přes ústa do úžin u pupíku
cikánským srdcem
horkost mým slovem vláčí
a potom v nesmělém létě
mezi ňadry černošek
klečí všechny Múzy při pietě
snad ze zvyku
i kvůli mně
z náruče prokletých básníků
ty dveře nevědí jak vzít za kliku
zda zůstat u ženy
či odejít k člověku
tak v barbarských růžích
prostoduše
písmenem v reji do vzdychů
na loži mém smilní
od Indigo
dne 12.04.2012 11:46 ·
5 Komentářů ·
745x čteno ·
No mě to přijde takový rozpracovaný. Trošku. Rozjíždí se mi to, možná kvůli té výstavbě, počtům slabik (první verše první a třetí strofy... jo, je to asi záměr, stejně jako prostředek 4. strofy, ale mě ruší) ale možná taky kvůli tomu obrazu, kterej si z tvejch slov neumím poskládat k obrazu svému... :)
například léto mezi ňadry černošek mi přijde jakékoli jen ne nesmělé
První strofa mi přišla zajímavá, takhle nějak si Tě představuju, nevím proč... indigo - inkoust + plavá... asi...
Noa poslední strofa mi rytmicky nesedí na závěr.
Každopádně mě ale zaujala, proč bych se s tím jinak tak pitvala... I když to možná vypadá že jsem nesnesitelnej šťoura, dost často to tak vypadá ale ne, mně ta báseň stačí přesně takováhle a právě proto o ní přesně takhle mluvím.
Připomněla mi Baudelaira, ne stavbou či formou ale.
přes ústa do úžin u pupíku
cikánským srdcem
horkost mým slovem vláčí
To zní skvěle, a já to cítím.
V nejdelší strofě je toho pro mě příliš najednou, jako by jsi mi řekla: "Co to víno cucáš, kopni ho tam a je to."
Já ale nechci, nechci to mít tak rychle za sebou, chci si doušky vychutnat pomalu, a nechci se vracet, abych ucítil jejich chuť .
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
