naposledy ťa rozhojdám
až sa mi stratíš
vo vydrancovanom horizonte
zmeníš sa na bodku v černobyľskej uličke
kde aj betón kvitne podpultovými kvetmi a svet
má málo ručičiek
na odmeranie času za plotom
kde stojíme v dlhých radoch
čakajúc na koniec vojen
recyklovaných i celkom nových
a veríme že studne sú
ešte stále živé spôsobom ako na počiatku
človek strávi všetko
hoci to prehltne s odporom
.
od Marta
dne 12.12.2017 15:38 ·
8 Komentářů ·
303x čteno ·
U tohoto domu již stojím po několikáté. Vnímám to tak, že právě tady je velmi podstatné s jakou náladou k textu přicházím. Tedy, že význam textu se mi několikrát změnil v mnoha ohledech. Jedno mi však zůstává vždy stejně - závěrečná dvojřádka je již pro mě nadstavbou a je rušivá.
Nicméně, přenáším se přes to a z nějakého důvodu zvedám palec.
Líbí se mi ta naděje, ale zároveň její popření. protože vím, že neztráví ...
Hodně jsem se vracela, bo to nejsou moje vyšlapané cestičky, dlouho jsem si osahávala terén - a nakonec stejně jen nejistý koment pro zajímavou báseň:)
ďakujem Vám, priatelia, za pozastavenie sa
celý text sa vlastne zaoberá našim zatváraním očí a ničnerobením
s "vecami", ktoré sa dotýkajú nás i budúcna
súhlasím, In, s odstupom to tiež vnímam tak, že by sa text bez tých dvoch veršov zaobišiel, vďak
a mne sa tie dva posledné verše, verte či neverže, pozdávajú;
človek strávi rôzne stavy, dokonca aj tv správy, sa mi to ľahko vraví, s predstieraným odstupom; samozrejme, smutno mi z toho je... ale ... hm zatvorím oči asi, aspoň na chvíľu
no dobre, nick, beriem tie verše teda na milosť
ono je to vždy tak, že v danom okamihu, keď tebou lomcujú pocity, ktoré zavinia napísanie textu, tam tie verše jednoducho potrebuješ dať
vieme, ni?
vďak
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
