Vím kam ta cesta vede
i jak to skončí,
řekla a ukousla z koblihy,
zatímco obrys jeho dřevěné hlavy snědl
všechny ostatní
obrazy ze stěn.
Zbylo zátiší s jablkem a třešněmi
o které nikdo nestál.
Dívali se na něj spolu,
přišla k němu stejně jako k většině věcí
i přes všechny ty ostatní muže,
se kterými kdy snídala
a kteří to všechno většinou sežrali celé. Ten obraz zůstával,
jak nějaká
nechtěná součást její osobnosti.
A je to tak, že
některé věci zůstávají -
kobliha s čokoládovým vnitřkem,
tak sladkým jako hmmmmm
všechny cukrové vaty světa.
Něco vždycky musí zůstat
i kdyby to nestálo za nic.
od Stinohra
dne 30.08.2017 21:20 ·
8 Komentářů ·
307x čteno ·
kousek pousmání tady, snad nad tím, že všechno vždycky nebylo tak špatné :-)
díky Stínko, ten závěr mne nějak dostal, no, vždycky je něco, co zůstává :-)
ráda jsem si zas početla v tvojí mysli :-)
a palec, jo
Stínko, první dvě strofy navnadily fantazii. sežrali celé pak na mě působí v pojaté uhlazenosti projevu poněkud nejapně až vtipně. Proč ne.
Závěr je však pro mě trochu vývojově kýčovitý. Nevím, všechny cukrové vaty světa a uzavírající dvojřádek mi nějak neproměnil tvůrčí akt do vjemu.Působí jaksi trochu zajatě, nedovyvinutě. Omšele, urousaně? Možná snad proto, že cukrovou vatu ani nemám ráda a výrok na konci mi nepřijde ničím nový. Ani malbou slov, ani hloubkou. Je to spíš něco, co na mě dělá dojem uměle vyvolané hluchoty. No, co já vím, mám to tak.
Kluci proti holkám! Koblihy proti obrazům, vata, vata, vata. Nechcete ji, když není, ptáte se, jestli je všechno v pořádku. Teda kamarádek:) baví mě to.
Lepo, ty o me musíš mit naprosto příšerný mineni :D
Verko, díky. Mas to podobné, takže vím, že mi rozumíš.
A in,ten závěr ti asi připadá oprávněně jinam. Trochu. Hodně.
první dvě sloky si stojej samy o sobě dost silně,
i když v první mi důvod (provedení) rozseknutí jednoho verše
na pátej a šestej přijde ne že utajenej, ale jako až příliš
očividně zakomponovanej k neočekávanýmu
A je to tak, že
myslim že kdyby tohle zachybělo, nehledal bych
vždycky něco musí zůstat
uzavřelas s respektem a jakýmsi smířením se,
leč konstatováním bez určitýho předešlýho "afektu"
mi tu ono dvojverší jaksi ztrácí na vitalitě, dopadu,
jestli rozumíš, no...
Líbí se mi to překroucení, něco zůstává, protože to nikdo nechce - něco zůstává navěkdy, že to bylo sakra dobré:) Pro mě taková houpačka, kloníš mě střídavě na jednu a na druhou stranu ... a do toho ta vata s koblihou:) Maťejská mýho života.
Nelíbí se mi ta hyperglykemická strofa:) Na mě je to moc, moc mě nutíš si představovat to, co nechci :)
hmhmm. Utnout tenhle kus za "osobnosti" a za par let k nemu dopsat zaver. Z jinyho sudu. Ja vim, no.
- takze jeste pridam smer, kam bych se chtela kouknout, v tom textu - do toho obrazu s cestou. "prisla k nemu... pres vsechny ostatni muze" doufam si, ze zamerne prisla nejen k obrazu, ale i k tomuto muzi. Z toho momentu vnimam, jako ze je rada, ze prisla, ze v jejim zivote pres vsechno je i nekdo, kdo to nesezral uplne vsechno. A navic se chteji divat spolu.. A vnimam, jak vzapeti ukazujes od "banality, kyce, titernosti" dvou na to, k cemu smerujou- ze odvracis ctenaruv pohled od "sebe" k ty stene s obrazem. A tim cukrem pak zad koukas dovnitr (jako kdyby) .. jako kdyby jsi se vzdycky lekla toho, na co ukazes. Nejdriv varianty kombinaci dvou, zvrseny nekym aspon trochu pospolitym, pak ucuknuti - ze nejde ale o tyto ted dva, ale o to, kam hledi...a pak ucuknuti - ze ale ne daleko od vlastniho blativyho nitra, nikam vzletne.
Pojidac. Premyslim, jestli je to vic o nekom venku nebo nekom uvnitr. A jak to prej skonci. Zajimavy to je rozhodne. Nenasytno. Dreveny. Obrys. Zdani pritomnosti.
/mam chut se omluvit, ze ten koment nikam nevede, ale asi je to pitomost, proste tu u Tebe uvazuju. A hlavne me zajima, co ted ctes, vis?
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
