někdy se mi chce vymejšlet nový slova
za ty, co jsme chtěli nebo museli zapomenout
nebo
stát za pultem krámku, toho kde půjčujou se slova
jména
dal bych nový, každýmu kdo by si řek
ty starý, třeba utopený ve dřezech
nebo uvězněný v klecích nákupnich košíků
či jen tak promrhaný, to jak šel čas
čas,
jsem hlídač času
času hrstí máminejch prášků
těch připálenejch minut
hrnců, plechů a konvic
...............měl sem čopra
byl sem silnej, nespoutanej
reliéf větru
rytíř jízdy proti času ............vyměnil sem ho za rohlíky
tudle mi máma vzbudila,
byl sem utahanej tak sem chtěl jen chvilku, no nic
měla v rukou vajíčko a prázdnou skleničku
říká mi, unavenýmu rozespalýmu
"Jardo..rozbi mi to vajíčko"
a já měl chuť zařvat táhněte už všichni k čertu
skákám kolem vás sedumnáct hodin denně
nezařval, nerozbil, otočil sem se na posteli a spal dál
asi nejsem dobrej syn
a ošklivost, je věc duše
né tváře
a taky, upadlo mi křídlo
jako tý soše u hřbitova,
co snažil jsem se ho přilepit čtrnácti vteřinovejma lepidlama
byly po dvou kačkách
ňáká akce
povedlo se, drželo
a táta co ho rozfoukal vítr to asi viděl
protože se mi zdálo že mě u toho vofouk
tak divně
jako by říkal
ty seš ale blbej
jako tenkrát, když jsem skončil svou první školu
bylo to jak varování
a já na to kašlal
ostatně jako vždycky když mi chtěl poradit
a tak jsem spokojenej za pískovec
šel domů
a tam mi upadlo křídlo
a já už věděl
vzpomněl jsem si na tátu
a jeho zákony
zákony padajících křídel
2005 (špatnej chlap)
od jardaJJ
dne 22.07.2013 11:24 ·
13 Komentářů ·
778x čteno ·
Tohle mě strašně baví číst,
je to jak bych seděl vedle Tebe
a koukal Ti do vočí, a všude kolem rozházený ruce při
některých pasážích, a pak zas loktama k podlaze -
a já mám rád řeč těla, ona kolikrát nahradí chybějící slova
(v půjčovně polední pauza), nebo umí i podepřít křiknutý.
spíš než vypsanej sem vyžvaněnej, ano to vajíčko byl impuls
docela mi přišla fajn tvoje první část komentu, jj, ke svýmu egu se chovám přísně, ale pokud možno poeticky
nikdy mě nenapadlo mít krámek se slovama i když z toho, co píšeš, to vypadá spíš na ňákou půjčovnu. tak mimochodem mi to vyprávíš a já ti to žeru i s navijákem, víš, pak je tam ten konec, ten konec, co mě napoprvý tak děsně naštval... já to neumim vysvětlit, proč mě v básních štvou padající křídla (taky andělé mě v básních štvou a múzy a bohové...) a tak, jenže pak sem si uvědomila, že je to tvůj text, že ty víš proč a zkusila sem si to nahlas a mam z toho husí kůži, rytíři jízdy proti času...
a co sem to ještě?
takovej sám sebou otrávenej text to je... Palec
nojo, to křídlo na hřbitově byl pískovec
jen to druhý, to moje, tam to bylo trochu jinak
šlo o kuřecí, a upadlo mi když sem připravoval oběd, už je to dávno a to kuřecí křídlo může vlastně za celej tendle text
Celá ta scéna z vajíčkem, je jednoduše skvělá. Očima a myslí nezůčastněného, přirozeně. Hlavně to otočení na posteli, když všechno chtělo řvát. Skutečně dobré a smutné zároveň. A palec, už je umím.
výhled z okna se jmenoval "introspeční", a gauč? asi sme ho tenkrát neměli, malej byt, přestárlá máma, syn
bylo tam jen nezbytně nutný pro ty co tam žili
guláše, ty umíš. To vím. Porcovat maso jako realitu, taky. Zkouřit ji v cigaretě, rozhodně. Rozbít vajčko? Sám u toho zuřím.
K textu, co chceš slyšet? Že motorka? Skoky mimo panáka? (nejlépe pro panáka) Drsný chlápek, co za jízdy žere vlastní vlasy? Gauč bez polštářů, protože se nevlezou a romantický sen o létajícím pískovci?
Stavíš realitu tam, kde má být. Na podlahu. Vedle toho křídla, které se začně časem drolit. Dám Ti palec. Reálný.
Klub když tě omrzel a přátel schůzky klidné, a srdce před vším už se zvolna zamyká, naděj, že padne v prach, co směšné je a bídné násilím, směšností když novou zaniká, když státníkova řeč, když píseň básníkova, když politická stať tě vzruší zřídka jen, když slabost, couvání a rezignace nová a bombast bláznivý nám všechen plní den - stesk po rodném kraji s jeho klidným, odvěce prostým a velký životem budí se nejmučivěji.
/Sova/
možno ostatným
(myslím tých, čo stáli či sedeli s tebou zoči-voči)
možno im to tak nepríde, no ja
mám pocit akoby si ma vpúšťal
do svojho sveta
cez tieto "urozprávanky"
je to spôsob vťahovania či vpúšťania ktorý
mi nadmieru sedí
podobne sa vo mne miesi minulo s reálom
tu navyše podtrhnuté chlapskou otvorenosťou
(to sa mne asi nikdy nepodarí..úsmev)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
