Ahoj Karle. Jsem asi paranoidní, ale čuju nějakou zlotřilost. Mám pocit, že když si tady něco začnu, pod tím textem, nakonec z toho vyleze, že to psal někdo jiný. Vnouček, sousedka, nebo i ty, ale jako naschvál. Ale co už. Líbí se mi na tom vlastně jen třepení gatí a takova celkova upřímnost, to vybalit. Capy cap, no. Ale neni zadnym tajemstvim, ze basnicky cist moc neumim. Pokud je to uprimny, rad se prochazis prirodou. Dítě i jinoch, starý chlap. Tahle drobna uprava mi tam naskakuje, ale jinak k tomu nemam už nic. Ale ty gatě jsou fajn.
Ahoj Lepo, vnouček ani sousedka ne ale mohl by to napsat řekněme takový L.N.Tolstoj. V tom řádku jak píšeš má být důraz na starém chlapovi. Je to zároveň jeho padesátka. Procházím přírodou moc rád. Děkuji.
Karle, přestože vím, že si mě už do smrti nedokážeš vážit,
něco připíšu, protože sem zvyklej vyjádřit se pokud možno
ke všemu vloženýmu.
- - -
"Květen je krásný měsíc"
no to je, ale takhle po básni sem málem přestal číst,
když nezrodilo se mi obratem než fádního pojednání,
ve druhým verši se už něco děje,
abych se v následujícím pozastavil nad rytmickou odchylkou:
„světec i světák tu kráčí v páru“,
(Xx x Xx x Xx Xx) náznakem nedokončenýho daktylu,
když další se ale razantněji stalo v:
„dítě, jinoch i starý chlap“
(Xx Xx x Xx X), kde se v prvních dvou stopách zcela jistě nejedná
o jamb, kterej je právě nasazen většinou veršů
capy cap, no, rýmuje se to s čím mělo, to jo...
- - -
šlapeš přírodou, to je fajn..., já chodil jako malej s tátou
téměř denně po lese, ale nezůstalo mi to, což je jedna z mejch
téměř životních proher, tak asi trochu závisti v tomhle...
Říkám si, možná to bylo poněkud situační. Tedy pro mého čtenáře nebylo vše řečeno, jako by málo konkrétního. Zároveň je to poněkud městské už z perspektivy hle:
za městem dálka plná darů
město je důležité protože je středobod: příroda je tady nikoli sama pro sebe ale jako kratochvíle. Nic proti, jen zjišťuju jak je právě nahlížení, úhel pohledu tak osudově prolnut vším.
Poznamenávám, že ač na dohled střední dospělosti chovám přesvědčení spíše o oddělenosti než o souznění několika především věkově určených povah: Možná to sem nepatří, ale dle výzkumů je povaha utvářena spíše zkušeností než jakousi pevnou linií, které říkáme vlohy. Naopak je v neustálé změně a nevratnosti.
Když se ještě krátce vrátím - četlo se mi příjemně a docela mi to chutnalo. Realista ve mě ale připomíná, že je to spíš chutí, tedy vkusem současného rozpoložení, takže vděk !
Lepo, občas je opravdu znát, že jsou pro tebe komentáře na poetikonu zabíjením času u smártfounu. Ale jsem rád, že jsi tu i tak.
Jarku, právě neuroticky finišuju se studiem krajinářství. Pokud mě okolnosti jen na chvíli pustí ze svých spárů, osobně ti dovedu život v krajině výrazně osvěžit. Skeptik ve mě říká, že jsem minimálně schopný se o to pokusit.
Jára: ano verše jsou mimo daktyl apod. nevážím si tě sice, ale nevzdávej to, předlož nějakou pěknou básničku, tím si mě každý může naklonit
Egon: ano, mnohé co květnatě odborně říkáš také nevím jestli to sem patří. Hloupé to není, ale občas mimo smysl, třeba "ač" mezi obsahově v podstatě neutrálními větami. Nebo "takže vděk" tam kde obsahový protiklad naopak je. Nebo dole skeptik mluví právě jako optimista. A k tomu navrch ještě hrubky v mně-mě (2x).
Co je to za zvláštní řeč? Nehraješ si náhodou z legrace na profesora? Mluv pokud možno radši normálně. To je můj dojem a zdravím.
Vzhledem k tomu, že se neznáme osobně, zjevně nám oběma činí potíže pochopit, co ten druhý říká, potažmo píše.
Do té doby, než tě osobně potkám se raději vystříhám jakýchkoli komentářů k tobě.
To je můj dojem a zdravím.
nevážím si tě sice, ale nevzdávej to, předlož nějakou pěknou básničku, tím si mě každý může naklonit
Ježiši díky, Kájo, že si mi dal šanci!
Hele, určitě nebudu publikovat proto, abych si někoho naklonil,
a už vůben ne člověka, kterýho neznám.
Pak by jakýkoliv psaní mělo dost pochybnej a zavádějící smysl,
jež mi naštěstí uniká.
Text by měl ve svý autenticitě (i v negativním slova smyslu)
zaujmout, oslovit, stejně tak i třeba nasrat, ale pokud by ho měl autor
až účelově vystavět tak, aby svou líbivostí přetáhnul,
naklonil si někoho na svoji stranu, to ne, to určitě ne...
Naklánění si strč, milý Karle, za klobouk -
respekt, to je oč tu běží.
Jarda: ano báseň má být pěkná ne aby někoho konkrétního naklonila, nýbrž pěkná sama o sobě, taková pak vzbudí i skutečný respekt
Egon: pokud se poznáme, tak zřejmě rychle uvidím, že jsi chytrý a družný asi i hezký člověk, byl bys mi sympatický a najdeme způsob jak si rozumět. Avšak básník autor tuto možnost nemá, autor působí na čtenáře jen slovy. Jakmile jsou ta slova šroubovaná a bezdůvodně stylizovaná, vznikne dojem, že autor čtenáře vlastně nepotřebuje, že s ním nemluví a vystačí si sám. Na toto nebezpečí jsem chtěl upozornit a proto radím vyjádřit se radši "normálně". Zdravím
K dílu:
Rozpolcený dojem. Na jednu stranu pokus o výraz uvolněnosti, na druhou stranu protichůdně přílišná snaha o formu a zvuk. Rétoricky nerozkřídlená, obsahově nedoléhá. Uzavření strof stojí víceméně za plentou, o to hůře pokud tak tomu je i v závěru. Na konci díla by čtenáři mělo něco zbýt. No, ke mně se toho příliš nedostalo.
Ke komentu Jarka o struktuře hudby textu a Tvé reakce:
Karle, je mi líto, že nechápeš Jarkův dar. To, co Ti ve svém altruismu nabízí, i přes rozpaky, které vyvoláváš svými zvláštními reakcemi má za účel pomoci ve Tvém básnickém rozvoji. Je podivuhodné, že to nevnímáš.
Indigo: je hrozně těžké zvlášť pro ženu, objektivně ocenit dílo když tě autor podebírá, za současných okolností se ti básnička opravdu nemůže líbit, děkuji za reakci (a tím co si říkáme s kluky se netrap)
Je zvláštní, Karle, jak své myšlenkové pochody nebo hodnoty
stále podsouváš (a možná i nevědomě) ostatním.
je hrozně těžké zvlášť pro ženu, objektivně ocenit dílo když tě autor podebírá
Já osobně si neumím představit Ingrid Indigo, že by
při hodnocení textu přihlížela k autoru jako typu člověka,
a dokonce s tím měla jako žena problémy (souvislosti nechápu)
Navíc je tu i mnoho členů, kteří nejdřív čtou,
a teprve potom zjišťují jméno pisatele.
Jinak znovu, ale stále rád:
Nehrajem si tu na kluky a holky, jsme tu jeden každý členem
literárního klubu, takže posedáváme v obrovských kožených
virtuálních sedačkách, pokuřujeme (ne podkuřujeme) doutníky
i předlouhá viržína, popíjíme z broušených sklenic
a spolu s jejich obsahem hltáme každé slovo, které rozezní onu
příjemně zádumčivou chvíli.
Mluví kdokoliv k čemukoliv.
A naslouchá kdokoliv. A nejsme zdaleka všichni milí a krásní.
Jen se možná víc rozhlížíme s chutí pochopit -
a nemusí to být hned zblízka...
Indigo: je hrozně těžké zvlášť pro ženu, objektivně ocenit dílo když tě autor podebírá, za současných okolností se ti básnička opravdu nemůže líbit, děkuji za reakci (a tím co si říkáme s kluky se netrap)
Ve Tvém životě to tak možná je, v mém nikoliv.
A prosímtě, abys napříště vážil slova. Už jsem Ti i jinde naznačila, že nejhorší vulgarita se mnohdy nachází docela jinde než právě v samotných vulgárních slovech.
...ano báseň má být pěkná ne aby někoho konkrétního naklonila, nýbrž pěkná sama o sobě...
No tomuhle asi nerozumím, tak jak to bylo myšleno... sama o sobě asi žádná báseň pěkná není - je to lidský výtvor, nééé žádný přírodní úkaz, vždycky musí být někdo, kdo to čte, aby na něj mohla báseň zapůsobit. To je sice banální, ale strašně moc psavců na to dost často zapomíná.
Když vyprázdníme svět od lidí zůstanou platit estetická pravidla nebo ne? To je otázka ne banální, zásadní. Já se domnívám že ano, že krása je hodnota univerzální tzn.že pěkná báseň JE pěkná sama o sobě podobně jako některé přírodní úkazy, které vnímáme také jako krásné bez vztahu k člověku. A naše nejhlubší umělecké motivace jsou zřejmě také přírodní, odvozené. Pěkná otázka děkuji.
Když svět ve své představě zbavíme lidí, zbavíme svět i kultury, která přirozeně vzniká díky člověku. K základním principům každé kultury patří jazyk. Básnička se obyčejně píše ze slov. Pokud ve své představě eliminujeme ze světa lidi, zbavíme tak svět i duchovní stránky lidské kultury, což mimo jiné znamená, zbavit se všech myšlenek a hodnot které vyznáváme. Tedy zbavit se i obsahu takové poezie, ke které se vztahují pojmy jako je krása nebo estetické hledisko jednotlivce či skupiny. Tudíž Tvá představa, Karle, že pokud zbavíme svět lidí a přece zůstane prostor pro estetično, což je vlastně pouze člověčí konstrukt, vytvořený na základě iracionální složky osobnosti člověka, tedy na základě afektivity/citovosti, nedává smysl. A to právě i proto, že se naše nejhlubší umělecké motivace utvářejí na základě lidské kultury, tzn.. i na faktu, jak se před přírodou chránit. Jinak by jsme pořád bydleli se zvířátkama v lese a o poezii jak jí známe, by nemohla být řeč. Krása obecně, jedno zda přírodní nebo jiná se dá považovat za krásu pouze v lidských souvislostech, nikoli jak princip univerzality. Nelze vnímat cokoli lidského bez propojení s vlastní identitou člověka. To je nepodložená fantazijní utopie anebo vnímání sebe sama jako nadřazeného nad všechny principy veškerenctva, chceš-li i včetně představy Boha.
...že krása je hodnota univerzální tzn.že pěkná báseň JE pěkná sama o sobě
Už téměř terminus technicus - pěkná báseň...
Co to vlastně je? Jak se obecně pozná pěkná báseň?
A nebo spíš -
jak se pozná ta špatná, ošklivá? Že se nelíbí mně?
A co ti ostatní, kteří ji za pěknou považují?
Nemají vkus, nebo mají pošramocené estetické cítění?
Kde je ono těžiště mínění?
Text je a bude oproti přírodním úkazům už navždy
určitým druhem artefaktu, který se na rozdíl od nich
o dost razantněji (co se časoměrnosti týká)
vyvíjí, mění, zraje, odumírá, ale je mu stejně tak navždy určeno
mít své zastánce i protivníky.
Nemůže tu tedy stát sám o sobě pojem "pěkná báseň".
V nepochopení souvislostí by mi nejspíš nebylo dobře.
Víš, Karle, mít informaci o hranicích vlastního lidského poznání, je ze všech člověčích hranic ta nejcennější věc. Jaká je tedy prognóza porozumění? To, co Ti ke Tvé osobnosti přiřkly sudičky, změníš jen málo. Ale dokážeš-li využít toho, co Ti prožívaný život nabízí, včetně vzájemné komunikace mezi lidmi, není ta prognóza zas tak zlá. Ale jestli ses jednoduše rozhodl být za blbce, je to také volba.
To jako fakt? Pokus o opravdovou banalitu či co? Když jsem viděl tvé komentáře pod jinými díly, čekal jsem bombu. No, nedávno u nás bagr vyhrábl jednu z pětačtyřicátého, byla už hodně prorezlá, ale vypadala opravdověji.
Tolstého nečtu, ale myslím, že patřil do trochu jiné doby. A stejně psal jaksi lépe.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
