Jitka se pokusila projít chodbou neslyšena, neviděna. Ne, nešlo to. Jakákoliv podobná snaha byla předem odsouzena k nezdaru.
„Kam jdeš?“ ozval se z kuchyně ječivý hlas tety.
„Musím na záchod, tetičko,“ pípla Jitka.
„Na malou?“
„Na tu druhou.“
„Už zase? Co tak vim, dneska už jsi přece byla!“
„No ale…“
„Žádný ale!“ vykřikla teta a vyběhla na chodbu, „žádný ale! Co si jako myslíš? Víš jak je ten papír teď drahej? Ta tvoje spotřeba je NAPROSTO NEÚNOSNÁ!“
„Já ale opravdu MUSÍM,“ špitla Jitka a vzpomněla si při tom na párek, který dostala včera k večeři. Jak dlouho asi už ležel v ledničce?
Teta otevřela dveře záchodu a sebrala ruličku. Odmotala kousek papíru a podala jej Jitce.
„Tohle! To ti musí stačit! MNĚ to taky stačí. Musíš se konečně naučit šetřit. Dost na tom, že se o tebe staram, když si tvoje matka válí šunky v posteli. Ještě abych kvůli tomu přišla cugrunt.“
„Ale maminka je v nemocnici…“
„No dyt řikam,“ odvětila chladně teta a odešla se zbytkem ruličky.
Jitka se zamkla a sedla si na přiklopenou mísu. Už se jí nechtělo. Přemýšlela, jak nejlépe zastavit slzy. Také přemýšlela, jestli dneska v noci přijdou démonci. Byli tak nevypočítatelní.
* ~ *
Večer měl sladkou příchuť svobody. Žádné káravé pohledy otrávené tety. Ta šla dnes do vily na kopci hrát kanastu. Jitka seděla před domkem a dívala se přes zahradu k lesu. Pozorovala ptáky kroužící nad obilím a barvu červánků, jak postupně přechází od oranžové až ke karmínu.
Ano, měli by přijít, jsou kamarádi. No jasně, jiný by se jich možná bál, Jitka se však na ně těšila. Celé nesnesitelně dlouhé dny strávené s protivnou tetou vyvažovala v noci malá tajná odměna. Její démonci. Kamarádi.
Jsou nepochopitelní, to jo. Ale rozhodně jsou lepší než všechno ostatní.
Jitka samozřejmě věděla, že si je nesmí moc idealizovat. Tušila, že jejich pantomimická hra, jakkoliv veselá a zábavná, vůbec neznamená, že by byli neškodní. To ani náhodou. Koneckonců to byli určitě ONI, kdo tak zametl s tím magorem z devítky, co ji chtěl obtěžovat. No, nakonec, proč ne, od toho přece člověk kámoše má, ne? Jedno je jisté - TEĎ už dá ten blbec rozhodně pokoj.
Ano, byli ÚPLNĚ jiní a byli odjinud, to je jasné. Možná z pekelných předsálí, možná z jiného prostoru. Na tom jí vůbec nezáleželo. Vypadali sice naprosto neskutečně, ale rozhodně byli opravdoví.
Sýrák, kterému jako by se roztékalo celé tělo.
Dráťák, z něhož nebylo vidět víc, než podivně propletená změť zohýbaných (a živých) kovových prutů.
Skleňák, průhledný a elegantní. Mlhoun, který jako by byl vytvořen z drobných kapiček kolem vodotrysku.
Gumák, který se dokázal natáhnout a kroutit kolem stropu.
Kameňák.
Blikač.
A možná zas i nějaký nový. I to se občas stává. Pak poskakují kolem její postele, uklánějí se, snad i tančí a předvádějí různé vylomeniny jako neobvyklí šaškové, co mají na starosti, aby jí nebylo smutno. Jitka se nemohla dočkat tmy.
* ~ *
Když tma konečně přišla a navíc už pořádně zhoustla, bylo jasné, že s tou svobodou už to není tak úplně v pořádku. Okna kanastové vily v dálce byla už hodinu zhasnutá. Teta nikde.
Jitka už to čekání nemohla vydržet. Sebrala baterku (hlavně ji nevysvítit, to by tedy BYL pořádný průšvih) a vydala se zadními vrátky po pěšině kolem lesa směrem k vile. S překvapením si uvědomila, že se ani trochu nebojí. Přemýšlela, jestli je to tak v pořádku. Možná ne, ale kvůli tomu přece najednou se strachem nezačne.
Jakmile se les náhle odtáhl od pěšiny a Jitka se přiblížila k silnici, zastavil se jí tep. Všechno bylo rázem jasné. Teta ležela na náspu, hlavou směrem k příkopu. Zamířit tím směrem svělo baterky bylo neuvěřitelně těžké. Jitka ji musela chytit oběma třesoucíma se rukama. Opatrně uděla pár kroků dopředu. Světlo padlo tetě na obličej. Tedy spíš tam, kde dříve býval.
Jitka se jen taktak stihla předklonit, aby si nepozvracela nohy. Když prudké křeče přešly, otočila se a utíkala zpátky do domku. Běžela celou cestu, ačkoliv měla pocit, že se už udusí a že v levém boku má zabodnutý nůž. Nikdy sice ještě neviděla mrtvého člověka, ale dobře chápala význam toho, co zahlédla. Tetu zřejmě srazilo při přecházení silnice auto. Srazilo? Ne, rozdrtilo. Bylo jí naprosto jasné, že tady už žádný lékař nepomůže.
Jitku znovu chytlo dávení, ale zvracet už nebylo co. Vypláchla si ústa u pumpy, opláchla se, vběhla do ložnice a ještě zadýchaná skočila do postele. Tak dobře. Dneska tedy URČITĚ přijdou, tentokrát není vyhnutí. A uvidíme, jestli jsou TAK mocní, jak se chlubili.
* ~ *
Démonci rozčileně poskakovali a poletovali sem a tam. Byli očividně silně rozrušeni. Kameňák se na ni díval temnýma očima a opakovaně posílal myšlenku: „Tohle ne. Tohle nechtěj.“
„Ano,“ opakovala Jitka, „vy jediní s tím můžete něco udělat.“
Dráťák předvedl cosi vzdáleně podobného pokrčení rameny a otočil se.
„Jenže pak budeme muset zmizet,“ zasáhla ji myšlenka.
„Jak to myslíte, zmizet?“ šeptala Jitka.
„Navždy. Napořád. Úplně.“
„Chlubili jste se, že ČAS pro vás není vůbec žádný problém,“ řekla Jitka.
„Ale TAKOVÝ zásah...“ přijala kousek nesrozumitelné, potrhané myšlenky, která se pak ještě víc rozostřila a bzučivě se vytratila. Poslední slovo, které Jitka zachytila, bylo „následek“.
„Musíte,“ opakovala zatvrzele, „musíte pomoct.“
„Vždyť tetu nemáš vůbec ráda, vůbec,“ vyslal k ní Gumák a vibroval ještě víc než jindy.
I ostatní usilovně protestovali.
„Musíte,“ řekla Jitka. Démonci se dívali vysloveně smutně.
* ~ *
„Tohle! To ti musí stačit! MNĚ to taky stačí. Musíš se konečně naučit šetřit. Dost na tom, že se o tebe staram, když si tvoje matka válí šunky v posteli. Ještě abych kvůli tomu přišla cugrunt.“
„Ale maminka je v nemocnici…“
„No dyt řikam,“ zabručela teta a odešla se zbytkem ruličky.
Jitka se zamkla a sedla si na přiklopenou mísu. Už se jí nechtělo. Přemýšlela, jestli o ně opravdu přišla navždy, jak naznačovali. To by bylo kruté.
Jitce tekly slzy. Utřela je do hrstičky papíru, kterou dostala k dispozici.
Přemýšlela, co dál. Večer rozhodně NESMÍ zapomenout jít tetě včas naproti, aby si mohla vyslechnout pár kousavých poznámek.
Také přemýšlela, proč se na obilném poli za domem objevily ty veliké zvláštní vzory polehlého obilí. Možná, že něco znamenají.
od Wopi
dne 09.08.2013 17:00 ·
9 Komentářů ·
407x čteno ·
Tahle původně samostatná povídka se mi nakonec rozrostla na román, který jsem ztratil i s flashkou. Dovolím si (pokud to někoho zajímá) nastínit další děj.
Děj je o sedm let později. Ve vesnici se dějí divné a nevysvětlitelné události. Jitka je tam na prázdninách a cítí, jak se ty úkazy kumulují kolem ní. Pozve si spolužáka kamaráda, aby jí pomohl. "Takže mám dělat ochranku proti nadpřirozeným jevům?" ptá se jí. "Tak nějak."
Během dní, kdy on spí v ložnici a před tím pozoruje skvrnu na stropě, ona spí v kuchyni, ale sny se jim prolínají. On ji vidí jako malou dívenku okopávající zahradu, nad ní stojí teta a buzeruje ji. Vtom se ona podívá na něj a zakřičí:"Nelez mi do snu!".
Oba získali fotky kruhů v obilí, které tam před sedmi lety byly. Jitce bolí silně břicho, má problémy se svými dny. Spolužáka intuitivně napadne položit jí tam fotku těch kruhů a jí se udělá líp.
Jitka mu vypravuje, že vsi žilo postižené dítě, které ostatní ponižovali a šikanovali. Jednou ležela na stohu a viděla, jak jich pár po něm chtělo nechutné věci. Najednou se přihnal jakýsi vír energie nebo čeho, všechno bylo rozmazané a v pohybu, kluci se zalekli a utekli.
"Postižení často mívají podivuhodné schonosti," říká jí kamarád a protože jeho teta dělá v ústavu, kde je umístěn, mohou ho jet navštívit. Nic podstatného se od něj však nedoví, on pořád jen opakuje "někdo mě chránil."
Postupně se děj rozvíjí stejně jako vztah těch dvou, na kterém jsem se vyřádil, aby to byla správná love-story.
Jednou v noci, když se kamarád - teď už milenec dívá na tu skvrnu na stropě, napadne ho, že podivné jevy způsobuje Jitka - možná tím, že je zapletena do časového paradoxu. To ona zachránila postiženého chlapce , aniž to tušila. Jde jí to říct a ona mu vypráví příběh, jak vždycky večer hleděla na skvrnu a někdy z ní vylézali přátelští démonci z alternativního světa a hráli si s ní. Pak však udělali časový skok a od té doby už je neviděla. "Vidíš, jsi to TY, kdo je tady nositelem nadpřirozena," říká jí kamarád. "Musíš je zavolat," řekne jí, prostě musíš. Ta věc se musí napravit.
Jitce se tu noc opravdu po velkém úsilí a po divných úkazech, kdy padaly obrazy se stěn a hrnečky z poliček, znovu povedlo přivolat démonky od jinud.
Následuje skok do noci, kdy teta zemřela. Jitka teď je se smrtí tety smířena. Chápe, že život se nedá měnit a těší se, až se na střední škole seznámí se svým bývalým kamarádem a teď už i bývalým milencem.
Máma v nemocnici, děvče u tety. Počínaje Rychlými šípy a bůhvíkde konče, poněkud často užívaný scénář. Už jsem to četla tolikrát a ještě nikde neviděla. Jinak ten párek ležící v ledničce se mi vybavuje minimálně dvacetkrát denně, když dělám párek v rohlíku, asi na tohle dílo z tohoto důvodu nikdy nezapomenu, tos mi zase něco vyved! :)
Jinak jako povídka mi to špatné nepřijde, ba naopak. Tím pokračováním jak jsi dopsal v komentáři už tak nadšená nejsem. Vadí mi ten dialog těch dvou. Nevím proč. Ráda jsem četla. Neříkej, že prózu nikdo nečte, máš tu 66 zobrazení :) Próza se hůř komentuje - podle mě z toho důvodu, že používá velmi ustálená, ne-li zastaralá schémata, pomocí kterých odvíjí děj. Už to pozoruju delší dobu. Někteří se z toho snaží vymanit nadužitím ich-formy, ale podle mě taky celkem nešťastně. Vůbec jsem na vývoj prózy tak nějak zvědavá, i tady, na poetikonu. Takže tak.
Hm. Není to špatný.Akorát v závěru mělo to repete postát samo.Dopsaným mírně klesla účinnost.
Pokud jde o démony, byla bych opatrná s myšlenkami na ně. Pasáže o jejich neuvěřitelnosti, nebo skutečnosti apod. mi nezní prakticky ani uvěřitelně.I jejich popis je dost na hraně.
Dovedla bych si to ale představit zfilmované. Dovedla bych si představit, že by to běžné lidi u televizorů dost bavilo.A při tý příležitosti Ti zanechám odkaz.Našla jsem nedávno při brouzdání na netu.Zkus to.
Psát lze i o neuvěřitelných věcech, co třeba pohádky? Ne, máš pravdu, jsou hodně na hraně, já vím, dlouho jsem uvažoval zveřejnění. Ale přiznej mi, že jsem přišel s nejoriginálnějším vysvětlením kruhů v obilí! :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
