Dívám se za ztracenou dálnicí
z vlaku
možná v chůzi
běhu
nejsem na stopu jako za mladejch let
ale jsem tu…
někde v prostoru
časem zapomenutá se
možná na chvíli přidám k závodníkům
jenže je to maraton a chlapi
a na to já nemam
koule
neskáču z mostu na rozjetý trucky
jen se rozhlížím
a v případě nutnosti budu
předstírat pád
ledabyle
zatím si ale
vlasy za uši dávám
a občas poněkud trapně zapomínám že už mi není
17
kymácím se barovou stoličkou
na jehlách
jsi můj mol
a nežereš jen šaty
a moje kůže ve dvou vrstvách
už taky řve
nejsem cibule
ale
z toho se nestřílí
do vrtulníků letadel
vzdušnejch zámků
neplížím se
pod tvým oknem
zhrzená milenka
i když jí jsem
a to jsem chtěla jen
raketu
růžovou
ale možná mi budou stačit růžový brejle
a sekt
od Stinohra
dne 29.12.2015 20:47 ·
15 Komentářů ·
366x čteno ·
číslovky mi tudyma neseděj, ale v postatě nic,
co bys od někoho nečekala, žejo...:)
neumím, teda spíš nechci, pitvat způsobem
rozebírání jednotlivejch frakcí věci, abych se jako
dopřiblížil důslednosti pochopení, a nechci ani
zkoumat autenticitu položenýho,
když právě tady mi je docela jedno, jestlis vymyslela,
nebo jen vzpomínkou zaznamenala
(v prvním případě poklona)
páč dílo si tu vede svou nad rámec důležitosti
jeho (autorčiny) motivace
závěrem možná v nahlasu až příliš odsekaný, ale co -
si čtivá skrz celej text, a když čtenář nechvátá,
je vystaráno :)
si mě dostal... to jako fakt? Připadám si teď trapná ve své vlastní čitelnosti :)
Ohledně skutečné motivace - inka mi jednou v komentu napsala (kam to bylo
jéžiš... omylem odkliknout nedokončen koment... trapas. Můžete to někdo spojit, plís... a nebo ne, je to takhle docela sranda.
Inka mi jednou napsala, že nemusím říkat pravdu, ale může mi to věřit. Myslím, že by to tak mělo být, ale upřímně řečeno nevím, jestli se mi to daří.
V nahlasu osekaný? asi žes jí v nahlasu neslyšel od mě :))
nevím jestli fabulovat či předestřít... možná spíš pocukrovat nebo... připepřit
V nahlasu od tebe jsem neslyšela žádnou svou, byť jsi mi to již sliboval... to není výčitka.
tak jo, kecám, je to výčitka :)
jj taky jsem ve svých básních skákala z mostu, padala na jehlách z barovejch stoliček a nasazovala si růžový brýle...
teď mám jen pocit, že o tom může psát každej
možná přišlo zklamání
ne z díla, tím jsem si jen připomenula ty moje skandály :-)
tady víc nemám, ale ty asi jo :-)
Obdivujem to rozloženie do častí. Tvoje rozprávania akoby len tak medzi rečou mám rada. A nemyslím že predstieraš, pocukrovať a okoreniť sa dá aj všetko skutočné.
Viac by sa mi páčila bez tej poslednej časti, ale chápem..vlastne si ňou povedala najviac.:)
ono je to těžký, vor, prostě si už o chlapech napsala všechno a já se teď můžu už jen trapně opičit :)) možná, to že vidíš skrz sebe se přímo nabízí (a je to tak správné) a nebo já nebyla dost srozumitelná nebo jsem myslela, že jsem a nejsem. a tak je to moje chyba a tvůj pocit zklamání naprosto chápu.
miriam, já to jinak mezi řečí neumím :)
A nemyslím že predstieraš, pocukrovať a okoreniť sa dá aj všetko skutočné.
ano dá a jako skutečné se dá vnímat i to, co se nikdy nestalo.
a děkuji dámy.
Stínko, neber to nijak zle prosím...
jen za posledních 5 let jsem napsala přes 700 děl a právě že víme,
že ústřední postavou ve většině, je chlap, že jo :-)
to ale neznamená, že mám na to patent a že se "konečně" nemůže objevit i jiný pohled na ně, než mám já...
u mně je to taková "beznadějná existence" :D ale pořád věřím
po těch letech a těch avantýrách, že existuje výjimka
toho mého modelu :-)
Ach, vor, nemám ti to za zlé :) ani v nejmenším. Myslím, že ústřední postavou je vždycky chlap, mnohdy i dobře zakamuflovanej. A jak říkám, tvé výhrady chápu a beru jako adekvátní.
Další hromádka, o které není zřejmé, zda je společenskou zábavou nebo soukromým ventilem. Je jí lhostejné proniknout ke čtenáři, nebo se jen tak sama škrtnout, je. Metoda, která dotváří víru v bezčasé a bezparalel.
Nie som si istá, ale tuším je ten palec môj. Napísala som že mám rada Tvoje rozprávania. To medzi rečou som myslela rozprávanie samej so sebou. A medzi rečou preto, lebo ja to tak robím. Rozprávam sa s deťmi a medzitým zvyknem odbiehať k svojim myšlienkam. O sebe, o nich, o živote..kým ma z nich opäť niekto nevytrhne. :)
Těch sedumnáct visí (chci věřit, že dočasně) pod krkem každýmu. Asi bych neměl čekat, z toho se ale fakt nestřílí. Klidně by to z barový stoličky mohl povídat samotnej Napoleon. Nebo spíš můj přirozeně podobrazný obraz jeho nebo něj.
někde v prostoru
časem zapomenutá se
možná na chvíli přidám k závodníkům
Tady zastavím. Ten dělený slovosled zapomenutá se možná na chvíli přidám.... to se patří víc do posledního řádku a je to lepší takhle když se z
toho stává nakousnutý, naseknutý, nedořeknutý sousto na
půl huby poloprázdný poloplný, nemám rád tyhle poloplný paralelya vždycky když někdo něco řekne jako první je to pak navždy od něj, já si toho poprvý všiml u Topola, Jáchyma
Topola, možná proto se tak nesrozumitedlně čte, všichni jsme to slyšeli v Artspejsu.
V případě nutnosti budu hovořit o čemkoli lepší
bude když hovořit nebudu a porochním v tom, čemu rozumím líp
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
