkuji velmi pěkně. Potřebuju to, ani nevíte jak :)
Tady se ta básnická situace do poháru nejspíš nedolila. Líbí se mi ten nádech prvotního dětského enthusiasmu, co dokáže přetrvat k dospělosti, ale to fluidum narušuješ podivným příběhovým roubováním, které mi nedovolíš věřit, natož prožít. Taková iluse v zárodku.Víc s tím nezmůžu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
