Nic nepůsobí tak silným dojmem jako mlčící dav. (Samuel Butler)

Přihlášení

REGISTRACE

ZAPOMENUTÉ HESLO

Ale ne! Kde je JavaScript?
Váš prohlížeč nemá zaplý JavaScript nebo jej nepodporuje. Prosím zapněte enable JavaScript ve Vašem prohlížeči ke správnému zobrazení této stránky,
nebo přejděte k prohlížeči, který podporuje JavaScript; Firefox, Safari, Opera, Chrome nebo na verzi Internet Explorer novější než verze 6.

Hiearchie článků

Rozcestník » Poezie - volný verš » V nezamŕzavej hĺbke rozkreslené kamene

V nezamŕzavej hĺbke rozkreslené kamene

nepozeraj tak
ešte stále sedávam v záhrade
na mieste
kde by sa mohli schody prehýbať džavotom
a tráva milovaním

vraj
"nie si normálna"

možno
nedokážem vstať
akoby som celú zem prevrátila hore nohami

no je tu
ešte z jari som ho motykou vyrývala
popri cibuli k mrkve
päť krokov veranda (presklená pre kvety)
osem izba
chodba
z ďalšej izby kúsok od kuchyne
do obývačky plnej slnečníc
.
.
koncom leta som nenašla spálňu
na jeseň seba
.
.
"bojíš sa?
a ty?"
.
.
.
dlane mi tvrdnú
presýpajúc v prsiach uspávanku
ktorú si nikdy nezaspieval

Komentáře

05.01.2018 21:48

Jaroslav Vraj

tých obratov si tu užívam, bocco,
ale usebráním jako celku jen stojím opodál,
když zapsanej příběh je sice příběhem, kterej
umí asi po obrazech rozvonět, zabolet, rozestřít,
však provedením tu víc k autorovi, nebo k těm,
který sou mu (příběhu, autorovi) už před, dřívěji na dotek -

dívám se možná až příliš z dálky,
a z dálky těžko zaslechnout, tím i blíž porozumět

06.01.2018 01:03

bocco

Ak myslíš príbeh, osobne sa ma priamo nedotýka, je to len obraz, ktorý vídam naokolo, pohľad na človeka, nič viac, nič menej
Dik

06.01.2018 08:37

Jaroslav Vraj

...osobne sa ma priamo nedotýka, je to len obraz, ktorý vídam naokolo...

v tom případě jsem se mýlil

06.01.2018 17:58

lawenderr

Smutná, ale tak hezky uklidňujícím způsobem - že všechno nakonec dopadne tak, jak má. Kdo určil, co je dobře a co špatně? Prostě tak, jak má. Když tě čtu, jsem jedno velké oko, aby mi nic neuniklo:)

07.01.2018 08:37

Indigo

Velmi emotivní proslov. Text mě nezmáhá, nýbrž se mě zmocňuje. Úder do vlastní psýchy.

07.01.2018 08:40

bocco

Hej, pri písaní si často predstavujem javisko zarámované portálom, ktoré si môžem zavesiť na svoju stenu

Neviem či dopadne tak ako má… často je to len východisko z bezradnosti

Jaroslav, nemýlil, je jedno, že sú to tí druhí

Ďakujem za pristavenie

07.01.2018 08:46

bocco

Ako som napísal, Indigo, je jedno, že sú to tí druhí, súbežnosť pocitov je len otázka času a rozhodnutí

07.01.2018 09:10

Indigo

súbežnosť pocitov je len otázka času a rozhodnutí

To je pozoruhodný nápad. Avšak, to co tu přede mnou leží k přečtení, napsáno ze slov. Co bylo dřív? Vejce nebo slepice? :)

07.01.2018 09:37

Gora

Oslovuješ, silný příběh podaný srozumitelně a osobitě...palec

13.01.2018 14:49

Miriam

Juraj, pri Tvojich textoch cítim neuveriteľne veľa. A vtedy mi nevadí že nezlejem tie jednotlivé obrázky do filmu, pretože každý z nich hoci stojaci osamote vo mne vyvoláva silné emócie.

Vďaka Ti.:)

14.01.2018 11:39

Marta

nesmierne vysoká miera empatie!
ma napadlo, keď som text čítala prvýkrát
tú správu zo života ženy, ktorá hlboko v sebe, kam ani chlad reality nedočiahne, nosí "rozkreslené kamene" - túžby vlastné takmer každej žene, si podal spôsobom, že mu nemožno neuveriť

a páči sa mi, ako "dej" držíš pekne pri zemi
ale naozaj pri zemi hline pôde
tak

Přidat komentář a avízovat

Hodnocení

Hodnotit mohou pouze přihlášení uživatelé.

Prosím přihlašte se nebo se registrujte pro možnost hodnocení.

Zatím nikdo nehodnotil.

Vítejte na POETIKONU

POETICKÉM LITERÁRNÍM KLUBU

Přihlášení

Nejste členy POETIKONu?

Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES