no ale sou tu i dobrý stvoření (rozuměj kucí) -
třeba Karel, Luďa, Míra...
a nebudu je menovat všecky:)
--
umíš mluvit z rámoví, ale sou věci, který prostě nenamaluješ,
sou věci, který se nedaj tak úplně v řeči pojmenovat,
však naštěstí je tu písmeno
(a naštěstí tam někde blízko určitě někdo čte, chodí na výstavy,
a přemejšlí, co udělat, abys...)
:)
vzhledem k tak krásnýmu úvodu komentu, musím reagovat
ano jsou, já vím :) mám jich kolem sebe i dost a jsem za ty chvilky
s nimi vděčná, protože mi dávají prostor pro jiné pohledy :)
a díky Jarku, díky :))
že raději než ponožky
sbírám po bytě chlupy z koček
které mi nelezou šmejdit do lednice
a nepřepínají televizní kanály
ano...
Vždycky je to něco za něco...
Sou ženský, který sami ani bejt neuměj, ale já si stejně myslím, že spokojenym nebo snad nedejbože šťastnym tě druhej člověk neudělá, že to musíme samy :)
Já bych řekla, že ačkoli jsme svobodné a některé z nás i více než to, k založení a udržení vztahu nám paradoxně brání náš skrytý konzervatismus sloužící zároveň jako obraný mechanismus. Radostná vášeň, obdiv, úcta a péče? Tohle všechno? Tohle všechno má obsahovat jeden vztah? Naučili jsme se vyjmenované od sebe oddělovat a proto někdy myslíme, že láska je nebezpečné riziko. Takže? Trénuj odvahu!
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
