Někdy na mě Tvé části obsahů působí jako ošklivá halucinační nemoc, co komíhá nervózními hranatými tykadly z prostoru do prostoru a já si často nejsem jistá, odkud mě chce přepadnout. Nemám ji v zorném úhlu a nemohu využít periferního vidění. A potom se ta příšerná věc, jakoby nic vlastní kratochvílí přemění v intuitivní teplo plyšového medvídka. Tomu se nelze jinak než obdivovat.
má to grády a pak ta přeměna, jak píše Inka...teplo a pocity
z toho, co je a není možné...promyšlenost nebo náhodnost dvojsmyslu? :-)
tady u mne boduješ :-) palec
Tak je to Inko 1:1. Podobne, jako ten text "cvicil"l s tebou, si vyslap tvuj koment na me. Zvlastni.Muzu te povazovat za rafinovanou? Vorco a Jarku, diky za zastaveni
Já to beru, stejně jako ty bonsaje. Ten náznak mě baví.
Co mě pro plné pochopení (nebo odpuštění) budeš muset bez podmínky naučit, jak mám číst ty vulgarismy a k poezii surový obrazy.
Z druhýho břehu pak povím, že je to po čase zase stravitelnější kus a o to spíš si z něj ještě kousnu.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
