kde jsem to byl ve svém zdání
byl to život nebo sen
a koho, že jsem miloval?

probudíš se tak jako tak
ze snu, ze života
jen tomu druhému probuzení
se říká smrt

už dlouho ležím sám
moje kosti bez ladu a skladu
se třesou chladem
nikdo nepřijde na můj hrob
hodit kus řeči

nedaleko leží neznámý vojín
když mu vážné tváře nesou věnce
sprostě nadává
celou věčnost mě ruší jeho křik
to ve snu vždy znovu
přestřihuje ostnatý drát

on nechtěl zemřít, ale já
dokud jsem ještě žil
tak moc jsem se chtěl probudit

nejspíš noční můra
ale vzpomenout si nemohu