vesmír
známe z něj, co by se za nehet vešlo
slýcháme za kuropění ozvěnu našeho prvního milování
reliktní záření
cit, který nás prostupoval při vzájemném hledání našich těl
nikdy zcela nezmizí pod tíhou nálezů
šílenství
smějeme se od ucha k uchu a jsme vážní
ty mi dáváš a já tobě taky
nekonečno
nejsme nic než pexeso, obrázky, které jsme zapomněli
vesmír je až na úplném konci spirály času
završení
čtvero našich očí vidí zlaté stránky
je v nich devět miliard Božích jmen
poslední
nelze vyslovit, protože se hned změní v kýč
a bude nám mávat z paluby Titaniku