fascinovaná
odtieňmi zeme sa opíjam
poznaním že moje rieky nepramenia
v kútikoch očí
bolesť bolí
najviac pri dolnom toku odpovedí
a vtáci ktorých si vyvolal zo zeme
ešte pred človekom
sa nevykúpia zo samoty
slovami
pred koncom
viem je neskoro
sa modliť keď korytá vysychajú svetlo oťažieva
a ten koho si dosť neobjímal onemie skôr
než pomenuješ ročné obdobie jeho tváre
zapletie do vrkoča ľavý prítok s pravým
podťatý sklamaním a prázdny
ako povetrica bez domova
len sa zmieta
a túži
a nesmie
možno len predstieram
čím som
v tej chvíli keď sa k sebe priblížia viny
čo sme si odpustili
chuť zakázaného ovocia vybledne vo vodách
s bielymi lícami
je v nich slnko a ty Bože
nie a nie uveriť
že všetko čo som ti namlčala že to myslím
vážne
akoby zajtrajšok nebol
.
od Marta
dne 04.03.2016 11:27 ·
7 Komentářů ·
495x čteno ·
...spím, spím a Ty začínáš mluvit, sice z dálky,
ale o to víc nahlas a vlídněji, než by od zapomnělých
bylo v očekávání,
sytíš děj (zpověď) slovama,
který samy o sobě jindy jen zbůhdarmí postávaj,
aby se tady pospojily, třebaže v trpkým úsměvu,
a v pokoře se pokusily pojmenovat
Možná že, možná jsem si tenhle druh poezie už přísně zakázala ze všech i protilehlých stran...takže odtud mi třeba vyjít. Tudíž, i kdyby to byl nejbohatší pramen, kdyby nejlepší jezdec, svrhla bych ho z koně a kamenná bych spala ( a je mi také jasné, že v těchto přirovnáních nelze kousnout do jablka a přitom zatnout zuby). A není tedy výrazem mé reakce negativní postoj k těmto řádkům, nýbrž pouhá sebereflexe.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
