s mým vlastním
ten politický mne nechává chladnou
jak řekla ta
co mi nemůže přijít na jméno
za každého jsi se měla dobře
co ona ví
za každého mrtvého v mém těle
jsem trpěla
každý holt trpíme
za něco jiného
takže s tím režimem, no
ráno jak z Bob a Bobek
vstávat a cvičit
když dojde na to, že práce šlechtí
vzpomenu si na babičku
řekla na to jen
hovno šlechtí, sedře tělo
žena, kterou jsem nikdy neviděla lenošit
a práci mohl každý číst z jejího obličeje
přesto měla měkký výraz ve tváři
beru si z toho příklad
základem je se šetřit
jo, kdybych se to já někdy naučila i jinak
ale kdy jindy si užít života
než za života
pak tu máme pravidelné stravování
a po páté už nejíst
kouřit tak, abych se vešla do limitu
limity jsou vůbec to, co mne omezuje nejvíc
jo, je dobré se s tím smířit
přijde šestá hodina
a s ní chuť na brambůrky
nastává boj, jak na západní frontě
kopu si vlastní zákopy
v sedm nepřítel vítězí
bez ztráty na svědomí
beru si oříšky
.
od Vorona
dne 31.05.2019 17:17 ·
4 Komentářů ·
117x čteno ·
Po přečtení názvu jsem se nejprve bála, že báseň bude mít opravdu politický nádech a jsem ráda, že tomu tak není. Dobře podané strasti obyčejného života, část o babičce se mi líbí nejvíc. Dotkla se mě, je těžká a přesto mi přijde, že je psaná lehkou rukou.
... limity jsou vůbec to, co mne omezuje nejvíc ... mi přijde jako jádro básně - a je jedno, co všechno si sypeš na hlavu- brambůrky, cigarety, oříšky nebo poezii - to všechno je i má vina - směju se, že fajn mi i tak. A jdu hledat oříšky ... no limit ,,,
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
