opřená hůlka prvním veršem nese celou strofu,
aby se pak v pozměněným znění objevila
vprostřed následující, však tady ne že nevýznamně,
jen tentokrát poněkud "vychýleně" už uchycená jakýmsi
přesahem, i když pak hraje, doznívá opodál -
pozastavilo, asi že četl sem jinak, nebo kdovíco...
jen občas malincí
pašují malůvky pod známku
od slunce
na bílých papírcích
myslím, že se právě J.W. tam nahoře
spokojeně zavrtěl...:)
nemůžu tě tady nějak najít a krom toho zmiňovaného Jarkem
z mé neznalosti nevím o čem je řeč, což je samo moje chyba :-)
jinak ta úvodní, ano, ve své jednoduchosti, na tebe nezvyklé, má co říct
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
Psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí.
Když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
Rezko,
ano, v poslední době se setkávám se starými lidmi častěji. Jsou často velmi smutní a určitě svého druhu krásní.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
