potkala sem ho v dešti
před domem
který vypadal že padá
kouřil cigaretu
ale už tehdy to těžko byla pravda
pro domy
které zmizely
v nejbližšim zaplivanym baru
sem mu řekla chci to takhle
a on se usmál
v hlavě určitě tisíc způsobů
jak vyzrát
nad koncem světa
najednou povídá oběsila se na mojí nový kravatě
a mě napadlo
jestli takhle náhodou neni teplej
jestli nevošahává malý chlapečky
neznásilnil svojí matku
nevyvraždil zbytek rodiny
jestli sem skutečně
tam kde sem
a jestli sem tam s ním
kdysi mi někdo řek
že všechny kopce sou
ve skutečnosti sopky
a všechny zbytečný řeči
lávový výlevy
/no
asi to nebyl von/
dost možná to jenom
zaštěkal pes
někdo koho neznám
to morseovkou vyklepal
na víko vod kanálu
a nebo si to jenom myslel
třeba ten kluk
co sem ho tehdá zahlídla z trolejbusu
vypadal na patnáct
zapaloval jednu vod druhý
a v očích
v očích měl smutek
že se snad musel narodit
se střepem u srdce
/jeden pohyb
a nezbude mu nic/
A já si tehdy řekla že
takhle mladý kluci by neměli kouřit
a rozhodně by neměli bejt smutný
/no
vlastně to uplně klidně
moh bejt von/
od Stinohra
dne 05.07.2013 22:50 ·
14 Komentářů ·
438x čteno ·
Jéžiš, tady neni žádnej komentář a já jsem poněkud indisponována... Ale vždycky jsem milovala mladý kluky co kouřili, nevim proč, asi proto že já jsem tenkrát nekouřila, nicméně tohle to mě ten zlozvyk odnaučilo...
Nevim, dneska jsem vykuchala dvě ryby a pak jsem vedla dlouhý rozhovor na téma proč jsem tak pitomá a sama a vyšlo z toho něco asi tak šišatýho jako ten střep u srdce, nevím, nevím, nevím, ale dám Ti palec, protože na střední mě učili IN VINO VERITAS atd. Seš skvělá, to já jsem divná, to já si přeju, abyste tady byli vy a ne někdo kdo chodí spát v 10 večer a tak dále, já říkala že to za moc stát nebude ten komentář... Achjo. Skvělý, prostě.
Ne není to moc dlouhý a být po mé chuti ať je to klidně i delší. Takovej ten text, do který mě vede po všech možných kančích stezkách a netratím se nebo si to nalhávám ale to je už jedno.
Takovej ten text, kde snad ani nevím jestli bych dovedl cokoli vypíchnout dobrýho anebo naopak. Jakože se mi zdá - tak zvláštně umí držet ty slova pospolu a buď je to moje sugesce anebo je to prostě bravurně napsaný.
Některý momenty by tady mohly jiným očím připadat víc klišé cigarety, zaplivaný bar !! oprátka z kravaty... Já tomu věřím a je to pro mě jakoby někdo řekl uplně provařený slovo ale u mě to zafungovalo. Teď si budu asi hodně troufat ale jako bych přečetl ten text tak, jak text chtěl být přečtený bez žádných dalších halabala.
A zase jiný momentíky kde se jímám ale zase ne víc než po dobu celýho textu. Víc takových děl, houšť !
čtu snad podesáté a nenapadá mě smysluplný komentář, chci říct jen ,že mě to nutí se vracet a číst, je to jako tříska pod nehtem skoro se podebírá a já ji eště nechám zrát...
některý ty obraty, egone, luis, jo, sou šišatý a patetiký... a taky chápu, že vám to zní jako klišé, ono to tak zní i mě... ten střep... to se samozřejmě dalo napsat jinak. Zkoušela sem to, jenže jsem pak na něj stejně při čtení narážela... to z toho samozřejmě nedělá nejlepší alternativu, je to jenom tím, že byla prostě tak nějak první. A (nevim, jestli vy taky), ale to první, co se snažim změnit, mi do toho pak tak nepříjemě kecá, že se k tomu stejně většinou vrátim... jsem asi beznadějnej případ.
Dřív sem si do notesu zapisovala lidi, který sem minula a který mě zaujali, tak kouřící kluk byl jeden z nich a vlastně jedinej, kterýho si doteď pamatuju. Taky si pamatuju, jak sem pak kdekoho ptala, jestli si myslí, že se některý lidi už smutný naroděj... a byla sem s tim děsně votravná.
Noa ono to celý vlastně vzniklo při přepisu jedný mý starý povídky a vůbec netušim proč to dopadlo zrovna takhle...
Díky vám, co ste se stavili. Vždycky mě trochu děsí, když mě někdo chválí, ale i tak, mám radost, skoro dětinskou.
k jarkově připomínce o konci.... sloveso vyzrát se pojí s předložkou na - vyzrát na něco, na někoho, tedy přechytračit
vyzrát nad něčím znamená, že zraješ, zatímco pod Tebou se to něco odehrává. Nebo přeneseně, třeba že zraješ u četby. Třeba Konce světa.
Ale myslím, že se tam víc hodí ta první varianta.. :)
Jinak, moc se mi líbí, jak jsi vyzrála v prvním odstavci na ten čas.
už tehdy to těžko byla pravda/pro domy/...
pak lávový výlevy
chci to takhle
jestli sem tam...
víko vod kanálu
jeden pohyb... je to k tomu připalování?
s tím střepem to je těžký místo. a nefunguje úplně.. smutek je těžkej vyjádřit. (jednou jsem u řeky narazila na mrtvou labuť. zbyla z ní bílá kostra a bělostný peří, ve tvaru ptáka. Od tý doby je to pro mě metafora smutku. mrtvá labuť, ztělesnění smutku) a teď mě napadlo, že ze střepu u srdce Ti totiž není smutno... ten Tě zraňuje, že cítíš bolest. bolest a smutek jsou dvě různý věci - tak to na mě podprahově působí. Ale bolest tam má svý místo, takže i tak docela dobrý, ale né úplně.. úsměv. (nic novýho)
v závěru že mě napadlo, jak se význam "patnácti" v čase asi mění... -na mě to nejdřív působilo tak, že přece v patnácti už člověk mívá spoustu důvodů bejt smutnej a sakra kdo si myslí, že má bejt se smutkem něco nějak jinak, když vo něm nic neví... Jenže pak jsem se zamyslela a došla k tomu, že máš pravdu. V patnácti je člověk/kluk ještě asi fakt víc indián. Anebo to evokuje to přesvědčení, že celej svět jednoho člověka může bejt víc indiánskej. Férovej.
Takže sem jenom popřemejšlela, jestli až umřou všichni indiáni a i lidi zapomenou vzpomínky na ně, jestli tehdy řekne nějaká Cvrčka nějaký Stínohře... Ne ne, nevěřim, v patnácti jsou takový smutky nevyhnutelný. Dneska ne. Dneska věřim.
ano, tahle původní varianta byla vlastně kombinací
obou v použití možných - vyzrát nad koncem / vyzrát na konec,
a obou významově stejných, i bych si troufl tvrdit,
že varianta s instrumentálem se užívá hojněji
sloveso vyzrát se pojí s předložkou na - vyzrát na něco, na někoho
ano, už jsem byla upozorněna jinde... vyzrát nad mi šlo líp přes pusu a tak jsem možná na úkor správnosti užila...
střep - to vyjádření, vím, ono je to ošemetný a neřikám, že jsem nad tim vyzrála... někdo kdokoliv jinej by to třeba napsal jinak, líp... smutek jistě není synonymem bolesti, ale troufám si tvrdit, že jdou ruku v ruce, zřídka bolest bez smutku a naopak.
Nepopírám legitimitu důvodů bejt smutnej v patnácti letech (naopak, pokud budu mluvit o sobě, řekla bych, že jsem dřív byla mnohem smutnější, než teď), já jen říkám, ne, sakra, nebuď smutnej, nechci, abys byl...vyjadřuju přání spíš než že bych si myslela, že ten indián (úsměv) nemá nárok bejt smutnej...
díky cvrčko, já už myslela, že si ty komenty u mě uplně vzdala...
hehe
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
