dnes jsem byla za městem
a pláně byly vetché
zlověstně opuštěné stařeny
mlčely do přítmí ostrého větru
a skrze kmeny nelistnatých stromů
děsily ptáky
nahotou prstů ťukajících v korunách
nahotou tvarů nedalekých kopců
nahotou
to všechno
jako bychom se dávno neznaly
v odtržených kůžích z trávy
syčely do šeptavé úzkosti
a rukama z mokré upatlané hlíny
křečovitě stahovaly boty pocestným
z mrtvé zimní snahy
povstat do slunce
dotknout se znovu bezbranných chodidel
z lůna
řekla jsem
jako bychom se dávno neznaly
ale vysoké smrky si kvílely dál ohýbáním
u bažinatých cest
a jejich trnovité čelenky
klátivě bodaly oblohu do očí