její vzpomínání vždycky vedlo k pláči
nad odchody
a východy ze situací, o nichž by kdekdo řekl prekérní
a nepře se, že jsou i horší
vzpomínky
nad plným škopkem nádobí
kde se večer meje celá rodina
nebo nemeje
ale hlavně ať jsou nablejskaný okna
novinovým papírem
tím nastříhaným, co se ho na hajzlu válí celá hromada
ať na špejcharu lezou myši po prádelním hrnci s vyškvařeným sádlem
který tak nesnášela
ať je možný hrabat se ve starý truhle s utajenýma dopisama
a pohlednicema polonahých děv
v deseti tak vzrušujících
kdyby nebrečela, tak by možná přiletěl
první jarní vtáčik
.
od Vorona
dne 04.03.2014 18:43 ·
8 Komentářů ·
398x čteno ·
málinko by som v texte možno škrtala
niektoré slovká mi prídu celkom zbytočné /"tím nastříhaným" - napr./
/ha, počujem ťa: to sa tá pravá ozvala o škrtaní :D/
hej pripomína mi moje texty ten
hovorový štýl i to lovenie za obrazmi v pamäti a priznávanie pocitov, ktoré sme vtedy šmahom čohosi ako hrdosti zahnali
tam tam /veríš, že sa trpko usmievam?/
a ešte dodám
pri záverečnom verši..vtáčikovom
ma pochytilo prudké presvedčenie, že je smerovaný
tak trochu sem
ku mne
/smeješ? smej smej
ja si často prisvojujem texty - akože: teraz hovorí len a len mne :)/
tak dvakrát jsem se v tom komentu zasmála...poprvé
/ha, počujem ťa: to sa tá pravá ozvala o škrtaní :D/
a podruhé nad tím "vtáčikom"
fakt jsem si totiž na tebe vzpomněla, jakože mohla jsem i na jiné slovenské autory, no přelétla mi myšlenka na tebe...:-)
zřejmě jsi dobrý psycholog :-)
Byla by to možná zajímavá próza. Nemusela bys tolik škrtat a vlastně ani o moc víc se rozepisovat. Je to taková fotka. Je černobílá, trochu zažloutlá a lidi na ní mezi sebou mluví. Už se nedozvím o čem. Mám jenom fotku a střípek příběhu, co vyprávěla teta někomu z rodiny. Ale má to svoje kouzlo.
jen že ses mi dneska trefila, a umím si představit,
i vzpomenout na hromadný koupele v kuchyňským dřezu,
i na ten (tenkrát) "smrad" škvířícího se sádla, co mě táta
nutil jíst se slovy:
„seš blbej, nevíš co je dobrý“, a já dneska s hubou plnou škvarků vím, že sem byl...:)
takovej potůček... dost se mi líbí na začátku toho textu, pak jak se mluvčí unáší do vzpomínek, a myšlenek.. jak kdyby pro čtenáře (mýho) text přestal směřovat, nechal ambici sdělit a prostě jenom sunul se svým řečištěm..
zaujímá mě, že je v jemnym, decentně naznačenym kontrastu (alespoň jak já vnímám)
že situace popsaný na začátku maj velkou hodnotu oproti dál popsanýmu .. že vlastně to 'prekérní' je to, co ji vždycky bavilo a ..co s tím zbytkem a ..těma zbytkama.. pláč.
no.. to je pro mě nejsilnější moment, pokud záměrně, tak trefa - to, co měla (situace) versus to, co má (koupele, sádlo, vokna, fotky...)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
