Vítej, čtenáři, do vřelýho podzima, který fukou pod dveřmi žene útržky vzpomínek rozdrásané časem.
Jak jistě víš, lítice politické kampaně už napjala hlavy do všech stran a už se ví, že ji zastřelí jen lid salvami hlasovacích lístků. Ozvěny vichřic ze severních zemí slyším ještě dnes. Trnu nad kruhem listího mezi řadou kovových mašin po obou stranách ulice Rotalova a najednou je mi jasné, proč si ten náš kocour tak honí ocas. Ve státě Washington léta páně 1940 vítr sfouknul visutý most, když se nárazy trefoval do rozvlněné konstrukce a najednou vím, proč se takový mosty u nás nestaví. O čem mluvím znáš, čtenáři.
Moje kolo chce taky dofouknout, krážem městem svýho řidiče vkliňuje do zázemího domova.
Prach a jíly naváté z celé země jsou v šílených horizontech založené pod celým Brnem, kde dlím. Co ale o jílu může člověk vědět, dokud si jej nerozetře jazykem o patro a nepozná, jak škrábe a mezi zuby teprve. Spraš jsi a ve spraš se obrátíš.
Ve hvozdech a lesích zvláštního určení jsou schováni lesočeši jako lišky plaší.
Závan nese vzduchem vylekané otěže.
Shlédnu do dlaní a vím, kam patří.
Z novin čteš, čtenáři, o horách českých paprik, které nikdo nechce. Mléka nalitá do brázd v protestu k dotačním programům nemluvě o paběrkách brambor, řep.
Už nebude trvat dlouho, než osobně uvíznu v kontejneru, třeba s hnijícími banány, nohama směrem na zenit.
To docela vadí, protože kdo pak pustí chudáka kocoura Masaryka zpátky do tepla domova?
Kdo bude psát za Sirku blog?

  od Egon Sirka dne 12.10.2017 21:51 · 3 Komentářů · 350x čteno ·