do tenka křehnou vrásky dřeva
jablůňko stárneš a noc ví
babími léty tmu rozlévá
černou jak oči ježkovy
praskliny ticho v žilách zdiva
ostrůvky rzi pavoučí nit
znamení že se připozdívá
že už je čas jít
bez mučení, tyhle dvě neumím přečíst, po přízvučnosti
slabik mi v rytmice melodie uniká, ani odrazy nepomohly -
a navíc se v komentu nezobrazily, eh...
Čím dál víc zjišťuji, že jakákoli snaha o jakousi přesnou formu ve smyslu popisné promluvy s důrazem na vymezení se pravidelné odmlky, mne odvádí od obsahu. A to nechci tvrdit, že obsah je víc. Jen, že sounáleží těsně. Proč je vůbec číslováno? K čemu je mi jako čtenáři dobré? Název celého útvaru totiž nezavádí k osobistosti jednotlivého čtyřverší.
Do třetí vnímám zacyklenost, dělá dojem, že se vypravěč ještě nemůže, nebo nechce vyjádřit. Ve čtvrté malý krok. V páté jakžtakž přidržuje pohyb, kterému se stále nechce.Ne. Jen čtvrtá a poslední v náznacích.Není to ani rock, ani esoterická hudba v poklidném plynutí. Stojí na hraně, nevymezeně, strnule, ale není to správné slovo. Když si představíš obal.Nehybný obal a v něm, něco se děje, ale nevidíš to. Obal není průhledný. Jen tušíš.
Jsou to takové povídánky. Nepřítomnost přímé citové vypravěčovy záštity. Ozývá se až závěrečnou. Tam jakoby jemní.Roztává.Sice má patetický výraz, ale doznívá klidně, mírumilovně.
nicméně tohle je místy trochu experimentální báseň
do tenka křehnou vrásky dřeva
X xx Xx Xx Xx = J4Ž babími léty tmu rozlévá
Xxx Xx X Xxx = aby to byl J4Ž musel by být přízvuk na slově tma, což sice je - nicméně je oslaben přízvukem víceslabičného slova na
následující lehké době, chtěl jsem tím zdůraznit rozlévající se tmu a zkoušel vnést do toho místa napětí, a myslím, že "nějak" to funguje, ale dnes už bych to takhle neudělal... a přesně zde jsou počátky oné sémantizace rytmu, která mne dovedla až k oněm dnešním organickým strukturám.
Přes ono místo se lze přenést transakcentací, zdařilost záměru ponechme stranou nebo na jinou diskuzi, interpretace je jasná.
jablůňko stárneš a noc ví
Xxx Xx x X X = J4M - schválně pro zdánlivý rozpor vyhroceno takto, mohl bych vyznačit přízvuky závěrečných tří monosylab i jinak (X x X / X X X) a měl bych hajitelnou pravdu. Klidně si o tom dále můžeme pohovořit, prozatím mi věř, že akcentovat lze, jak žádá metrum, tedy jakoby X x X ;)
černou jak oči ježkovy
Xx x Xx Xxx = J4M
OK
praskliny ticho v žilách zdiva
Xxx Xx Xx Xx = J4Ž znamení že se připozdívá
Xxx x x Xxxx = J4Ž
OK
ostrůvky rzi pavoučí nit
Xxx X Xxx X = ? že už je čas jít
x X x X x
(x X x X X)
(X x x X x)
(X x x X X)
nehledě na variantu zápisu / interpretace by zde mělo jít o jamb, konkrétně J2Ž, čas je plnovýznamové slovo a první nerelativní přízvuk. Jinak by bylo možno uvažovat i o trocheji 3TM.
Vraťme se nyní k předchozímu verši ponechaném s otazníkem - to jsou dva jambické půlverše J2T (Xxx X), tudíž by vznikal nesoulad v rýmovaném slově v případě předchoziho J2Ž. V jiném metrickém okolí by se verš dal interpretovat jako 4TŽ - a máme obdobný problém vůči 3TM jako u jambu.
Vezměme si teď úsek
rzi pavoučí nit
a konfrontujme ji s posledním veršem že už je čas jít
a jsme opět u J2Ž, ale už to hraje. Co ale s ostrůvky?
Nebo
ostrůvky rzi že už je čas
a
pavoučí nit jít
Asi oba cítíme, že souvislost tam někde je, ale při pokusu o uchopení se ztrácí pod rukama.
No a teď, když jsme si předestřeli možností, s pravdou ven - pokud si dobře vzpomínám, podstatná je ona abnormální mezera/odsazení mezi čas a jít. Znamená pomlku v délce slabiky. Poté je situace asi jasná - J3T/ vs (2x)J2T.
ostrůvky rzi pavoučí nit že už je čas (x) jít
případně s podobnou transakcentací jako v případě čtyřverší předchozího (rozlitá tma)
ostrůvky rzi pavoučí nit
Xxx X Xxx X = 4JT že už je čas (x) jít
x X x X (x) X = 3JT
Pomlk se někdy užívá, nicméně bývá značeno spíše pomlčkami či křížky, v další tvorbě jsem na to nenavázal a taková odsazení plní už jen úlohu jinou, což proti proudu času čtoucího ke správnému uchopení příliš nevede.
Každopádně ono čtyřverší umím zarecitovat úplně bez problému a v tomto konkrétním případě bych byl i ochoten učinit výjimku a předvést ;D
Já v tom všem slyším vidím Chybu broskví. Nemůžu si pomoct. Forma je totožná, motiv je totožný, všecko nasvědčuje té nápodobě. Nejinak když jsme to rozebírali naposled u mého díla. Čte se mi to vskutku náram náramně je to po forma i obsahu celistvý a funkční. Pátous i píšu na dveře, zakousla se do mě nejvíc. Možná bych tu dobrotu četl raději po kouskách, takhle mi jedna zakrývá druhou a kvapem omšívá. Snad jedna věc mě jen ale trochu šťoucha, hned na začátku...
když v očích umírají ptáci
opotřebovaný, v mém mínění už bez jiskry, možná víc patetický než by mohlo být záhodno...
Egon: ano, to je moje učňovské skácelovské období, vlastně jeho konec, kdy jsem cíle dosáhl ;) Na druhou stranu, vnitřnosti jsou moje... a nějaké addendum bych uměl najít také, a ne jedno. A pro to vše mám tu báseň rád.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
