Immanuel překvapivě odcestoval v roce 1754 z Královce na krátkou přátelskou návštěvu ke svému známému, mlynáři Schrotenholzovi.
Hned první noc zjistil, že jeho postel, podložená výtiskem Platóna, není zcela rovná. Situaci ihned napravil výměnou dotyčné knihy za sbírku básní Nikolause Ludwiga Zinzendorfa a do Platóna se z nudy začetl.
Druhý den jej celé osazenstvo mlýna vidělo, jak do nedaleké jeskyně vleče celé otepi klacků, klestí, větví, chrastí a polínek. Pan otec Schrotenholz se jej neprodleně vypravil přeptat, o co se snaží.
"Ten Platón nebyl blbej, jestli chceš něco vědět," odvětil záhadně Immanuel a zajímal se, zdali lze v jeskyni rozdělat oheň.
"Těžko," zabručel pan otec, "dři dny chcalo od rána do večera, dřevo je mokrý jako nevyměněná dětská plínka."
"To je jen takzvané logické zdání," pravil Immanuel, "leč ty to dokážeš, věřím ti."
"Možná bych to zvládl," odtušil Schrotenholz a hrdě si uhladil knír, "ale ta jeskyně je nevětraná. Chybí tam komín. Přiotrávil by ses kouřem."
"Ech, iluze," mávl rukou Immanuel.
Večer se vypotácel z jeskyně celý dočerna očouzený, avšak spokojený.
"No ten vypadá," podotkla mlynářka Schrotenholzová a poslala děvečku ohřát vodu do kádě.
"To je přeci fuk. Jde mi jen o čisté pojmy," hlásil Immanuel.
"No vždyť jsem to povídal," pokyvoval hlavou pan otec, "jako bych to nevěděl."
"Ty máš vždycky pravdu," pravila mlynářka a pohladila muže po ruce.
Ten pokývl a popotáhl z dýmky.
od Wopi
dne 03.10.2013 10:26 ·
12 Komentářů ·
660x čteno ·
Můžu?
Imman by neměl odcestovávat překvapivě, nebo potom překvapivě podloženě.
Do Platóna by se neměl začítat z nudy, nýbrž spíše ve smyslu druhého odstavce, pokřiveně, nebo bolavě, v návaznosti na střed by mohl ještě jinak.
Pokud obsah předpokládá jisté znalosti, tedy publikum co pochopilo, se jaksi tenčí.
Immanovi v jeho počinu v onom tučném středním odstavci fandím, i když se mi příhoda dalšími odstavci nijak zvláště nerozvinula.
Čtu znovu, přemítám, čtu znovu.
Obsah neznám a se svou bláhovou úvahou o ozvláštnělém vnitřním životě i nasazení pro vědecké zkoumání čehokoli, si nevystačím. Co s tím?
No vidíš - a Marek Tarnovský, co dělá divadlo s Vodňanským, označil text za geniální. Tím nechci dílo hájit, ale každé hodnocení je holt subjektivní. Přikláním se však k tomu Tvému - nevím, co na tom Marka tak nadchlo.
Hele, máme všichni špatný období. Lidi se zapomínají bůhvíkde, místo aby Ti připsali řádku.
Můj názor nesmíš nikdy brát příliš vážně. Kdybys ho ale dokázal spojit s tím, co Ti řeknou ostatní a především s tím, co už víš, získal bys ucelenější obraz. Tedy počítám, že o ten jde především.
Říkám sice, co si myslím, ale kvůli tomu nebudeš házet hned flintu do žita. Kdyby to dělali všichni, kterým jsem něco řekla (a že jich bylo), žitný chléb by jistě už připsali době kamenné.
Nebuď vztahovačný. Ne vždycky.:)
Absurdné, streštené mikrofabulácie, niečo na spôsob Ivana Wernischa: Doupě latinářů. Či a ako veľmi je tá podobnosť rušivá, a či nebudem sám, komu sa vyjavuje – neviem posúdiť.
„Nejzajímavější na Doupěti je právě to, jak dává Wernisch všechnu svou inspiraci dohromady a vytváří fantaskní celek hororových pohádek, mini parodií a groteskních portrétů, v nichž vystupují postavy smyšlené ale i ty všem dobře známé. Všechny ale mnohdy nutí k tomu smát se nahlas.“ (Lucie Christovová)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
