Život pro nás bejvá o satisfakcích, ale i umění naučit se nelpět
na nedůležitejch věcech, který sice nějakej čas nesou punc
priority našeho zájmu, jedinečnosti a všímání si, ale pořád to jsou jen věci.
I když i ony nesou jistojistě svou roli,
často právě pro ně zapomínáme na prvořadost svejch pocitů, vjemů,
rozpoložení, když duše nepotřebuje a neoslovuje než nás samotný.
Bez ohledu na to, jestli sedíme v gotickém křesle a propíráme štětec,
nebo v nádherném taláru hájíme vraha, či právě téměř nazí okouváme koně.
Jarku jo, jednou jsem udělala takovou zkoušku, co se týká lpění na věcech a to se nejednalo o věc na vyhození, ale o můj oblíbený obraz, který jsem si chtěla ponechat...nakonec jsem se ale chtěla přesvědčit
jestli se dokážu vzdát věci, na které mi záleží a mám ji ráda...
hele dala jsem to, trochu s těžkým srdcem, ale věnovala jsem ho
ředitelce Ateliéru Praga Prima, protože pro mne hodně věcí udělala a je ke mně stále velmi vstřícná...
a myslím si, že je to dobrá cesta, darovat něco, co je pro tebe dobré
protože tím vlastně ceníš i toho člověka...
měla jsem kamarádku, milionářku a dávala mi taky dárky, polské bonbony a jinou veteš, až jednoho dne jsem se s ní kvůli tomu rozkamarádila...bylo by mi milejší, kdyby mi nic nedávala, než ty šunty, na které si mne asi cenila...napsala jsem jí to do sms a ona mi odpověděla, že mi jde jen o peníze a schází mi pokora...takže tak :-)
...a teď se mi tady (četl sem asi víc nahlas než jako obvykle pod fousy)
za zádama Anina vzteká, co že to bylo za krávu, a pak: „bonbóny, ty vole..., víš ty co, to já bych Vorče věnovala krásnej hedvábnej šátek
se spoustou obrovskejch květů a barev v nich, který při první příležitosti chytnou vítr
a pokusej se uniknou ramenům - pokud by ho udržela, pak by to byl ten správnej dárek “
Inko, míníš tím
že někoho nevědomky kopíruju
nebo že ta situace už byla nutná na zaznamenání :D ???
pro mně teda určitě, páč spoustu obyčejnejch věcí si člověk ani neuvědomuje
že mu dělaj radost :-))
Ako málo nám niekedy stačí ku šťastiu, však? :) Tvoj záznam je skôr o tej pokojnej hladine v mysli, ktorú ja nazývam Bezvetrie a ktorá má podľa mňa úzky súvis s domovom - pocitom bezpečia.
Ibaže existuje niečo ako jin a jang, svetlo a tma, pokoj a chaos. Príde vietor, zosilnie, rozhojdá to povešané prádlo, postrapatí vlasy, myšlienky...
Neviem ako u Teba, Voron, ale som vďačnejšia keď mám hladinu ustálenú asi tak, ako v Tvojej básni, lebo ako si krásne napísala: kdo ví, co a kdy.
Miriam, ano jsem si vědoma té vyváženosti jin a jang
proto si někdy užívám ty radosti, i když malé třeba
abych pak ten protipól lépe zvládala...
díky :-)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
