Hm, nejako myslím, že ôsmy verš bude skôr metaforou práškovej metalurgie (slinování) než odvodeninou od slynout – být proslulý. Spomínaš na ten test, Jarku :)
ano, jistě, trochu naznačuju "těsností", a pak spíš otázka na autora,
kam "proslulostí nepatřična" mířil , když slovo "slynutý"
v tomhle tvaru nejspíš neexistuje...
Pod vodou můžeš plavat jen
chvíli, a stejně marné je
chtít přenést do dne noční sen.
Loupáme slupky naděje
k jádru, a jádro zase je
ze slupek jenom: jako blány
jsou uzamčené veřeje.
Klíč k zámku však je z druhé strany.
(...)
Děkuju za zastavení.
Slynutí jsem si poplet, zbytek mi stále dává docela celek.
Trasy do mlhy.
A nebo jsem to až moc zabalil. Malá píseň o pochybách.
A taky trochu o malichernosti, která se objevuje naprosto přirozeně.
Vzhledem ke stále se zmenšujícím a přibližujícím světům, ve kterých je vedeme život zbývá víc prostoru pro prostor zbytkový, kterému není věnována pozornost. Um...
Za básní si stojím.
Je třeba o něčem MLUVIT, něco vyjádřit pokud možno srozumitelně, nestačí křivit pusu a vynášet neobvyklé výrazy, jako kdyby to byly trumfy. V tomhle smyslu je báseň nezvládnutá odshora dolů, spíš jako parodie vhodná do silvestrovské estrády. (Avšak nechci být nespravedlivý, je to 2.věc co tu čtu, možná jsou takové všechny.)
V poslední etapě, která mi trvá už něco přes dva roky raději čtu než píšu. Teď je to teda ještě dobrý, za rok za dva tomu textu už asi rozumět nebudu a především dočasnost bych asi neměnil.
Co se týče normy - co je třeba, co nestačí... hovoříš o svém vkusu.
Inka mě už před lety pojmenovala výstižně: podléhám slovu, no těžko budu protestovat, čtenáři tím nepomáhám ale, teď námitka:
Že je text (ale taky třeba film, obraz...) srozumitelný to je uznaná kvalita jen v jistém pojetí, jistém vkusu, jistém přístupu. Jsou díla, pro která je přednější být víc prostředím než objektem. Víc prostředkem než cílem. Doposud mě nenapadlo nic lepšího než film Turínský kůň. Dílo naprosto bezdějové, divák v očekávání, že dostane naservírovaný smysl a bude si ho moci poměřit, rozkouskovat a ohodnotit, odchází zákonitě zcela zklamán a rozčarován. Nesrozumitelnost nebyla cílem, tento text jsem jen napsal, nestavěl ani neplánoval.
Tuze rád si počtu v Holanovi a Ortenovi. Raději než v jiných velkých jménech, beru-li je do ruky.
S posledním tvrzením si dovolím souhlasit, na silvestra bych to milerád někomu přečetl nahlas. A když už jsme u toho, dovolím si vhodit silvestrovskou rukavici:
Zuzana Lazarová - Novoroční Jak udržet čtyřspřeží krajnosti na uzdě
vědomím středu
pokud i průměrná závist bývá ochotná
uštknout tygra bičem pohrdání
Jistěže plivu na hrb každému principálovi
Jistěže blouzním v horečkách
když tvrdím
že všechny obrazy by měly být vysazeny z rámů
Ach, sebejistá epocho
Uchcat si tu a tam do kalhot
a chvíli si v tom posedět
To bych ti ze srdce přála
Za poslední dva roky mi totiž (Hned po Holanově Terezce Planetové)nic tak bez ustání nerezonovalo hlavou.
Díky !
No vůbec ne, takhle šmahem to může vypadat různě. výstižněji v prozatimně nejposlednější etapě
Nechci tím ani nepřímo říct, že by život byla nějaká ta Tour de France a dělila se na etapy, ovšem pro škatule milující mozkový závity jsem si dovolil ty škatule takhle zaškatulit...
:) ten prostředek se mi četl hůř - jinak pro mě skvělá, přesně to, co mě baví číst - slova, co stojí za ponor. Ještě přemýšlím nad bříškem - proč dětský pohled? Srovnám si nějak ...
Ráda jsem u tebe lovila - mám pár perel:)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
