Máš bod za název, ten mi dráždí mozek více, než slova pod ním. Zavádíš nové móresy? Pěkné.
Ke gnómě. Proč mám pocit, že jsem to již někde slyšel nebo viděl? Proč Ti to nevěřím, že vylouplo se to právě z Tvého šediva? Tučně? Kurzíva? Řeč-neřeč? Dráždíš myšlenku klackem a ty víš, co se pak stane s botou.
Bota, jednoduše dupne a zlomí klacek. Žádné poetické mystično v tom nehledej.
Zkusím pohledat v paměti, ale vím, že jsem to někde slyšel, i nehet bych si na to ostříhal (pointa stejná)! A možná se pletu. Co když je ale kolektivní myšlení? Vesmírný paprsek? Hrůzná představa, že ani myšlenka není naše, jen naše.
i tady mi trvalo dost dlouho, než jsem připustila dovnitř celý. je to nadčasovostí? Každopádně i zde mi nakonec přišlo k chuti. dlouho mi trvalo pustit dál významy, je fakt, že ta řeč to ...zpomaluje.
A nejsem si jistá, zda souhlasím s tou smrtí... Navíc ten třetí verš na mě v kontextu zvoleného jazyka působí skoro jako klišé.. :)
Ale i když mi třeba přijde, že třetí řádek by snad šel vyvést líp, tak první dva jsou co do poznání světoběhu bezvadný.
Poslední věta je určitě klišé.V každým případě nešla mi říci jinak nebo v podobném ještě lépe kratším výčtu tvarů toho sdělení.Takhle jak je, vyjadřuje dle mého, i vzhledem k tomu, že je klišé, nejvyšší míru sdělované vlastnosti.
Šlo o to říct, že všechno co teď máš, nebo i nemáš ve všech možných variacích nevlastníš. V realitě do které vpasováváme náš život totiž není neznámým pojmem vlastnické právo. Z mého pohledu je to velký omyl. Skutečným vlastníkem všeho co máš je smrt.Jedna jediná a pro všechny.
No, dobře. (pořád je to pro mě docela _metapředstava_... víš... vlastník se tak jako skoro nedílně a čistě z podstaty slova, tak nějak zajímá.. stará.. jeho "majetek" je mu vlastní. to je to, co mi hapruje. jinak dík za rozvinutí, snad ano, budu to ještě rozkládat, časem v mozku)
A přece. jako míň klišé by mi stačilo
Smrti všechno náleží.
přijde mi, že tím řekne se dost a To jen jednak zbytečně archaizuje i v kontextu předchozího "toť" a jednak z toho vylejzá moralizování. No a to mě právě na celým tom případu s citátma a gnómama a podobnýma trochu sere :)
A já se přistavím ještě drobkem, teda. U mě totiž Olda souslovím "neaktuální jazyk" vyhmát pocit. A u mě to byl tento pocit:
/a souvisí to i s tématem fóra, který zrovna pročítám. O "líbí"/
aktuálně se díváme dost krátkozrace. chceme hned a jasno.
jak jsem psala o skládání významu odvíjejícího se od "řeči" textu, měla jsem tím konkrétně na mysli, že
Tvý Toť se totiž nevztahuje k bohatství a k chudobě, jak by bylo nasnadě, aktuálním jazykem, ale k nenápadné části předešlého - k Mému. A k sdělení jako celku. To je velmi neaktuální metoda, myslím.
+ vlastnická smlouva. výraznej mechanismus odtržení od běžně dostupnýho jazyka. jako zákon. šroubovaně. je to neaktuální, s vyšším cílem, být aktuální věky. ( a že mi přijde asi podstatný, zvlášť o hutnejch kouscích..)
Oldo a cvrcko.
Archaismy jako takové jsou právě v právu a poezii používány často. Archaismy nejsou mrtvé.
Ale. Jediné, co by zde mohlo být považováno za čistě archaické, za knižní archaismu je slovo toť. Nic víc, nic míň.
Účelem slova toť nebylo vyvolat dojem starší řeči a zároveň neměnné pravdy co do budoucnosti. Účelem bylo, co nejkratší možnou cestou pospojjit slovní výrazivo k myšlence. A oldo, tohle je pokus o gnóma, ne o poetický text.
A kdože používá slovo toť v současné době, Oldo? No třeba já.
No, ale jak to vypadá, připisuji zbytečně, neboť svým výrokem jsem nezaujala. Nezlobím se, beru.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
