vnitřní svoboda bez hranic
prohánění se na dracích
a ohně do všech stran
nemůžu se dočkat rána
otevřených možností
nemůžu se dočkat noci
děj zatím pokračuje
stezka je zřetelná jen
na pár kroků přede mnou
a pak se ztrácí v zápalu boje
v živoucím umírání
vědomí vědomí ..vědomí... v ě d o m í
soustředné kruhy
elipsy a částečně anebo zdánlivě uzavřené spirály
úvah ....přesvědčení ....vytyčených cílů
ve kterých kmitá pozornost nahoru a dolů
kolem žhnoucí osy
vše neodvratně cyklicky protíná pomyslnou vertikální
plochu nad paprskem touhy
nad linií zevnitř
ven
výsledná mapa
tvořená zářícími body
se nechá uchopit mezi prsty
a číst proti okenní tabulce
v tu chvíli
je vidění protichůdné
zápas světla a tmy o prostor v proudu
dopadajícím na vjemová pole
zobrazuje čerň
v oblastech jasu
zároveň s kontrastní bělobou v stínu
zavřené i otevřené oči
najednou znamenají totéž
najednou nerozlišíš poznání od jeho hranic
a rozhodnutí
orientovaná dostupnými daty jsou
zřetelně neoddiskutovatelně směšně vratká
zkouším
jak to bude znít
v červené šále a nevzhledné hučce
vibrují mi uši
hlas brousí zledovatělý chodník
zing zoing
vibrují mi paty
každé jednotlivé teď
kapička pryskyřice
kanoucí z rány na povrchu vesmíru
prostupuje do řetězců neoddělitelných souvislostí
frekvence zvuků přechází do frekvencí obrazů
rostoucí pnutí budoucího jantaru
formuje závity jednoznačných
informací
po tisíciletí nedostupně kódovaných
do ořechů .....skořápek ....pražení semen
do tajemství...... nesmyslných šifer
nesmyslných obrazců
symbolů.... podobenství ....draků
do klíčů a sklíček
mozaiky
a tavná vrstva slouží jako funkční podklad jen při definovaném žáru
vibrují mi pláště
musíš jít běž
.
.
.
od cvrcka
dne 06.11.2017 01:24 ·
22 Komentářů ·
410x čteno ·
Poezii také chápu jako slovesné malířství. Tohle je spíše kresba z matematiky a geometrie ve fázích opakování. Zvláštní spojení mezi myslí a obrazností, přičemž mi tady paradoxně chybí zpřítomněné vědomí. Nebo je tu jen jeho nepatrná část. A to je mi zvláštní právě u autorky jako jsi Ty.
Inko, ahoj,
spojení mezi myslí a obrazností. Zpřítomněné vědomí.
Autorka jako jsem já.
Ohmatávám. //kéž by to bylo i poezií, ve vás...já v tom mám zas jen kus přítomnosti a všeho dosud ;) a o hodně míň cizelování - blog-lok.
Vnímám zajímavé ztišení, z toho, cos tu napsala. Velmi zajímavé povídat si..jsem ráda, že tu jsem.
Jo, vidíš, nevšimla jsem si kategorie, automaticky jsem předpokládala.Chyba!No a kromě toho další na kterou jsi mne upozornila, anebo možná ne, každopádně...
spojení mezi myslí a obrazností. Zpřítomněné vědomí.
Mínila jsem mysl jako mozek sám. Protože pojem mysl může také na určité úrovni a v psychologii se tak někdy o ní mluví -psyché, duše. Nepřesnost. Takže mínila jsem mozek.
A taky jsem ráda, že tu jsi.:)
cejtím z textu v učitejch frekvencích přirozenou schopnost poznání,
procitnutí z pevně rozproztřenejch pravidel, z jejichž od malička
důsledně vštěpovanejch fragmentů si nechtíc vytváříme tenhle
umělej svět, aby ona schopnost nebyla dána každýmu -
a není, bohužel...
během čtení (výsledná mapa...) téměř okamžitě asociace
na film "Kontakt" s Jodie Foster - tenhle video výřez je mým komentářem, práce víc než s psaným, ale co...
Tvé dílko je na mé jednoduché vnímání dost složité. Přesto i já cítím, že se ti podařilo zachytit mimořádné pocity a cosi, o čem nemám ponětí, že existuje...třeba tato část:
zavřené i otevřené oči
najednou znamenají totéž
najednou nerozlišíš poznání od jeho hranic- je pro mne hodně zajímavá.
Inko, to vůbec nevadí. ta kategorie je jen kosmetika :) ...jen že je mi jasný, že by se dalo křesat...překopat, vyextrahovat :)) a vůbec nechci...aktuálně.
A dík za upřesnění mozku. Geometrie přímo mozku je pro mě fascinující prvek...jev...oblast krásy. Při tomto textu jsem měla v astrálních rukách kružítko hned několikrát :) no. Těšim se.
Jarku - asi bych musela vidět ten film celej, abych jí to v týhle scéně uvěřila, ale galaxie super... a doufám, že ta přeexponovanost, kterou ve mně video výřez zanechal nekopíruje vlastně Tvůj pocit z textu, když před tím píšeš ..skoro, zdá se mi, obdivně..začež otazník nahoru k Bohům, protože...poznání vždy v mezích vlastní hlavy, tedy .. nejbíž mi k tomu (cheche) poezie a tao. Jak mluvit.!?
Za práci s hledáním dík...každopádně ta ""epilepsie"" v křesle celkem navozuje ...můj záměr lehce autistickýho vnímání ...který prostě někteří máme. Jsem ráda, žes pobyl poblíž, osobně.
Goro .... Ty seš myslím i na písmáku, viď - jak tam napsal Mr.zapomenuté heslo - že právě tahle část mu přijde přeefektní, protože jakokdyby už to dávno někde slyšel, znal - tohle je úžasný. Já vím, že někdo tohle vnímání ... vášeň pro fyziku, nebo jak to v kostce.. absolutně nemá... a jak o tom napsat text, aby i to...o čem nemá ponětí, že vůbec existuje přesto bylo hodně zajímavý ... to je mé pnutí...občas... poctila jsi mě, tímto komentářem... Palce šetři :) :) máš jen čtyři ;) díky za výřez a slovo kolem.
a doufám, že ta přeexponovanost, kterou ve mně video výřez zanechal nekopíruje vlastně Tvůj pocit z textu, když před tím píšeš ..skoro, zdá se mi, obdivně..začež otazník nahoru k Bohům, protože...poznání vždy v mezích vlastní hlavy, tedy ...
to není otazník k bohu, nýbržto k blízkosti poznání právě na hranici
dosavadního chápání, tedy stále v mantinelech našeho mozku,
což boha může úplně minout...,
a ano, svým způsobem obdivuju ten zápis -
podobná pojednání si tady u sebe vedu jen když čekám,
až mi dojde rum...:),
ale vážně - ten pocit, že jsi blízko, je neskutečnej
Některá místa jsou mi hodně blízká - na jednom tápu ...
vše neodvratně cyklicky protíná pomyslnou vertikální
plochu nad paprskem touhy
nad linií zevnitř
ven
... přes to jsem se nedostala, takže to nepotřebuji:) Vysvětlovat - nevysvětlíš :))
Četla jsem na víckrát, nejsem pozorný čtenář - jak začnu vypadávat z textu, musím pryč. Pokaždé jsem se vrítila - že mi nedalo, už kvůli fragmentům, které jako bych znala. Je to takový tobogán vědomí, kdy vnímáš dvojčasově - zrychleně let a zpomaleně okolí, ale je to vlastně jedno, když se to prolíná:)
Musím ti ještě říct, že takovou jsem si tě nepředstavovala.
No, přijde na to. Podle žánru se věcí člověk může chápat jinak. Nejenom pokud jde o orientaci ve sdělení. Ale v poslední době dost dumám na tím, jak bojovat proti diletanství na litwebech obecně. Do mého mozku se toho vejde už pramálo, někdy i méně k chápání, ale jsou to právě redakce, admini a pomáhající činitelé při provozu webu, kteří by měli vládnout znalostí, kterou lze nabídnout. Nene, chtěli jsme něco s Poetikonem změnit. Něco se nám povedlo, jiné ne. Avšak momentálně mám dojem, že se čtenářskou kompetencí v literárním prostředí jsem v dinasouří době.
čtenářská kompetence se podle mého opravdu nevyvíjí. ...hodím vzorec>
"člověk myslí pouze když ho něco nutí myslet" - v ideálním případě pak "lenost matka pokroku", v průměrném případě prostě nemyslíme. Používáme vzorce, protože to je nesrovnatelně méně energie v danou chvíli.
Kdyby nebylo dohodnutých imperativů na poetikonu, které jsme všichni cítili podobně, v počátečním (a udrženém - díky za Tvou prozíravost) malém počtu, nepochybně by ve vlnách místo zdejších vln různě intenzivního "ticha" přicházela ztráta touhy po udržení té přísnosti vůči sobě samým...a ve spolupráci s přirozeným přírůstkem litwebových "mimin" by postupně rozmělnil tu žádostivost po poznání...nebo ubil... - protože jen ve společenství, které přirozeně tíhne k řádu lze řád vštípit dalším...a společenství se tvoří samo, svými jednotlivými prvky.
pro mě jsou kosmetikou i názvy, většinou... pořád jsem víc živel než "spisovatel".. a ideální vyjádření je pro mě divadlo, bezpochyby, jsem jen chromá, víš :)
A to je zase jiná. Z autorského hlediska je pro mě název textu vždy poslední a nejvíc problematická záležitost. Ale je mi proti kocouřímu vrnění, v uhlazování srsti použít ,, bez názvu,, nebo ,,bezejmená,, atp. To je snad příšernější než klišoidní šotek, co furt běhá po dvorku a kokrhá mi a kokrhá.
lawenderr, je skvělá zpráva pro autora, že máš nutkání se vrátit, i když text Tvou pozornost neudržel na poprvé, zcela. Je skvělý, že jako komentující napíšeš na rovinu, že Tě text nenese a šlas od něj :) to málokdo napíše a je to skvělý, jako zpětná vazba.
Jo, takováhle jsem taky, hehehe. :)
A nevysvětlím??? Myslíš?? :)) je to vcelku prosté, i na vysvětlení, velmi konkrétní i když asi vysloveno v chumlu tak, že to vypadá bůhvíjak :)
:) a já to myslela jinak - prostě neumím napsat to, co chci říct: Líbí se mi cos napsala, až na to jedno místo, které mi nic neříká (třeba za čas ... nebo nikdy), ale to vůbec nevadí. Já se do tvé básně dostala a užila si ji - jen mi to trvalo, píšeš jinak, zvykám si:)
Pri čítaní sa mi zobrazil Asperger s vášňou k informáciám a som rád, že si to spomenula.. Pri práci s autizmom som videl tenkú hranicu, ak nejaká existuje, po ktorej sa mozog pohybuje od väčšiny k "podivínstvu", otvorila si tému pre mňa náročnejšiu, ale túžba po poznaní, rozoberanie samého seba na súčiastky, od plôch k línii až k osi, je mi blízka
a jsem pevně přesvědčená o mnohem větší koncentraci autistů ve společnosti, než se myslí...tak asi půl na půl ... mimo jiné mi to dalo aspoň částečně uspokojivou odpověď i na to, proč podle některých psychotestů získávám počty bodů v úrovních takřka psychopatů.
Dík za zaujimavé odkazy, literatúry, skúseností je čoraz viac a to je fajn, najhoršie je žiť s neznámou diagnózou…
Určite napíšem viac
Tou náročnejšou témou som nemyslel autizmus, len obal, ktorý si mu poskytla v básni
Pekné dni
diky, počkám si, ráda. Diagnozy jsou ošidný, ale pokusy v oblasti řešení nepochopitelného chování zase napříč historií dost děsivý.
Jo, informace a jejich spojování, to je úžasná naděje. A krásný dobrodružství. Dobré dny i Tobě.
Víš co je fajn?
Že vždycky zboříš to moje sebevědomí ve věci "hahá, poznám, jestli je báseň dobrá podle toho, jestli ke mně promluví". U Tebe totiž často ta báseň fakt dlouho nic. Já kolem toho furt chodím a přemýšlím, co se tím chce říct a tuším, že něco jo, ale že já to neslyším. A tak to zkouším a zkouším a doufám, že jednou se mi to povede přečíst. Trochu jak zkoumání vrstev sedimentu - kameny mlčí, ale mají toho tolik co říct. A mě přijde, že ty vezmeš vždycky jen jednu vrstvu, svoje teď, detailně ji popíšeš a pak jakobynic přes to napíšeš úplně novou. A tak pořád dál. A já to někdy neumím číst, je to na mě možná příliš opravdové. Nebo to možná jde trochu mimo mou podstatu, já jsem teď vyvinula teorii, že mám básně spojený s vodou, je to pro mě splývání tam dolů. Co je pak divnýho na tom, že ty zemitý se mi těžko čtou?
Ale čtu je ráda. Právě pro to, jak jsou jiný a svý.
Od "výsledná mapa" po "vratká" je to něco, co mi hodně dalo. Tak dík.
Luu, moc by se mně líbilo, kdyby z mojí hlavy někdo mohl o tom nakreslit obrazy. Uvidím...začala jsem teď pozvolnou práci s jednou malířkou grafičkou a texty.
Je super s Tebou vnímat, co vidíš. Obrazně. V sobě. Vždycky mi máš co nabídnout - velkej rozlehlej košatej prostor na malým "obsazeným" území.
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
