Celý život, brachu, je nadmíru hoden hany; nemá nic zvláštního, ani velkého, ani vznešeného, nýbrž vše malé, slabé, krátkodobé a smíšené s velkými zármutky. (Antifón z Rhamnúntu)
Asi nejspíš jako mačka. Nebo tak nějak? Falešné dotyky, jaká vina? Porovnávání padání kočky z pater s čímkoli, je hloupost. Jestli kdy padala nějaká kočka z patra domů, co stavěli lidié, tak svou nešikovností, nebo strachem z petardy, nebo jí prostě jeblo, možná usnula. Dost je přeceňujeme, si myslim.
Ale jinak je to napsané asi hezky. Ta banalita.
Si ma rozosmial, vieš? :)
No, niekedy aj ľudia padajú, poriadne hlboko, a to nemajú ani tých sedem životov. Zato túžba možno milión. Chceš zabiť a nakoniec iba uhasíš jej smäd. :)
Vieš Voron, od Teba som čakala, že mi vytkneš tú mačku, lebo tie sú Tvoja parketa. Mne sa však jej obraz premietol a musela som to tam dať. Asi aj preto, že som v znamení leva a to je ďalšia spojitosť. No a premýšľala som, že skôr ako pridám by som mala prebehnúť všetky Tvoje básne. Pre istotu, pretože ma vážne obchádzal strach čo komu zase "ukradnem". Vedome nikdy nikomu, ver mi. :)
A i když je Tvůj závěr pravda, řečnickou otázkou, tužby dle mého mají tolik životů, kolik má člověk vůle. Proto by člověk asi neměl tápat bez cíle, byť v beztvarém vzduchoprázdnu.
Tam vnútri je vina
a ticho, kým nedopadne.
To je pro mě zajímavý obraz. Navozuje dojem prázdného prostoru o zamrznutém bílém, rozšlapaném sněhu na který pozvolna dopadá lehký, šedivý popel - avšak v mé imaginaci nikdy nedopadne.
Mám to hodně jako rezka - ta toulavá kočka mi nejde k tomu prvnímu pocitu falešných dotyků v beztvarém vzduchoprázndu - toulavá kočka je ostrá jako nůž a všechny dotyky s ní jsou elektrizující :) Mohla by být spíš ztracená - to si pak lépe navodím tu atmosféru beznaděje a zoufalství. Kočka, která nemá to své, je ztracená :)
Ale jinak, ten zbytek, to je pro mě naprosto dokonalé - i když ti to nepřipadá, píšeme podobně - podobné asociace:) sžívám se s tvými slovy a jsem kus duše tvé kočky. Supr čtení.
Rozumím, některé věci chceme mít tak, jak zrovna potřebujeme - a nenecháme si do toho mluvit - Naše poezie ... někdy to mám taky tak, umanutě visím na výrazu, myšlence a okolí si láme zuby:)) Jen předkládáme svůj svět.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
