(Věnováno mému dědovi, kterého jsem bohužel neměla tu čest nikdy poznat)
kdybys žil
uměla bych vybrnkat
cokoliv by život hrál
psala bych písně
jak ze stromu do čaje
spadlo mi pár třešní
jak slyším zpívat bubliny
a vodu hlásit počasí
jak hučí má duše, když svět spí
a pro ten hluk já hučím s ní
ta píseň by byla bláznivá
všechno zůstalo by loňské
lépe bych přivoněla k okolí
svět by se nepohnul
vždyť
nikdy jsem nezjistila, jaký máš hlas
každý rok bys mi dal
další notu pro zhudebnění mysli
naučil bys mě, že úsměv je napůl rozpitá
barva dění léta
brával bys mne do světa
jehož barvy neznám
tiše bychom zaplnili
svůj srdeční sval
a zmizela by prázdná místa
aniž bych to věděla
bez tebe
napůl hluchá zůstávám
a neznám, co měla bych dávno znát
smrt vzala nám kus světa
babičce dala tichý žal
a já
jen tisíc přání mám
od Viviana-Mori
dne 11.07.2019 19:12 ·
11 Komentářů ·
167x čteno ·
naučil bys mě, že úsměv je napůl rozpitá
barva dění léta
Budu zas rejpavá, ale. "Dění léta" sice nebude ona zapovězená genitivní metafora (protože to není metafora, že), ale stejně je to podle mě zbytečně napsané takhle... s tím genitivem. Složitě. Mně by stačilo "úsměv je napůl rozpitá barva léta". Jinak skvělej obrat podle mě.
a zmizela by prázdná místa
Spolu s tím úsměvem nejlepší, aspoň pro mě. Dotklo se.
Prázný místa v srdci jsou vůbec nebezpečný.
Jinak "tisíc přání mám" - to mi úplně evokovalo nějakou píseň. Ewa Farna to zpívá v "Jak motýl", ale to není podstatný. Je to takový písňový vyjádření prostě.
Luiso, jen rejpej, aspoň si z toho něco odnesu, spíš než na "rejpání" jsem alergická na jednoslovné komentáře typu: Líbí, nebo pěkné. :D
Jsem ráda, že i přes nějaké podivnosti ve slovech tě oslovila.
S tou Ewou Farnou... její repertoár docela znám, tak kdo ví, možná mi to tam naskočilo nějak mimoděk, ačkoli zrovna písničku Jak motýl jsem už celkem zapomněla.
Pravda je, že jsem svá přání nepočítala. :)
Děkuji!
Vždycky se snažím zapsat na plnou hubku. Ne vždycky to však tak vyzní.:)
Neříkám, že je slabší mezi jinými Tvými. Spíše bych chtěla namítnout, že spoléháš pouze na to, čím Tě pánbů obdařil. Než že by ses snažila jinak. Nebo to tak na mě působí. A neříkám, že je to tak špatně nebo dobře. každý má svou cestu. Dle mého, Ti nejdou (ovšem vždy jen do té míry, jak se věci chápu já), závěry textu. Stejně je to tady. Přitom to, čím a jak ukončuješ text, hraje obyčejně významnou roli do celkového dojmu z textu pro čtenáře. A jestli já něčím jsem, tak určitě čtenářem.
Indigo, ráda bych odpověděla něco smysluplného, leč sama nějak nevím. Když píšu, tak píšu, poslední dobou už málo, ani nevím, na co se spoléhám. Ale určitě se snažím zlepšovat, poezii se věnuji už hodně let, prakticky skoro půlku svého života. Ač někdy řeknu, že mi vlastně na poezii nezáleží a můžu bez ní žít, tak ve skutečnosti kecám. Možná nakonec zjistím, že psát vůbec neumím, to je taky možné. Ač to tak možná nevypadá, své chyby si uvědomuji, bohužel někdy do určitého času s tím nejsem schopna nic dělat. Uvidíme. :)
Jsem ráda, že ti stojím za přečtení a názor a potěší mě, když to tak zůstane i nadále, proto jsem tady. Jestli budu schopna si z toho do budoucna něco vzít, je už na mě, ale budu doufat, že ano. :) Koneckonců propsat se můžu celým životem. Pilování své "poezie" beru jako práci na celý život. Díky.
Mohu se domnívat, že vím, o čem, že tu hovoříš. Často bývám nepoddajná. A skrze vlastní poezii (o které lze říct, že je pouze vlastní, neb jako autor poezie mám za to, že jsem nikdy nic kloudného nenapsala), procházím svými vlastními etapami. O kterých se mimo jiné někdy domnívám, že se minulostí podobají některým autorům, když se rozhovoří...Napsat báseň, skutečnou báseň pro sebe a ještě k tomu pro lidi, není lecjaká věc. Přidržuj se své věci, je to tak dobře.:) Jak jinak by to mohlo být. :)
Staňte se registrovaným členem a můžete plně využívat webové stránky. Jako registrovaný člen, budete mít řadu výhod! NEZAPOMEŇTE, ŽE REGISTRACE NA WEBU VYUŽÍVÁ COOKIES
Přihlášení
