ale to je delší historie, zahrnující zablácené papuče, bláto z papučí v umyvadle na záchodě a konečně zmíněné ručníky, taktéž poznamenané výživnou vrstvou hlíny/e-mail, 23:53
Ne, že by mi hasla naděje na to, že si to jednou odvykládám z ucha do ucha. Jenom se cvičím v mluvení o sobě. A mám tolik starostí, že mě to nebaví.
Jorkšírskej farář, co mi šlape na paty. Podzimní stěhování. Vyhození těch roztodivných netopýřích hadrů co mám ve skříni (kroje). Strašná hádka, která bude následovat. Hádka dva, která přijde potom. Hádka potřetí lomená šesti a hádka s jorkšírským farářem naosmou. Přijdu o… třetinu známých. Dělám, jakoby to byly dvě třetiny a jakoby to byli nejbližší přátelé. --Nikdy v životě jsem nikoho blízkého neopustila. Dokud je zlo snesitelné, lidstvo nevyvine námahu k narovnání sebe sama zrušením nefunkčních forem. (Deklarace nezávislosti USA, viselo to v podchodu.) Zlo není snesitelné, ale bourá to fakt, že jsem slíbila být celý prázdniny doma a hlídat psa. Achjo. A všechny moje myšlenky končí takhle blbě.
V pondělí přijede z Německa platonická láska číslo jedna, prosimtě vymysli kam zajdem a musí tam být hodně kluků, mám kleriku, chápeš. Chápu. V úterý platonická láska číslo mojeminulostjevýborná, prosimtě vymysli kam zajdem, nechám to na tobě. Jako ostatně dost lidí. Jo. Půjdeme do oslintaný čajovny a dáme si vývar z ponožek místního guru. Vím, kde to je.
Joa. Slepice jsem výhodně vyměnila za včely.
To ostatní není takovej med.
A hlavně se mi chce docela dost spát na to, abych to psala.
od Luisa
dne 01.04.2015 00:54 ·
6 Komentářů ·
533x čteno ·
A je to tady zas. A co řeknu, nesouvisí rozhodně s Tebou (i když si tosamozřejmě vyložíš po svém, ale nechci aby zavánělo nějakým psychologickým rozborem na koleni, to ne) nýbrž s textem předloženým. Jako by vypravěč v něčem předčasně vyspěl a v něčem jaksi nesouvisle držel zpátky. Chtěla bych, aby tenhle vypravěč napsal román.
Vzpomínám si, že jsem Ti někde pod dílo psala, že nejdřív Lada a pak Pusinky. Tady mě v Tvé souvislosti samo napadá nějaký dobrý autor detektivek a vzápětí Viewegh. Měla bys teď víc psát než číst.
:) co se týče psychologickýho rozboru na koleni. Jeden můj učitel mi kdysi dávno řekl: "Ty asi nebudeš v pubertě nikdy. Jenomže možná do ní jednou přijdeš. A to pak bude ještě horší." Noa. Mám to na paměti. A taky, světe div se, píšu teď prózu. Moje neschopnost psát kritiky a poezii momentálně pramení právě z toho. Takže to piš teď zase Ty, laskavě :)
máš v tom kumulativním spřádání myšlenek docela jasno,
jen narvaný do až příliš ohraničený formy
(heh, snad si to moc neodporuje)
a napsaný snad až příliš překotně,
mi přijde
vím, že třeba ne, ale Tvůj výraz mi tak funguje -
ženeš mě před sebou, před textem, kterým se však můžu
zalknout ještě dřív, než dokážu vstřebat minulou vlnu
píšeš jinak, než je v kraji zvykem, jinak -
a je moc dobře, že nechodíš profláklejma zkratkama...
Že mě nerada čteš maaty... a to jako jakto? Chápu, pokud nerada čteš tenhle typ mých textů nebo nerada mě čteš v poslední době, ale pokud mluvíš o celé mojí tvorbě, tak jak je možný, že jsi mi psala i pozitivní reakce, no? To se neptám nějak ukřivděně, jen to nechápu. Změnilas najednou názor? Nebo si to myslíš celou dobu a děláš že ne?
:)
prostě mě to zajímá, jak to je, protože mě to překvapilo, že tak naráz řekneš, že nerada čteš, co píšu, když jindy jsi zase tvrdila, že ráda.
A jinak. Pokud jde o tenhle typ textů, jsou to takový odskoky stranou. Takhle píšu, když píšu nevážně, bez revize, jak mě napadají věci, který řeším. Seznam plusů a mínusů mého minisvěta, pokud možno bez emocí. Snaha kouknout se na to z odstupu, jako na matematickou úlohu na počet slepic, přízemní, idealizovanou a naštěstí řešitelnou.
Vývar z ponožek místního guru, to by šlo.
Jako patron kategorie blog formu schvaluju. Takový prohlášení je samozřejmě pro kočku nebo pro koně, zkrátka mimo mísu... ale abych nezačínal blogem pod blogem: přesně takový pojetí textu je mému čtenáři naprosto vlastní. Nezapírám tím další, jen že texty jaksi denní povahy prostě jsou schopný zachytit něco podobně milýho jako jadrná i vyžehlenáj poezie.
A hlavně se mi chce docela dost spát na to, abych to psala.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
