Přihlášení
Nick (bez diakritiky)

Heslo



REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO
facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop
pavel
obrázky
Hiearchie článků
Rozcestník » Aktuální soutěž » O hrdličkách
O hrdličkách
Za oknom iba samota.

Je mi teplo,
ale ty necítiš tú horúčavu.
Nechávaš ma chladnúť.

/Nesmieš byť smutná, nesmieš!
Rozumieš?/

Vždy keď nasneží prvý sneh
rozsypem sa s ním po poliach.
Na chvíľu,
potom bude zase dobre.

A snívalo sa mi, že im je zima.
Vstala som, otvorila okno,
ale už tam neboli...

/Nezamrzli,
nosia v sebe ten zázrak
ktorý my iba tušíme/
Komentáře
15.11.2016 16:29 Vorona
avatar z nedávné mé Věnovaná...závěr

"jen Bůh ví, za co nás trestá
a my jenom tušíme"
15.11.2016 23:18 Miriam
avatar Nech to vyzerá akokoľvek, tie záverečné slová vyslovil niekto iný ako ty. Presne v tom znení ako som použila a samozrejme s jeho súhlasom. Tvoje básne si nepamätám a tak či tak by som to neprepísala, Voron, pretože v zátvorkách som vlastne citovala...
16.11.2016 00:58 cvrcka
avatar možná je to i tím, že jsem teď dlouho dlouho pryč, mimo virtuální rozměr a čtu zase příběhy
ale já prostě nerozumím, a ne že bych nezkoušela.
ke mně moc hezky proniklo že se rozsypeš se sněhem po polích včetně následného, že to bude zase dobrý
ale jinak si ne a ne ty útržky pospojovat.. závěr vzhledem k názvu posléze přiřazuji k té horúčavě, asi to bude o vztahu, hrdličky, milenci, nejspíš, ano, chladnutí - myslíš to dlouhodobější? Když jeden nemá už sílu tlačit sám sebe do kýžené role? (viz nesmíš, rozumíš!)

nevím.

Vstala som, otvorila okno,


pak bych to zase poslala v sobě někam jinam.
vzala bych tady špetky inspirace a napsala si to po svém, možná to udělám...i když nestíhám.. ale asi to není přesně to, co by si autor přál. ale možná jako odpověď.

není to vůbec špatný, ale neproniká mi to nikam pod kůži.
16.11.2016 20:52 Jaroslav Vraj
avatar třetím odstavcem nepřilnulas mi tak úplně,
bez silnější spojitosti v předstojíčnýmu,
a pak v naději jeho douchycení dalším
textovím právě ani tam...

skrýváš pod čarou, že lze snad jen důsledným rozebráním odekrýt -
však kde je pak ona prvotní anomálie slova...
16.11.2016 23:44 Miriam
avatar Raz mi povedal, že sedia za oknom a zakrývajú si oči krídlami.
A ja som mu uverila...
No, pokúšam sa ešte občas niečo...

Ďakujem Vám za komentáre.
Možno aj dobre, že občas napíšem aj niečo do čoho sa nedá úplne preniknúť. :)
24.06.2018 16:50 lawenderr
avatar Máš v básničce místa, která bych adoptovala

... Vždy keď nasneží prvý sneh
rozsypem sa s ním po poliach ...

... A snívalo sa mi, že im je zima.
Vstala som, otvorila okno,
ale už tam neboli...

No hrdličky jsou pro mě v tomhle případě příliš prvoplánový obraz - řekneš hrdličky a je to - o hrdličkách:)
Asi mám ráda zašmodrchanější vyprávění. Ale to není tvá chyba. Tvé jsou ty hrdličky:)
06.07.2018 08:30 Miriam
avatar Text v podstate nie je iba o tých vtáčích a mala som pocit, že bez nápovedy by čitateľ tápal, pretože text je taký roztrieštený, poskladaný z úlomkov obrazov. :)

Ďakujem, Law.
Přidat komentář a avízovat
Hodnocení
Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.
©

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

ztratili jste heslo?

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES

facebook_share
twitter_share
google_share
mailto
scrolltop